Ostatní

Jaké stereotypy dnešní společnosti mě štvou ?

23. listopadu 2017 v 22:00 | Nelly Cadlenson

Často mi připadá, že hodně lidí nepřijímá určité věci. Ať se jedná o cokoliv, co vybočuje z řady, tak je to něco nenormálního, špatného nebo pohoršujícího. Nikdy jsem neměla ráda, když všichni chtěli tu stejnou věc nebo něco stejného, co chce každý. Možná natruc jsem to ostatní nechtěla. Přišlo mi to možná zbytečné a nezajímavé. Jako kdyby se lidé stali ovcemi a dělali jenom to, co se od nich očekává a co se vlastně považuje za normální a jak by to mělo být. Postupně bych se k určitým oblastem chtěla věnovat... Možná to některé může znepokojit a říct si, že jsem feministka, ale tak to rozhodně není. Jen to tak možná zní.

1) Muž musí být vyšší jak žena

Říká se, že by muž měl být vyšší, aby žena měla jistotu, že je v bezpečí. Ano, je to skvělý pocit. Občas se stane, že Vám padne do oka muž, který je o hlavu menší (u mě se to stává často). Je zbytečné se zaobírat druhými, kterým to přijde směšné nebo divné, protože důležité je, co cítím já s tím člověkem. Věřím, že výška muže neurčuje jeho mužnost. I muž, který je vysoký, svou mužnost může postrádat. Taky věřím, že mužům menšího vzrůstu to musí obírat jejich sebevědomí a často je to musí štvát, ale tady nejde o výšku ale o charisma. I žena s vysokým mužem se může cítit jako jeho matka spasitelka.

2) Svatba


V žádném případě nejsem proti svatbám. Mám je moc ráda. Když jsem pracovala v penzionu, tak jsme tam měli svatbu každý týden a moc mě to bavilo. To chystání, obřad, výzdoba a veškeré tradice, které se mají dodržovat. Je to stále na stejné brdo, ale každá svatba je jiná. Podle mého názoru by takové ceremoniály být ani nemusely. Myslím si, že je to vyhození peněž oknem. Dát tolik peněž za alkohol, jídlo, výzdobu, šaty a další drobnosti... Mně osobně by to bylo líto. Kdybych se někdy měla vdávat, tak jedině u moře na řeckém ostrově Santorini v mé a jeho přítomnosti. Tenhle den by měl být především vyhrazený pro milence, ale připadá mi, že lidé, co mají velkou hostinu, jsou spíše ve stresu ze všeho kolem. Starají se o to, aby měli všichni všechno. Takže je to vlastně oslava pro hosty než pro nevěstu a ženicha. Ano, hosté jim věnují tu hodinu, kdy jsou na scéně pouze svatebčané, ale pak přichází na řadu jídlo a alkohol. Možná má někdo jiný názor a nikomu nic nevyvracím. Sděluji pouze ten svůj, protože podle mě by to měl být bezstarostný poklidný den.

3) Podpatky slouží pouze menším ženám

Teď se dostávám k téhle věci. Při mých 180 cm bych si z pohledu některých lidí neměla dovolit žádné podpatky. Přezdívky typu žirafo, haluz nebo dlouhán mě ještě víc motivuje k tomu, abych si dala ty nejvyšší boty. Ostatním přijde normální, že si takové boty obuje dívka menšího vzrůstu. Ale jestli si je nazuje vysoká holka, tak to už je trochu moc pro některé. Občas sledovat ty pohledy lidí stojí zato! Z mého pohledu je to trochu diskriminace vysokých holek. Mám ráda pocit dominance, a právě podpatky mi tenhle pocit dodávají (samozřejmě se ráda dívám na svět z vysoka).



3 vášně, které jsem opustila

17. listopadu 2017 v 8:00 | Nelly Cadlenson

Vášeň má určitě každý z nás. Vyvolává v nás nádherné pocity, které nás ujišťují v tom, že to, co děláme, je správné. Zapomeneme na existenci času a v té vášni se přímo rozplýváme. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, že všechno, co momentálně dělám - fotím, natáčím a píšu články na blog, tak už je to pro mě stereotypní. Neříkám, že mi to nedává to, co potřebuji. Zkrátka vím, že mi dělalo radost a potěšení i něco jiného, co mě naplňovalo. Dneska bych s Vámi o ně chtěla podělit.

Volejbal

Nikdy jsem nebyla sportovní typ a asi nikdy nebudu. Jenže volejbal byla srdeční záležitost. Zbožňovala jsem náš tým, kde jsme toho o sobě věděli mnoho. Nešlo mi ani tak o samotný sport jak o tu partu lidí okolo. Začala jsem ho hrát od třetí třídy a od čtvrté nastal pořádný řád. Milovala jsem společné soustředění, kde byl pro nás vždy připravený pestrý program. Pamatuji si i první zápas, kdy jsem byla totálně vystresovaná a totálně nepoužitelná. Ale ta atmosféra a soutěživost mě bavila! Neskutečný adrenalin jsem měla vždy při podání, protože jsem si nevěřila, jestli mám dostatečnou sílu na to, aby to ten míč přeletěl síť. Zbožňovala jsem smečovat, i když si myslím, že mi to nešlo. Jenže na jednom zápase jsem strašně nešikovně spadla. Samozřejmě svou nešikovností a postavou buldozera jsem pobavila celou halu. Krásně jsem sjela po síti, které jsem se dychtivě držela s pocitem, že mě udrží. Marně. Spadla jsem nešikovně na nohu a nemohla jsem kvůli tomu víc jak půl roku cvičit. Bolelo to jak čert. Náhle přišel prvák a mně najednou přestalo všechno bavit. Opustila jsem volejbal, a dokonce jsem chtěla seknout i s kytarou. Škola mě doslova zavalila svými povinnostmi a já měla hlavu někde jinde. V poslední době mám ale nutkání znovu začít chodit někam hrát. Časově jsem opět mimo realitu, ale společně s mojí spolubydlící o tom neustále básníme. Jenže na našich školních stránkách hledají někoho, kdo to umí na profesionálnější úrovni.

Divadlo

Už jako malá jsem se neustále předváděla na kameru, když mě taťka natáčel. Dělala jsem ze sebe totálního imbecila, abych uviděla úsměv na jeho tváři, jak ho strašně bavím. Společně s mojí kamarádkou a sousedkou jsme byly vždy strašně hyperaktivní. Chodily jsme po škole převlečené za Mikuláše, pekly jsme doma perníky pro spolužáky a taky jsme si každý měsíc připravily pro naši třídu divadelní představení. Nevím, proč ale vždycky jsme tomu lídrovaly spolu. Zapojovaly jsme i další spolužačky. Jednou jsme totálně improvizovaly natolik, že nám paní učitelka vynadala, abychom už přestaly. A tak jsme s naším hraním skončily. Jenže jsme se dozvěděly o konkurzu, kde hledali mladé herce. Okamžitě jsme tam šly a předvedly, co jsme uměly. Najednou nás tam začalo chodit více a každý půlrok jsme trénovali různé pohádky, které jsme pak předváděli v Hrušovanech nebo v Pravicích. Nebylo to sice žádné velké publikum, ale mě už těšilo to, že kouzlíme úsměvy na tvářích starých lidí nebo dětí. Milovala jsem hrát pro malé děti, protože tam jsem se vždy odvázala. Moc dobře si pamatuji, že jsem jednou hrála trpaslíka při mých v té době 160 cm a Sněhurka byla menší jak já. Celkem to bylo směšné. Divadlu jsem se věnovala 6 let a přestala jsem na střední škole, kdy jsem v tom neviděla potenciál. Všechno mi na sobě vadilo a každý můj pohyb mi připadal divný. Takové časy ale skončily. Podvědomě cítím, že Youtube mi momentálně divadlo nahrazuje. Kdyby byla někdy nějaká možnost, tak bych si určitě ráda někde zahrála. Přece je to činnost, kdy můžete být někdo jiný. Můžete mít několik tváří. Zároveň poznáváte tu osobu, kterou máte hrát skrze scénář.

Psaní povídek

V době, kdy jsem přímo dýchala pro One Direction, tak jsem si oblíbila psaní. Byly to nádherné a zároveň kruté časy. Nerada jsem moc mluvila s lidmi, ale raději jsem psala. Psala jsem převážně romantické příběhy, které jsem chtěla, aby se mi někdy staly. Přidávala jsem je na blog i na Wattpad. Vždycky když jsem něco psala, tak jsem cítila, jak se mé tělo zavaluje do pocitu nadšení a euforie. Je to dětinské. Já to vím. Jenže takový pocit už nemůžu skrze psaní najít. Možná už to nadšení z platonické i z celkové lásky vyprchalo. Možná jsem zjistila, že ve skutečnosti se tohle nemůže stát, protože by to bylo až moc dramatické a komplikované. Možná jsem zjistila, že láska nikdy taková nebude, jakou ji chci mít. A zjištění, že láska přináší i zklamání a bolest, mi nedodávalo důvod, proč to dále psát. Furt je ve mně část, která to psát chce. A stále je ve mně ta druhá půlka, která si nechce romantizovat představy, jelikož bych se na ně upla a uškodilo by mi to. Uvidíme… Někdy ten den přijde a já se k tomu vrátím.


105 věcí, co bychom měli udělat, než zemřeme

25. června 2017 v 8:00 | Nelly Cadlenson

Žijeme jen jednou a ruku na srdce většina z nás si to ani neuvědomuje. Furt žijeme v takovém tom přesvědčení, že náš konec ještě neblíží. Hodně lidí umírá s pocitem, že nestihli všechno, co chtěli. A proč? Někomu chyběla odvaha, čas nebo u někoho vítězil strach. Mám takové představy o tom, co bych chtěla zažít. Nejedná se o žádný úspěch nebo vlastnit něco. Jedná se o zážitky, které by měl mít každý člověk. Co bychom tedy měli udělat před tím, než umřeme?

  1. Neustále se učit novým věcem
  2. Nebát se zkoušet nové věci
  3. Seznamovat se s novými lidmi
  4. Naučit se chápat
  5. Zaměřit se pouze na svůj život
  6. Najít spřízněnou duši
  7. Cestovat
  8. Naučit se latinskoamerické tance
  9. Tancovat v dešti
  10. Zažít roadtrip se svým partnerem
  11. Vést si deník
  12. Dělat druhým radost
  13. Tolerovat druhé
  14. Přestat poslouchat své ego
  15. Bezhlavě se zamilovat
  16. Jet do Afriky
  17. Naučit se italsky nebo španělsky
  18. Zpívat uprostřed ulice
  19. Skočit padákem
  20. Proletět se balonem
  21. Přemýšlet nad slovy, než je vyslovíme
  22. Být upřímný k sobě i ostatním
  23. Dělat věci podle sebe
  24. Oslavit Halloween v USA
  25. Navštívit Bali
  26. Ležet na pláži celou noc
  27. Naučit se plynule aspoň jeden jazyk
  28. Milovat se na pláži
  29. Jít do strašidelného hradu
  30. Vyrobit něco a prodat to
  31. Naučit se vařit
  32. Mít vlastní rodinu
  33. Jít na horskou dráhu
  34. Vystupovat před živým publikem
  35. Věnovat se tomu, co nás baví
  36. Navštívit Paříž a Barcelonu
  37. Účastnist se karnevalu v Rio de Janeiru
  38. Projet se na koni, velbloudovi nebo slonovi
  39. Zúčastnit se dobrovolnické akce
  40. Uspořádat někomu tajnou oslavu
  41. Natočit vlastní film
  42. Navštívit nudistickou pláž
  43. Sepsat si plán a držet se ho aspoň rok
  44. Chválit druhé
  45. Vyznat někomu lásku
  46. Vidět všechno z pozitivní stránky
  47. Chodit bosky v trávě
  48. Napsat vlastní píseň nebo báseň
  49. Zahrát si v divadle/filmu nebo reklamě
  50. Číst knihy o seberozvoji
  51. Řídit traktor
  52. Prozkoumat ostrov Santorini
  53. Potkat oblíbenou známou osobnost
  54. Napsat dopis a poslat známému
  55. Mít domácího mazlíčka
  56. Jezdit celý den na kole
  57. Cvičit jógu na pláži
  58. Jít na diskotéku u moře
  59. Jet lodí
  60. Skočit do moře ze skály
  61. Zapomenout na negativní komentáře
  62. Nenechat sebou manipulovat
  63. Pěstovat rostliny
  64. Vytvořit něco uměleckého
  65. Sledovat horor se svým přítelem
  66. Proležet celý den v posteli
  67. Navštívit kanadský národní park
  68. Projet celou Itálii
  69. Žít tady a teď
  70. Podstoupit akupunkturu
  71. Jít na sezení ke kartářce
  72. Zorganizovat velkou akci
  73. Investovat peníze do zážitků
  74. Naslouchat svým dětem
  75. Studovat
  76. Věnovat staré oblečení charitě
  77. Mluvit veřejně v Hyde Parku
  78. Sníst moc jídla na posezení
  79. Mít piknik u západu slunce
  80. Ztratit se v cizí zemi
  81. Podstoupit profesionální focení
  82. Surfovat a potápět se
  83. Vyzkoušet exotické jídlo
  84. Psát si povídky
  85. Naplánovat si jeden den podle sebe
  86. Dělat práci, co nás bude bavit
  87. Věnovat někomu květinu jen tak
  88. Nosit s sebou tajný talisman
  89. Prozkoumat celý horoskop
  90. Stanovat u vody
  91. Jet na rafty
  92. Umět hrát na jeden hudební nástroj
  93. Rozumět vínu
  94. Být vzhůru celou noc a tančit
  95. Navšítvit divadlo
  96. Snída croissanty ve francouzské kavárně
  97. Nosit oblečení, co se mi líbí
  98. Nelhat nikomu
  99. Vytvořit si vzpomínky na celý život
  100. Oslavit Vánoce v exotické zemi
  101. Umět reflexní masáž
  102. Popatlat partnerovi pusu nutellou a pak ji z jeho/jejích rtů sníst
  103. Vykoupat se v čokoládě
  104. Pracovat rok v zahraničí
  105. Umřít s lidmi, kteří tu při nás stáli jak v nejlepším, tak i v nejhorším

Škola není vše

1. září 2016 v 10:46 | Nelly Cadlenson

Vzdělávat by se člověk měl celý život. Podle mého názoru vzdělávání člověku rozšiřuje obzory, posiluje zvědavost a bádání. Můžu říct, že během prázdnin, kdy se vůbec neučím a nedozvídám se nové informace, jako kdybych ,,zblbla" a připadám si strašně ošizená a ,,chudá". Jakmile se dostanu do koloběhu školy, začínám se ponořovat do učení. Zrovna jsem na dovolené a přemýšlím nad tím, jak tenhle rok zvládnu. Jsem teď v maturitním ročníku a vím, že to nebude lehké. Právě proto jsem se rozhodla jet na dovolenou a odpočinout si od všeho. Prázdniny jsem totiž žádné neměla, protože jsem byla v práci. Můžu říct, že jsem je měla šíleně hektické. Z jedné strany jsem byla na stáži, kde jsem si teoreticky ,,odpočinula", ale zase na mě čekala brigáda. Řekla jsem si, že potřebuji pořádný relax, tak jsem popadla bráchu a jeli jsme. Když jsme na pláži, tak se snažím dokopat k maturitní četbě, protože to všechno uteče. Jsem ten typ, co si rád kupuje nové ,,school supplies" do školy a má vše v batohu poskládané (hlavně musí být vše sladěné do barvy). Vždycky jsem si myslela, že se ve škole naučím, co budu potřebovat v normálním životě. Jenže škola nás na život nepřipraví, proto potřebujeme něco víc - praxi, zkušenosti, kurzy a neustále rozvíjet sami sebe. Připadá mi, že hodně lidí na tohle zapomnělo a jsou zahalení ve své denní rutině. Nerozvíjí svou osobnost a jsou vlastně spokojení ve své komfortní zóně. V dnešní době máme rozhodně jednodušší získávat potřebné informace. Dneska si teoreticky všechno najdeme na internetu, a dokonce i tady se můžeme vzdělávat!
Nedávno jsem se dozvěděla o stránce vimvic.cz, kde jsem se hned zaregistrovala, protože se cítím líp, když vím víc. Ihned po prvním přihlášení získáte 100 kreditů, které můžete použít na kurzy, které se Vám zamlouvají. Někteří z Vás určitě o téhle stránce slyšeli a někteří možná ne. Jedná se o web, který nabízí několik kurzů z různých oblastí - osobní rozvoj, marketing, práce s PC a mnohem více. Na stránce se mi líbí, že je přehledná a hlavně kurzy jsou rozdělené do rubrik, takže se v tom dá krásně orientovat. Některé kurzy jsou zdarma a některé jsou za poplatek. Řekla bych, že každý si zde najde, o čem by se chtěl dozvědět něco víc. Mě tedy zaujaly kurzy především z oblasti osobního rozvoj a o webu. O tyhle oblasti se už delší dobu zajímám, a tak mi kurzy z téhle sekce pomohly se zdokonalit v něčem, co mám ráda a co mě zajímá. Můžu říct, že kurz Tajemství sebevědomé ženy mi otevřel oči. Jsem na sebe příliš tvrdá a mohla bych vyjmenovat seznam věcí, co na sobě nesnáším. Na lektorovi šlo vidět, že ví, o čem mluví a proč my, ženy nemáme správné sebevědomí. Zároveň se snaží o tom, abychom se měly více rády a důvody, proč bychom se měly mít rády! Jde vidět, že z lektorů mluví hlavně zkušenosti a praxe.
Dále bych chtěla zkusit kurz Jak na copywriting. Konečně bych pochopila, jak tohle všechno funguje. Pohybuji se v blogovém světě už 8. rokem a zjišťuji, že vlastně nic nevím. Celou dobu jsem si myslela, že vím o blogování naprosto vše. Kdepak! Mám v plánu se dál vzdělávat v tomhle oboru, protože mi připadá, že jsem ,,zamrzla" a je třeba se dozvědět více, když mám možnost. Myslím, že netřeba dále popisovat a každý by si měl udělat vlastní názor. Za mě určitě velký přínos!

Nákupy za březen

15. dubna 2016 v 17:00 | Nelly Cadlenson






Dress - New Yorker // Leather jacket - Orsay // Makeup -L'Oreal// Concelear - Catrice // Lipstick - Miss sporty // Scrapbook - KIK

Co zbožňuji na klucích

10. dubna 2016 v 14:49 | Nelly Cadlenson

Nejsem ten typ holky, který by řešil nějakého kluka společně s kamarádkami. Nesnáším shluk holek, které hodnotí kluky, jak mají dokonalý zadek nebo vlasy. Nepadá mi brada z pěkného kluka. Kochám se většinou v duchu, ve svém soukromí. Ráda bych se s Vámi o nějakých mých klučičích slabostech podělila a věřím, že se ke mně přidá možná pár holek.
Jedna z nejdůležitějších a nejpřitažlivějších věcí na klucích jsou pro mě vystouplé žíly. Asi jsem divná, ale koukám se hodně na ruce od prstů až po loket. Trpím asi nějakou úchylkou nebo co. Něco mě přesvědčuje, že dotyčný kluk není už žádné malé děcko, které neví, co chce. Připadají mi mužské. A navíc se podle vystouplých žil pozná, jestli je naštvaný a v jakém je rozpoložení.
Husté delší hnědé vlasy jsou pro mě stoprocentně TOPKA. Prohrábnout se v hustých vlasech při žhavém líbání musí být něco neuvěřitelného. Já nevím, ale blonďáků se šíleně bojím. Připadají mi nebezpeční. Líbí se mi, když kluci s delšími vlasy nosí culík. Je to roztomilý a hlavně odlišné od ostatních kluků, což oceňuji. Stejně tak jsou pro mě důležité velké oči. Je mi jedno, jestli modré, hnědé nebo zelené. Nejvíc ale věřím hnědým očím, ale u modrých mám problém s důvěrou. Co ale oceňuji, je to, když se Vám kluk dívá zhluboka do očí, i když není opilý. Když jsem ještě u těch očí, tak se mi například šíleně líbí neobvyklé kombinace jako modré oči a tmavě hnědé vlasy nebo hnědé oči a blonďaté vlasy. Dále pak se mi neskutečně líbí vystouplé lícní kosti. To je pro mě asi nutnost.
Asi jako každý kluk zbožňuje na holkách dlouhé nohy a pevný zadek, a to stejné požadují holky od kluků. Myslím, že by kluk měl být určitě vyšší jak holka, i když mně by to nevadilo, ale já bych se dostávala do pozice ,,ochránkyně", a tak bych se necítila být v bezpečí, ale musela bych ho chránit já. Zase na druhou stranu nesnáším, když je někdo vyšší jak já, protože pak si zase připadám podřízená tomu člověku.
Důležité je i oblečení toho kluka. Popravdě nejsem moc zastánce sportovního stylu. Mám ráda elegantní styl. Když nosí košile, skinny jeans, polo trička a boty, které nejsou značky Adidas, Nike a Vans, tak to je pro mě muž. Připadá mi, že
to nosí už každý. Nemám ráda, když kluci nosí tepláky
velikosti XXL. Tihle kluci jsou hubení a nechápu, proč svou
postavu schovávají v takových pytlech. Miluji, když nosí obleky nebo brýle. Připadá mi, že jsou tak inteligentní.
Jedna z nejroztomilejších věcí, které mě rozesmějí a já roztaji, jsou ďolíčky v tváři a na bradě, když se kluk směje. Takový kluk mi připadá hned sympatický a stejně tak to cítím i tehdy, když se kluk neustále červená v tváři.
Co se týče charakteru kluka, tak mám ráda kluky, kteří ode mě nikdy nic neočekávají a jsou féroví. Mám ráda, když vědí, co chtějí a hlavně se nechovají jako malé miminka. Tím myslím, že mluví jasně, neuráží se za každou blbost a neberou život jako jednu velkou jízdu.
Co je ale nejvíc sexy, je to když je úplně jiný jak ostatní. Nedělá nic podle někoho a jede sám za sebe. Nepotřebuje tlupu kamarádů ani nikoho, aby byl šťastný. Nechá holku, aby se také snažila a nedvoří se jí. Nemá strach mluvit o svých citech. Nehraje si na někoho jiného ani na pana Drsňáka. Hlavně když je sám sebou. To by bylo asi vše, co zbožňuji a byla bych ráda za komentář od holek, jak to mají ony.

Není čas na plnění snů ?

9. března 2016 v 14:00 | Nelly Cadlenson

Žijeme ve světě, který neustále roste a zdokonaluje se. Čím rychleji se zdokonaluje, tím jsou od nás požadovány vyšší výkony. Lidé neumí odpočívat a svůj volný čas neumí efektivně využít. Vlastně ne. Oni přece žádný volný čas nemají! Teď ruku na srdce. Kolikrát jste si říkali, jak začnete s výukou španělštiny nebo jste si neustále říkali, jak začnete cvičit? Vaše odpověď? Nemám čas. V budoucnu si říkáte, že určitě začnete cvičit, až budete mít více času, což znamená nikdy. Většinou přijdeme ze školy nebo z práce a jsme rádi, že sedíme. Co uděláme? Zapneme televizi, usadíme se na gauč a projíždíme Instagram, Facebook, e-maily a další sociální sítě, i když nás v hlavě tlačí povinnosti, co musíme stihnout. Nemít čas je stav mysli. Máme šíleně mnoho času, jenom ho přehlížíme.
Před pár dny jsem dočetla knihu Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas od Doreen Virtue. Zaujala mě a donutila mě přemýšlet nad tím, proč mi připadá, že nemám na nic čas. Když se na to podívám, mám ho na rozdávání. Chtěla bych Vám říct, co jsem jeden den vypozorovala. Bylo pondělí a sluníčko hřálo. Připadalo mi to jako krásný jarní den. Jelikož jsem ve škole končila pozdě, dorazila jsem domů až o půl 5. Toužila jsem krásný a teplý den využít k jízdě na kole. Tak jsem se sestřenicí jela a odpočinula jsem si. Bylo mi dobře. Domů jsem přijela až v 7 hodin. V hlavě jsem si říkala, co vše musím ještě udělat - nachystat si svačinu do školy, vykoupat se, přečíst knížku na maturitu, zveřejnit článek na blogu, naučit se češtinu. Divila jsem se, ale všem jsem krásně stihla a přesně v tu hodinu, kterou bývám v posteli a ještě navíc jsem měla volno na psaní. Tím Vám chci říct, že když cvičíte, získáte přísun energie, která Vám dodá dostatek síly na to, co byste měli zvládnout a zároveň dělali to, co Vás baví.
Ve svých volných chvílích píšu, cvičím, fotím, čtu a zpívám. Jenže když se chci v čem, co dělám posunout dál, mám v hlavě blok, který mi říká, že do svého snu bych musela vložit více úsilí a času, což ,,nemám", a tak si sama sobě lžu a řeknu, že nemám čas. Ve skutečnosti se jedná o falšovaný strach z toho, že selžete. Máte strach, že se nakonec ukáže, že v té činnosti nejste dobří, jak byste chtěli, proto co chcete pořád odkládáte. Nebo čekáte na ten perfektní moment. Zklamu Vás. Ten nikdy nepřijde, pokud o něm sníte. Vy musíte tu perfektní chvíli vytvořit. Každý z nás má nějaký sen. Jenže většina lidí si myslí, že ten svůj sen si budou moct splnit, až budou mít více času. V hlavě si říkáte, kolik času do toho musíte za den investovat. Blbost! Na svém snu můžete pracovat i pouhých 10 minut denně. Může Vám připadat, že je to šílené. Máte v hlavě zafixované, že musíte na to, co chcete, dřít. Jenže si myslíme, že ten vysněný sen a cíl k nám přijde sám. K našemu snu a cíli nás dovede naše každodenní krátké úsilí a malé kroky. Jednou jsem slyšela, napiš každý den jednu stránku a za rok máš knihu. Když si ráno ve vlaku místo koukání z okna, vezmu notes a budu psát, mám stránku za den. Věřím, že všechno jde. Jen nesmíme být líní a netrpěliví. Naší největší chybou je to, že se nedokážeme soustředit na jednu věc, které bychom se rádi ve svém volném času věnovali. Pozoruji to u sebe, když jsem na internetu a chci si přečíst články o vysokých školách a celkově o životě vysokoškoláka. Už to že hledám a přemýšlím o budoucnosti, je krok k mému cíli. Jenže si rozklikám dalších 5 oken, co chci za ten večer stihnout přečíst a vyřešit. Bohužel nevyřeším nic. Neustále mě brzdí odepisování na Messengeru nebo neustálé kontrolování komentářů na blogu. Jedná se o takové nutkavé činnosti, které nás o náš volný čas okrádají, aniž bychom si to uvědomovali. Důležité je proto věci naplánovat. Pokud si je nenaplánujete, tak skončíte u televize s telefonem v ruce a den je pryč. Samozřejmě všechny věci se nedají naplánovat. Svou oblíbenou větu Nemám čas nahraďte Není to pro mě důležité. Hned se na to budete dívat jinýma očima i myslí, a nakonec zjistíte, jestli danou činnost chcete dělat nebo ne. Být upřímný sám k sobě je klíč k úspěšnému využití času.

VALENTÝN SPECIÁL: Co si každá holka přeje, aby se stalo?

14. února 2016 v 14:00 | Nelly Cadlenson

Každá z nás má nějaké své romantické představy, které by si přála, aby se staly. Samozřejmě, proto milujeme romantické filmy, kde je všechno tak pravdivé. Vždy všechno končí typickým happyendem. Je to láska až do smrti. Muži v těchle filmech přesvědčují svou lásku slovně, o tom jak je dokonalá a jak ji miluje. Dneska se bohužel setkávám s tím, že nám to spíš druhý napíše než řekne do očí, jelikož má strach, jak bychom zareagovaly. To je pochopitelné.
Protože jsem otevřená a upřímná, tak bych Vám řekla, po čem toužím já a myslím, že se ke mně přidá dalších pár holek, které to mají stejně. Pro některé kluky to může být inspirace, jak zapůsobit na opačné pohlaví. A jelikož je sv. Valentýn a já jsem sama, tak si nezadané pojďte nadlábnout sladkým a zasnít se mnou ...


1) Přiražení ke zdi

17 again, kiss, and couple image

Asi to každá známe, když se ponoříme do svých představivostí. Jdeme večer se svým skoro přítelem. Teprve se oťukáváte, ale víte, že jste pro sebe jako stvoření. Aspoň v ten moment. Jenže Vás začne popichovat a utahovat si z Vás. Abyste jeho trik podpořila, tak schválně děláte uraženou, nesouhlasíte a odporujete, abyste ho vyprovokovala. On se samozřejmě chytne a chce mít pravdu on, a tak nejjednoduší způsob jak nás umlčet je to, když nás hrubě přirazí ke zdi a umlčí polibky.


2) Polibek v dešti


gif, Nina Dobrev, and ian somerhalder image


3) Být jeden den chlapem


Nevím, jak to mají ostatní holky, ale já bych jeden den chtěla být chlapem. Chtěla bych totiž poznat, jak moc bolí to, když Vás někdo kopne do koulí. Taky bych si chtěla sednout na gauč, roztáhnout nohy co nejdál od sebe a sledovat ženy, jak se krčí s nohou přes nohu vedle mě. Jo to by bylo luxusní! A taky bych se dívala na porno a svedla bych to na to, že jsem kluk. Oblekla bych se do skinny jeansů a bílé košile, protože to by ostatní ze mě spadly na prdel, jelikož by ze mě sálala mužnost. Koupila bych růže a rozdávala je každé starší dámě na ulici. Flirtovala bych s každou, která by se mi postavila do cesty.

4) Nečekané překvapení

Nepotřebujeme velké dary, abychom Vás ještě víc milovali. Nepotřebujeme ani nic hmotného. I pugét tulipánů z Lidlu za 50 Kč uvítáme, když je nám darujete bezdůvodně. Ohňostroj věnovaný pro nás, masáž, vyzdobený byt nebo teplá koupel se šampaňským ( u mě spíš džus) a všude samé svíčky. Tímhle nám uděláte rozhodně větší radost, něž hmotnou věcí, kterou sice využijeme, ale časem nás omrzí. Zážitek si neseme do hrobu.

5) Cítit se rovnocenně a bezpečně

Nevím, jak ostatní ale já nesnáším, když za mě někdo něco platí. Podle nějakého si řádu (existuje něco takového?) by měl kluk holce platit večeře, kina a všude, kam jdou spolu. Jenže nejsem toho zastánce. Holka se může cítit podřazeně a jako kdyby pak toho kluka musela poslouchat. Proto jsem pro, když jednou zaplatí kluk a podruhé holka.
Dále vyžadujeme to, že když se cítíme smutné nebo máme strach, máme rameno, kam se můžeme schoulit. Víme, že neradi řešíte něco, co se nedá vyřešit. Bohužel máme tu tendenci vše komplikovat a rozebírat, právě proto nás první máte vyslechnout a pak utěšit způsobem jaký Vám přijde nejvhodnější.

6) Vysvobození od svého idola


Další romantická scénka jako z filmu. Jsi na diskotéce a moc dobře se bavíš. Někdo se ale snaží získat tvoji pozornost tak, že tě zezadu chytí za boky a táhne tě k sobě. Ten člověk ti je odporný a odtrhneš se. Jenže si nedá pokoj a stále tě obtěžuje. Najednou se objeví tvůj idol, který toho nadrženého chlápka odrovná svými svaly. Tvůj idol se vrací k tobě a hlídá si tě, aby se žádná taková situace už nestala.

7) Divoké chování

couple, black and white, and cuddle image

Typické znaky a chování bad boye mě moc nepřitahuje. Nesnáším alkohol, kouření ani drogy. Fascinuje mě spíš drzé a hrubiánské chování, dvojsmyslné narážky nebo absolutní nezájem. Když se chováme jak malé holky, tak nás krotí svými pohledy. Občasné hádky, křik a sevření za paži není podle mě na škodu. Spíše to beru jako posílení vztahu.


8) Vidět snahu u partnera

Je krásné, když se ráno vzbudíte a cítíte vůni linoucí se z kuchyně. Zvědavě se odplížíte do místnosti, kde Váš miláček připravuje snídani - smažená vajíčka smažené JEDINĚ na kokosovém oleji s petrželkou a čerstvým chlebem. Vše Vám naservíruje pěkně pod rypáček jako princezně. Nebránily bychom se ani tomu, kdyby nám přítel vařil a samozřejmě bychom ho stále chválily, a to hlavně proto aby si udržel motivaci. Tohodle bych si vážila. Stejně jako toho, kdyby si někdo pamatoval to, co říkám. Chápu, že mužská mozkovna není na tyhle věci, ale bylo by to doopravdy pohádkové.



9) Chlapa, co umí vařit

Jak jsem zmínila v předešlém bodu, tak otevíráme náruč těm, co umí vařit. Pro některé je to blbé, ale podle mě by měla být domácnost rozdělena tak, aby všichni v rodině dělali něco a né jenom jeden(žena). Jelikož muž má práci a žena má práci, proč by se ona měla namáhat ještě doma? To je jako jít z jedné práce do druhé práce. Domov má být místo, kam si chodíme odpočinout a cítíme zde pochopení a lásku, takže děti zaměstnat, sebe zaměstnat a manžela poslat do kuchyně. To by bylo hodně luxusní!


10) Dobrodružství

Jet na roadtrip okolo USA, meditovat na Bali, udělat si romantický víkend v Paříži, proplout velkoměstem New York, opalovat se na Floridě, zúčastnit se karnevalu v Rio de Janeiru nebo jít společně na RAINBOWRUN do Brna. Na tom nezáleží! Hlavně stále něco podnikat a nenechat si volný čas propadnout mezi prstama. Vše zachytit foťákem a vzpomínat na to až do konce života. Sním asi moc že?


11) Být pro něj jediná

Tohle je docela těžké občas. Být pro někoho ta jediná, ta pravá, za kterou půjde kdykoli mu bude nejhůř, je nejkrásnější pocit na světě. Málokdy to ale je na celý život, jelikož se hodně stává, že se vytratí důvěra. My si ale budeme představovat situace, kdy byl náš přítel na dně a potřeboval nás. Dělá nám dobře to, že můžeme pro něj něco udělat a on si toho váží.

12) Ztroskotat se svou láskou na ostrově

Nevím jak u koho, ale tohle byl můj největší sen. Jen tak najednou vypadnout z lodi jako Ema a Dean a ztroskotat na ostrově bez internetu, elektřiny, lidí, jenom Vy a On. No není to nádherný? Odmysleme si to, že nemáme co jíst ani co pít, to přenecháme na partnerovi, který snad na něco přijde. Jste tu jen on a vy a nikdo jiný, kdo by se Vám snažil narušovat vztah. Žádné lehké dívky Vašeho partnera nelákají k pohledům. Musíte mu stačit jenom Vy, takže nemusíte mít strach z toho, jestli máte velký nos nebo malá prsa. Nemá na výběr.


13) Nenávist vs. láska

Z nenávisti se stává láska. Slyšeli jste to už? Nenávidíme člověka, který má přesně takové vlastnosti, které nemůžeme vystát. Svým chováním nás irituje do nepříčetnosti. Snažíme se vždy nad jeho chováním zvítězit a zachovat chladnou hlavu. Bohužel to nepomáhá a pomalu si uvědomujeme, že nás vlastně přitahuje. Hádáme se s ním a pravdu musíme mít vždy my! Všem ale tvrdíme, že ho nenávidíme. Šíleně nás přitahuje.

14) On a kytara

Je krásný letní večer. Začíná být zima. Obloha tmavne a je zasypaná hvězdami. Slyšíme praskání ohně. Najednou nám naše láska dá svoji mikinu, aby nám nebyla zima. Jelikož jsme unavené, tak vezme svou kytaru a zazpívá nám ukolébavku, která nás ale neuspí, protože budeme zahlceni úžasem jeho talentu. Umělci jsou boží!



A to by bylo asi vše. Pokud je ještě něco, co byste holky rády doplnily. Pište do komentářů, ať mohou pánové čerpat inspiraci a pokusit se splnit něco z našich přání! Děkuji

Je to opravdová láska?

6. ledna 2016 v 22:23 | Nelly Cadlenson

Zamilovanost je krásná. Užíváte si spolu každý moment, chodíte na procházky a na večeře, navštěvujete kina a plesy. Jenže i zamilovanost pomalu odpadá a pak by měla přijít ta pravá láska, kde si jsou partneři rovnocenní, tolerují se, podporují se, dělají kompromisy, nechávájí si prostor sami pro sebe, svoboda toho druhého je brána jako samozřejmost,VĚRNOST je jako jejich mantra, plánují budoucnost, milují se, NEŽÁRLÍ (protože pokud žárlí, tak nemilují, ale poslouchají svoje ego), VĚŘÍ si a jsou UPŘÍMNÍ. No není to romantické? Takhle si já představuju lásku. A teď mě napadá další otázka. Je tomu takhle ve Vašem vztahu?
Je to nádherné do té doby, než zjistíte, že jste závislí. Začínáte si uvědomovat, že byste se bez svého protějšku nemohli obejít. Začínáte se omezovat a JEHO/JEJÍ jméno zmiňujete snad při každé konverzaci s Vašimi přáteli nebo rodinou. Vzdáváte se svého snu jenom kvůli NĚMU/NÍ, protože nemůžete přece věnovat tolik času něčemu jinému. Řekla bych, že touhle ,,závislostí" trpí spíše ženy. Dokáží být takové, jaké je jejich partneři chtějí. Dělají věci, které normálně nedělají, chválí ho do nebes jenom, aby je muži ještě více zbožňovali. On má rád fotbal a válení u televize. Ona to miluje taky. Vyhovuje jí to, protože to vyhovuje jemu. Jakože seriously? Proč to děláme? Protože nejsme dost dobré. Už odmala byly ženy vychovávány jako ty, které musí dělat všechno správně a tak, jak se má. Měli se vdát a mít děti. O ostatní se přece postará manžel.
Vždyť od mala jim takhle naznačovali, že jsou nuly. Ani posměchy a přezdívky na naši osobnost nám nepomohli.
,,Nelo, ty až budeš s někým žít, tak ti brzo uteče, když neumíš uvařit ani puding podle návodu!" Vidíte. Bylo to vždy řečeno dobře, se smíchem a legrací. Jenže tohle si s sebou neseme dál. Nejsme schopni sebelásce, a to je asi největší problém. Nejen že jsme slyšeli, že jsme občas nemožné, ale o naše komplexy se krásně postrala i reklama, která naše komplexy používá ke svému prospěchu. Začátek reklamy: ,,Máte celulitidu?" Jste pořád nespokojená a chcete ji odstranit? Myslím, že obě otázky byly zodpovězeny jako ANO. Kdyby mi ta debilní reklama, neříkala, že se mám podívat na zadek, jestli mám celulitidu, tak by mě snad nenapadlo sledovat zblízka svůj zadek. Dále pak časopisy. Na titulních stranách se objevují samé krásné vyretušované tváře. Bum! Další strana. Krásné dlouhé hubené nohy, úzký vosí pas a souměrná postava. Jo, věříme, že je to skutečné a chceme se podobat holkám z časopisu. Proč ale chceme vypadat jako ony? Myslíme si totiž, že pak se budeme milovat, budeme krásné, žádané a pro všechny dost dobré.Zkrátka dokonalost sama. Pokud máte prázdnotu duši a snažíte se ji všemohoucně zapatlat tunou make-upu, umělými řasy, gelovými nehty a vším, co si vzpomenete, neucítíte lásku k sobě samé. Ucítíte maximálně další nespokojenost.
Všichni nám vlastně cpou, že nejsme dost dobré.
Teď ruku na srdce. Věřím, že každá, která to čte, někdy udělala něco, co chtěl její partner ale ona ne. Holky, chyba!Nejpřitažlivější je to, když budete svá a budete mít svůj vlastní názor. Prokážete, že jste nezávislá a nikdo Vám linkovat život nebude. Když budete dělat to, co sami nechcete nebo se Vám příčí, ale děláte to jenom kvůli svému klukovi, nedělejte to. On si teoreticky řekne, že Vám stačí málo. Nemusí se snažit. Dala jste mu jasně najevo, že se ho budete držet jako klíště. Vaše hodnota u něho klesá níž a níž... Takže Vás nevezme na nový film Padesát odstínů šedi 2, protože si za to můžete sama!
Říkáte si, jak tohle asi můžu vědět? Já, nezkušená sedmnáctiletá holka, která o mužích a vztazích neví nic. Bingo, nevím. Máte pravdu. Jenže já se zkouším vžít do kůže mužů. Vás by snad přitahoval kluk, který by pro vás udělal první poslední a přitom na všechno, co byste řekly, vždy souhlasil? Myslím, že byste tohoto chlapce odstranila ze svého seznamu. Kdyby Vám Váš přítel chystal každý večer teplé jídlo, a vy to brali jako samozřejmost. Už byste to neoceňovali. Jo, začínáte se pěkně nudit, že? Pochopte, že i on je Vaším přístupem a ,,oddaností" k němu znuděn. Jste jenom jako přítěž. Podlě me chcě kluk zajímavou holku. Krásná holka je všude, ale zajímavá se hůře hledá.
Myslím, že by nastal stejný proces i u Vás. Jeho hodnota by u vás klesala. Každý chceme vedle sebe sebevědomého člověka, který od nás nepožaduje, abychom byli dokonalí. Nemění nás ke svému vkusu. Hlavně člověka, který dokáže bez NÁS žít, i když jsme tisíce mil daleko. Miluje nás takové, jaké jsme. Buďte sví, milujte sami sebe, druhé a budete milováni.
Chtěla bych na závěr říct, že je to jen čistě můj názor a jak to vidím já. Takže Váš názor může být úplně opačný, a já budu ráda, když mi napíšete, co si o tomhle tématu myslíte Vy.

Konzultace s Mary Kay

9. května 2015 v 16:59 | Nelly Cadlenson

Ahoj. Ještě než začnu s článkem, chtěla bych Vás poinformovat o pár důležitých věceh. Za prvé zítra odjíždím do Slovinska, kde budu zhruba týden. Za druhé mám nachystané pár článků, ale je třeba je doladit. Za třetí nebudu mít vůbec čas, protože budeme opravovat barák, a tak musím doma víc pomáhat. Čeká má praxe a musím se naučit výklad a navíc od června začínám pracovat v kavárně. Do konce druháku mám teda rozhodně zaplněný. Když nepočítám další akce...
A teď konečně k článku. V pátek jsme s mamkou navštívili konzultantku Mary Kay v Brně, jelikož mamka vyhrála líčení. Jako druhého člena si vzala mě (samozřejmě že mě, koho jiného?). Bylo to super odpoledne. Strávily jsme v salonu asi 3 hodiny. Nejdříve se nás kosmetička ptala na naše rituály s pletí, odlíčení a krémování. Svůj problém jsem ji vysvětlila, jelikož mě určité produkty svědčí buď na chvíli a za chvíli se problém dostaví znovu. Jak již už víte, mám suchou a citlivou pleť, a tudíž můj první krok k úspěchu je hydratace.


Což samozřejmě znamená pít hodně čistou vodu, ale také správné odlíčení, hloubkové čištění, tonikum a poté krém. Ukázala nám 5 kroků, jak o svou pokožku pečovat. Co máme s mamkou společné je ekzém a suchá pleť. Spolu máme 2 stejné produkty a 2 odlišné, protože já mám radši lehké krémy a mamka hutnější. Musím uznat, že se mi produkty zamlouvaly a byly mi příjemné. Zarazila mě ale vysoká cena, což se dá očekávat. Proto jsem se chtěla zeptat, zdali máte zkušenosti s kosmetikou Mary Kay.



Poté nás obě s mamkou nalíčila. Mně doporučila CC krém, jelikož mám pleť barevně hezkou. Jediné jaký problém mám, jsou suchá víčka. Zvolila jsem si barvu očních stínů, ale nebyla jsem si jistá, jestli se to bude ke mně hodit. Zjistila jsem, že jsem zimno-jarní typ, tudíž ke mně jde zlato i stříbro. Po skončení jsme si zašly do KFC na jídlo. Dala jsem si novinku, což jsou kuřecí kousky s rýží. Bylo to suprové. A když bude ten Den matek, koupila jsem mamce košilky v Tezenisu.

Máte zkušenosti s kosmetikou Mary Kay?

 
 

Reklama