Deník

Ples jako z pohádky? Ani omylem!

15. listopadu 2016 v 21:07 | Nelly Cadlenson

Dne 12. 11. 2016 měl nastat můj velký den. Každý říká, že maturitní ples zažijeme jenom jednou za život a je třeba si ho pořádně užít. Ve filmech nás doslova fascinuje to, jak holka, outsiderka, spěchá na ples za králem školy. Samozřejmě to končí žhavým líbáním. Každá holka se nemůže dočkat toho, jak si bude vybírat své plesové šaty. Svoje šaty jsem řešila 2 týdny před plesem, kdy jsem neměla žádnou představu o tom, co chci. Věděla jsem, že bych chtěla světle pudrovou nebo meruňkovou barvu. Ale střih? To bylo peklo! Ještě že jsem měla skvělé poradkyně - maminku a Zdeňku. S šatama jsem nakonec byla nesmírně spokojená. Často jsem po nocích snila, jak bude probíhat můj maturitní ples. Představovala jsem si, jak půjdu po červeném koberci, všichni budou tleskat, rodiče budou plakat dojetím, jak bude jejich malá holčička nádherná a k sežrání a já sama si budu připadat jako princezna. Přála jsem si, abych ty stejné pocity, co jsem si vysnila po večerech, cítila ve skutečnosti. Jenže? Všechno bylo jinak, jak jsem si vysnila. Začnu teda popořadě.


Ráno jsem vstala velmi brzy a užívala si klidu. Pustila jsem si videa od Shawna Mendese a poslouchala písničky. Všechno vypadalo tak dokonale. O půl 12 přišla teta a udělala mi gelové nehty. Poté čas běžel a běžel, až jsem ho přestala vnímat. Ručičky na hodinkách ukazovaly 15:00. Tomu se mi nechtělo vůbec věřit. Začala na mě padat nervozita a vše jsem dělala pod stresem, protože času jsem neměla na rozdávání. Vlasy jsem měla mít natočené a objemné a na líčení jsem měla jít k jedné kosmetičce. Jenže všeho se ujala mamka. Malovala mě skoro celou hodinu a s výsledkem jsem byla hodně spokojená. To nejhorší mě čekalo později. Mamka začala tupírovat moje vlasy a vlnila mi je kulmou. Věděla jsem, že mě tíží čas a taťka nebyl ještě doma. Za půl hodiny jsme měli vyjet. A já neměla na hlavě dodělané ani lokny! Uklidňovala jsem se a volala kamarádce. Když jsem s ní volala, chodila jsem po baráku a zamířila k zrcadlu. Myslela jsem, že mě trefí šlak! Vlny, se kterýma jsem se fakt mydlila dobrou půl hodinu, byly doslova v čudu. Bylo 17:00 a za půl hodiny jsem měla být ve Znojmě. Samozřejmě ve mě vřela krev a nevěděla jsem co teď. Ještě že mám tak skvělou mamku, která mi během dalších 20 minut vykouzlila nějaký účes na hlavě. Nebylo to podle mých představ, ale nakonec jsem byla spokojená. Jakmile přijel taťka, tak jsem ho popoháněla a nervačila. Cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí, protože mi to vše došlo líto. Kdybych aspoň tolik, tak nesnila! Po půl 6 jsme vyjížděli a já věděla, že to prostě na čas, který tam mám být, nestihnu. S nervama v kýblu jsem všem vypisovala jak střelená. Nikdo se neozval. Zmateně jsem pobíhala po sálu a hledala šatnu. Potřebovala jsem někoho, aby mi pomohl nasoukat se do šatů. Na rychlo jsem se upravila a věci si nechala v šatně. Jenže jsem zjistila, že mám velké lodičky! Divné, protože jsem si je kupovala 2 dny před plesem a vše bylo OK. Už jsem se ničemu nedivila. Neustále jsem ale pobíhala mezi sálem a šatnou, protože pak se mi šifon lepil k druhé látce. Pak jsem si musela vycpávat lodičky kapesníkama. Vydržela jsem v tom celý večer! A pak to přišlo. Vynervovaná jak pes s práškem na uklidnění v žaludku jsem si kráčela k hlavnímu pódiu. Zvládli jsme to. Bála jsem se, že budu brečet a držela jsem se. Jenže když jsem viděla mého spolužáka, tak jsem to nezvládla a ukápla víc jak jedna slza. Moje nálada se najednou změnila a užila jsem si to. Nechtěla jsem se ani moc fotit, protože fotky ve fotokoutku byly otřesné. To už jsem radši neřešila a koupila si radši Frisco. Byla jsem tam s mými kamarády, kteří si udělali na mě čas a pořádně jsme si to užili. I když to nebylo takové, jaké jsem to měla vysněné, bylo to lepší, než jsem očekávala. Tancovala jsem s bolestí v nohou, ale to mi bylo jedno. Hlavně že jsem si zatancovala se spolužáky a s panem učitelem třídním. Nakonec jsem skončila s kamarádkou o půl 3 na benzínce, kde jsme se přejedli jak čuňata.
Moje ponaučení zní: ,,Nesnite tak často a nelpěte na detailech. Všechno je jenom o tom, být v ten správný moment v přítomnosti, což mě se myslím, podařilo".



















zdroj: Libor Duchoň, Nela Kadlečíková

Článek v novinách, uplakaná Nela je coffee lover

25. února 2016 v 20:16 | Nelly Cadlenson

Opět Vás zdravím. Chtěla bych Vám říct, že jsem měla článek ve znojemském deníku. Pohltila mě šílená radost, protože jsem ráda, když se mé články líbí ostatním a v některých směrech jim to pomůže. Poslední dobou si říkám, že možná co dělám, je správná věc. Věnuji se tomu, co mě baví. Ve škole je to jak na houpačce. Dělá mi problém matika. Vždy udělám chybu v takové blbosti. Budu se muset hodně snažit. Chodím také na přípravné hodiny na stáž. Je to fajn, protože furt mluvíme anglicky, za což jsem ráda. Nedávno jsem se dívala s babičkou na Poštu pro tebe. Na televizi se vůbec nedívám, ale udělala jsem výjimku. Byl tam jeden pán, který byl učitel, ale ta energie, která z něho sálala, byla neuvěřitelná. Hltala jsem každé jeho slovo. Pozval si tam svého kamaráda, který byl šíleně vtipný. Rozbrečeli mě. Po dlouhé době jsem si fakt pořádně pobrečela. Konečně jsem si pustila film Pearl Harbor, protože mi ho kamarádka furt doporučovala. A jak jsem dopadla? S brekem samozřejmě. Byl to ubrečený víkend. Už se čím dál rychleji blíží prázdniny a já se nemůžu dočkat. Nakonec se mi má praxe celá úplně změnila. Sama nevím, jak to bude. Poslední týden jsem šíleně unavená a mám strašnou chuť na kafe. Ale ne na takové jako Jihlavanka, Nescafé ale fakt to výborný, co dělají v La Familia nebo ve Skogu.


Mám doopravdy moc plánů. Zejména se jedná o focení, psaní článků a testování nových gelaků od Naninails. Mám strašně moc článků rozdělaných a nevím, který bych měla první dopsat. Teď budu mít více času, tudíž je určitě všechny dopíšu. Mé nálady jsou furt jednou dole a nahoře. Někdy z ničeho nic začnu blbnout s kamarádkou a za pět minut jsem úplně jiná. Všechno mi teď šíleně utíká. Vždycky jsem počítala dny do pátku. Teď to vůbec nedělám a utíká mi to rychleji. Popravdě se už těším, až budu chodit zase na brigádu. Nehorázně moc se těším na léto. Mám sice obavy z jara, že budu zase šíleně trpět na ekzémy a alergie. Beru přírodní lék z ostropestřece mariánského, který tělo čistí a neměl by se po něm projevovat ekzém. Uvidíme, ale pevně věřím, že to zvládnu!
Kamarádka letos dělá závěrečky, a tak ji jdu za modela. Má hodně zajímavé téma a neustále si zkouší na mě účes, se kterým určitě své zkoušky zvládne. Obarvila mě na tmavší hnědou, takže mám vlasy hodně tmavé, než jsem čekala. O prázdninách mě půjde vyfotit v celém provedení a jsem hodně zvědavá. No nic mějte se krásně.

Lake Malawi, Skog & mé plány

10. února 2016 v 17:24 | Nelly Cadlenson

Jak mě to chybělo. Napsat takový oddychový informační článek, co jsem prožila a co mám v plánu. Ani nevím, kde začít, jelikož je toho docela hodně. Tak asi tou nejlepší zprávou - pojedu na stáž do Portugalska! Vyšlo to, takže jsem strašně moc ráda. Měli jsme jet v květnu, ale přesunulo se to na červen a červenec, takže vůbec nevím, jak budu mít teď praxi s Vranovem. Musím si to vše zařídit. Jelikož jsem byla celý týden nemocná, tak jsem nemohla dělat nic jiného než jenom ležet a sledovat Upíří deníky, na kterých jsem teď závislá. Hlavně Damon je doslova ztělesnění dokonalosti. Vždycky jsem si myslela, že je to kravina, protože nemám ráda takovou tématiku - upíři, magie. Jenže mě to neskutečně nadchlo a teď každý den jedu jenom tenhle seriál. V sobotu jsme s kamarádkou vyrazily do Brna pro lístky na Lake Malawi, protože jsme chtěli lístky, tak jsme hledali klub Indies. Hledaly jsme to fakt dlouho a přitom, když jsme stály na místě, kde to mělo být, tak jsme ten klub neviděly. No pěkný! Jak mám ten lístek v ruce, tak jsme hned klidnější. Zamilovala jsem se do té nové písničky We are making love again. Po dlouhé době jsme konečně navštívily SKOG. Už delší dobu jsme si říkaly, že bychom tam měly zajít. Teď se to nakonec krásně dalo dohromady, že jsme šli ještě nakupovat. Jako vždycky odjíždím z Brna bez oblečení. Mně se prostě nic nelíbí! Všechno je jako bez života, volné jak vrata a hlavně mi nic nesedí. Fakt jsem opět zklamaná. Ale zaujalo mě jedno sako v New Yorkeru, které se mi fakt líbilo i barva. No ale v tom New Yorkeru mě zastavila jedna starší paní, která byla velice upravená a krásná. Začala mi říkat, jak jsem strašně krásná a hubená (haha). Také ji zajímalo, odkud jsem a co studuji. Nakonec z ní vypadlo, že bychom si daly krátkou hodinou schůzku, kde by mi všechno vysvětlila a jednalo by se o spolupráci s firmou, která pomáhá lidem ukázat, aby byli krásnější a vitálnější. Je to firma LR. Víte, někdo o co se jedná? Jsem z toho docela mimo, protože paní mi dala její číslo a čeká, až se jí ozvu.


Také jsem začala psát pro jednu stránku a jsem moc spokojená, protože teď píšu skoro každý den. Přemýšlela jsem tak, že tohle je vlastně jediná činnost, která mi dlouho vydržela. Vše mě hned opustilo, ale psaní na blog se mě drží dobrých 8 let, což jsem moc ráda.
Vzhledem k tomu že bude Valentýn a já ho slavím (i když jsem sama, ale miluji sebe že :D), tak bude i článek, na který byste se mohli těšit. Docela mě to hodně popadlo, že si vyrábím srdíčka a zdobím pokoj. Už začínám blbnout.

Můj rok 2015

2. ledna 2016 v 22:35 | Nelly Cadlenson

Ahoj. Přeji Vám všem šťastný nový rok a hlavně hodně zdraví. Dneska bych chtěla shrnout svůj rok 2015, který byl doopravdy náročný a hlavně přínosný. Tenhle rok byl pro mě pokrok ke zlepšení mého života. Začnu tedy od začátku.
V lednu jsem poprvé cítila, co to je být ve stresu. Všechno se na mě chrlilo, protože jsem musela zvládat školu a projekt, se kterým jsem posléze v únoru odjela do Španělska. Zažila jsem první let letadlem a poprvé jsem musela spoléhat na své jazykové a komunikační schopnosti, jelikož jsem bydlela ve španělské rodině. Bylo to pro mě něco nového. Jako kdybych si uvědomovala, kolik možností mám. Šíleně moc jsem si leden a únor užila. Většinu času jsem byla s kamarádkou Míšou, která se projektu taky účastnila. Chodili jsme do naší oblíbené kavárny La Familia, kterou jsem pomocí Míši objevila v lednu. Byla jsem šťastná. Po příletu ze Španělska s novými zkušenostmi jsem šla poprvé na ples.

Další měsíce jsem začala pociťovat, že jsem poblázněná láskou. V té době jsem často jezdila na kole, udržovala se fit a cvičila v posilovně. V dubnu jsem si začala uvědomovat, že chci něco víc. Cítila jsem, že je něco špatně a že nemám něco dořešené, co bych měla vyřešit. Vím, že co jsem v minulosti zažila, se se mnou táhlo jako kamení a přítěž. Začala jsem tedy číst články týkající se psychiky a psychosomatických nemocí. Když jsem ty knížky četla, snažila jsem se odhalit svůj problém. Jenže začalo jaro a jako vždy se u mě vyskytne alergie a s ním i ekzém. Tento rok mě to postihlo doopravdy šíleně moc. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem ze sebe otrávená a nenáviděla jsem se. Neustále jsem o tom je mluvila a nic pro to nedělala. V té době mi byl přidělen další projekt, se kterým jsem protentokrát vycestovala do Slovinska. Museli jsme plnit různé povinnosti, cvičit prezentace, natáčet videa a organizovat výlet pro stážisty ze zahraničí. Byla jsem docela pod tlakem. Řekla jsem si dost! Nechtěla jsem se cpát kortikoidy, které Vám stejně nepomůžou. Zatlačují Váš problém zpět do těla.


Jednoho dne jsem zavolala jedné paní, která se zabývala akupunkturou. Měla jsem šílený strach, o čem se s ní budu bavit, co mám čekat. Ještě teď jsem té paní moc a moc vděčná, protože mě dokázala otevřít. Pomohla mi mluvit o svých pocitech a projevovat city ven. Vše, co mě celá léta trápila, jsem jí řekla a byla mi oporou. Snažila se pomoct s každým mým problémem a pomohla mi uvědomit si mou hodnotu. Považovala jsem se za člověka, který je jiný a svět mu nikdy patřit nebude. Jenže ne! Patří mi. Vždycky mi napíchla různé body, aby mi pomohla s ekzémem a s alergiemi. Můžu říct, že jsem jaro přežila.

Poté přišlo Slovinsko a s ním setkání se slovinskou rodinou. Neuvěřitelné, jak se rodina podobala té české. Katarina, u které jsem bydlela, byla úplně stejná osoba jak já. Strašně moc jsem si s ní rozuměla. Opět jsem získala jazykové zkušenosti. Během poznávání nových zemí, jsem zjistila, že cestování je to, co mě naplňuje. Možná to zní divně, ale připadám si volná a nikým vázaná. Překvapuji sama sebe, že v zahraničí jsem jiný člověk. Uvolněnější, víc svá. Nejlepší byl ale stejně výlet do Anglie, protože odjakživa to byl můj sen. To prostředí, lidé a všechno okolo mě ještě víc motivovalo, abych cestovala ještě víc. Celý rok jsem se snažila uspořádat svoji osobnost. Nemůžu na sto procent říct, jestli jsem toho docílila. Určitě ne, stále jsem na té cestě poznávání a moc mě to baví. S tímhle mi pomáhá nejen má kamarádka, ale vyhledala jsem i odbornější pomoc, a jsem za to nesmírně vděčná! Zkrátka osobnostně na sobě pracuji. Za tenhle rok se moje sebevědomí z nuly dostalo na takových 40 procent.
Jsem za to nesmírně vděčná, že jsem byla předhozena složitým úkolům a situacím. Začátkem prázdnin jsem měla poprvé brigádu na celé 2 měsíce. Nesmírně jsem tam byla spokojená a letos tam půjdu znovu. Poznala jsem nové lidi. Sice jsem si prázdniny neužila podle svého gusta, ale můžu říct, že jsem si je užila se správnými lidmi.
Červen byl náročný, protože jsme také rekonstruovali barák, a můžu říct, že to bylo děs!


Začátkem třetího ročníku mi bylo oznámeno, že budu mít praxi na Vranovském zámku, a to mě nejvíc děsí do budoucnosti. Tohle bude jediné, co si přeji, abych to zvládla. Držte palce. Zbytek podzimu jsem měla celkem poklidný. Dodělávala jsem si svůj pokoj a z ničeho jsem si hlavu nelámala a doslova si užívala klidu. V prosinci jsem veškerý čas trávila se svou rodinou a Vánoce strávila také v rodinném kruhu. Jsem celkem překvapená, jak to rychle uteklo. Úplně teď si pamatuji momenty před tím, než jsem odlétala do Španělska, jak jsem poprvé obsluhovala, jak jsem dostala první pusu, jak jsem byla poprvé na diskotéce s kamarádkou, jak jsem si užívala své 17. narozeniny na praxi, jak jsem chodila každý měsíc do La Familia s Míšou na babychino. Nejlepší pro mě byl stejně leden, únor a konec tohoto roku. Nejvíc jsem si ale užila poslední den roku 2015, protože poprvé přišlo něco neplánovaně. Už nic neplánuji.
Přeji Vám mnoho zdraví, lásky a úspěchů do nového roku 2016. Doufám, že bude ještě lepší jak tento, a že dodržím své novoroční předsevzetí.

Co jsem dostala k Vánocům 2015?

28. prosince 2015 v 18:46 | Nelly Cadlenson


Vánoce jsou už za námi. Je to šílené, jak to vždy uteče. Abych pravdu řekla, vůbec jsem svátky neprožívala. Nevím, co se stalo. Místo sledování pohádek jsem si četla nebo byla na mobilu. Nedokázala jsem se koncentrovat na žádnou pohádku (kromě Sám doma a Grinche). Štěrý den byl docela hektický. Pomáhala jsem s přípravou na večeři, která byla veselá, protože nás u stolu bylo 7. Největší radost mi dělala má mladší sestra, které oči jen zářily. Dárky, které jsem dostala, jsem si vlastně nakoupila sama. Mám to tak od 13 let, co se naši rozvedli. Vždy si nakoupím, co chci a co potřebuji. Nejvíce jsem si teda nakoupila v Anglii - Primark a New Look. Dostala jsem 2 svetry a kožené rukavice z Primarku, za které jsem fakt ráda. Jen jsem zvědavá, jestli je využiju. Zatím to vypadá na takové jarní počasí. Dále pak dekorace do pokoje - zrcadlo, pořadače, stojan na šperky, rámečky, židli a vysněný kosmetický stůl Malm z Ikei. Nechyběla ani kosmetika, litr kokosového oleje, školní pomůcky jako růžové sešity, diář. Konečně mám štětce na tvářenku a na oči. Radost jsem měla i ze selfiestick a čoček na telefon. Fotky z telefonu vypadají jak ze zrcadlovky. Neuvěřitelné!



















ENGLAND 2015

6. prosince 2015 v 19:41 | Nelly Cadlenson

Ahoj. Jsem doma z Anglie a mám doopravdy smíšené pocity. Moje vzpomínky jsou tak živé, že kdybych zavřela oči, jsem znovu ve svém milovaném Worthingu. Můžu říct, že jsem byla napjatá, jaké to tam bude. Poslouchala jsem řeči ostatních o Angličanech, že jsou odtažití, citově chladní a jejich humor je suchý, dále že mají doma bordel a neuklízí. Je sice pravda, že jejich domy nejsou tak precizně uklizené jako u nás v Česku, za to oni si dokáží svůj život užít. Bary, kavárny a restaurace jsou pořád plné lidí. V domě, ve kterém jsem bydlela, byl postarší a uklizený. Nebyl tam nikde prach ani bordel na zemi. Oni prostě mají jen moc věcí náskladané třebe v knihovnách nebo v obýváku na stěnách. To je vše, takže to může působit kýčovitě. A co se týče jejich povahy... Lidé by měli nejdřív s Angličany mluvit, než se přiklánět k názoru druhých, že jsou Angličani chladní. Podle mě to není pravda.


Když zavzpomínám na svého učitele Davida, tak si představím showmana, který dokáže své vyučování zpestřit na tolik, že ho studenti poslouchají. Celou dobu vykládal a nutil nás taky mluvit. Jenže ona ta konverzace přišla vždy sama. Hráli jsme s ním různé hry, při kterých jsme museli mluvit. Naše každá hodina se nikdy neobešla bez smíchu. Uměl nás pobavit a zároveň nás zbavit nervozity. Stejně tak kdy jsem čekala před obchodem zvaný Poundland, kde všechno bylo za jednu libru (ale o něm později), jsem čekala s plnýma taškama na kamarádku. Jeden pán si ke mě sedl a podal mi bonbony, které mi z tašky vypadly. V Anglii je nutné, abyste za všechno děkovali a také prosili. Ten pan, který žil ve Worthingu, si se mnou vykládal dobrou půl hodinu. Šlo vidět, že se hodně zajímá. Chopila jsem se šance a začala jsem se taky zajímat a vyptávat. Můžu Vám říct, že takhle když si s někým povídáte a je z jiné země, tak pro mě je to ten nejkrásnějí a nejnaplnitější pocit, co mi život může dát. Furt tápám, kdo jsem a co mě baví a co chci. Když si například koupím kabelku, kterou moc chci, tak mě to naplní na chvíli, jenže tohle je mnohem vzácnější než nějaké hmotné věci. Pomalinku si uvědomuji, že tohle je vlastně to, co chci. Můžu z celého srdce říct, že na tento moment myslím fakt každý den a přehrávám si ho dokola, protože tehdy jsem se cítila užitečná a šťastná. Měla bych přestat psát takové citové výlevy a popsat Vám, jak to tam probíhalo.


Jeli jsme ze Znojma až do Calais, kde jsem viděla uprchlický tábor. Bylo to něco neskutečného. Tolik lidí a bydlí jenom v modrých tenkých stanech. Všude okolo byl samý nepořádek a na každém rohu stáli policajti. Když jsme najeli na trajekt, tak jsem se pomalu tešila, až spatřím anglickou pevninu. Jenže cesta trajektem nebyla vůbec skvělá. V půli cesty mi začalo být špatně. Celou cestu jsem byla na záchodě a zvracela. Jo bylo to strašně fajn, protože byly nehorázně velké vlny, takže se naše cesta prodloužila nejméně o hodinu déle. Po příjezdu do Doveru jsme jeli do historického městečka Hastings, kde jsme byli u moře a prohlídli si město. Bylo to neuvěřitelné, protože skoro na každém rohu byl krásný kluk. Prostě přesně můj typ. Poté jsme jeli do rodin do Worthingu. Bydlela jsem v rodině, kde host mummy nebyla Angličanka ale Thajka. Občas jsme ji nerozuměli, protože některé písmenka měnila, což bylo občas směsný. Byli ale hrozně moc přívětiví. Co se týče jídla tak to byl fakt cheat week se vším všudy. Kdybych tu bydlela a stravovala se tu, tak jsem do měsíce stokilová. Jenže naše host mummy nám vařila takové lehké večeře. Třeba první den nám udělala bulgur s hráškem, mrkví a sýrem. Další den jsme měli boloňské špagety a poslední den jsme měli nudle. Nemůžu si vůbec stěžovat, protože jídla v rodině byla suprová. Snídaně byly stále stejné - musli s mlíkem, toast, arašidové máslo a marmeláda. Poslední dny jsme měli večeři jako pizza a fish&chips, což je tradiční anglické jídlo. Co mi akorát scházelo byl teplý oběd, protože místo toho jsme dostávali balíček, ve kterém byl toast, sladkost, brambůrky, ovoce a voda.

Co se týče školy, tak jsme se učili 3 dny a měli jsme 2 hodinové lekce. Každé ráno cestou do školy jsem obdivovala uniformy žáků. Je to něco prestižního. Všichni tu byli příjemní a furt se nás ptali, jak se máme. Není to o tom, že by je to zajímalo, ale je to jejich projev zdvořilosti a slušnosti. První tři dny strávené na jihu byly nejlepší ze všech. Chodili jsme k moři a na mola. Nakupovali jsme a to ve velkém. Jeli jsme do Brightonu, kde jsem nakoupila spoustu věcí v Primarku a New Looku. Utratila jsem nejmíň 80 liber. Brighton se mi moc líbil, protože nebyl tak přeplněný. Všude jsem zkoumala každé místo, co bych mohla vyfotit. Jenže furt nebyl čas. Nakonec to dopadlo tak, že celá naše skupina musela čekat na mě a na kamarádku. Další den jsme byli v Portsmouth, kde byli jen samé lodě a pak přišlo opět nakupování. Poslední den na jihu jsme strávili ve Worthingu, kde nás vzali do Poundlandu, jak jsem se již zmiňovala. Vše tam bylo prostě za jednu libru. Takže jsem nakoupila šampony, deníčky, různé vánoční dekorace, diář na rok 2016, bonbony, čokolády, čaje a pronto, protože u nás stojí 100 Kč. Už mě bolely ruce, jak jsem měla ten košík těžký. Ano, tady jsem utratila dalších 25 liber. Co mě ale překvapilo, tak to bylo KFC, protože to nebylo jako u nás. Když jsem řekla obsluze, že chci Twister menu, koukal na mě jak na idiota. Mají to tam tak, že si koupíte normálního Twistera s hranolkama a k tomu musíte dokoupit nápoj. Vůbec nechutnal tak jako v Česku.


Pak přišel na scénu Londýn, který je neuvěřitelný. Je přeplněný a všechno je tu strašně ve spěchu, lidé tak doprava. Památky má nádherné a vůbec jsem si nepředstavovala, že jsou všechny tak blízko u sebe. Viděli jsme Tower Bridge, Big Ben, London eye, Katerdrálu sv. Pavla a mnoho dalších. V Londýně probíhalo také mnoho stávek reagující na to, co se děje ve světě. Večer bylo všechno osvícené francouzskou trikolorou. A vánoční osvětlení je tam jako z pohádky. Mrzí mě, že nemám pořádné fotky, protože jsme večerní Londýn viděli z autobusu. Je nádherné, jak se všude svítilo a červené autobusy tomu dodávaly šmrnc. Mrzelo mě, že jsme němeli tolik času. Furt jsme pospíchali a neměli čas někde se zastavit. Z čeho jsem měla šílenou radost, byla návštěva muzea Madame Tussaud's (nebo jak se to píše), kde byly samé známé celebrity. Hlavně jsem se setkala s One Direction a se Zoellou a Alfiem. To jsem měla šílenou radost a užívala si to. Ty figuríny byly doopravdy jak živé. No a zjistila jsem, že Einstein byl doopravdy malý.


Poslední den byl zároveň asi nejlepším dnem, protože jsme prošli celým Londýnem a procházeli ulicemi, kde se nacházeli fakt luxusní nádherní chlapci. Jeden mi utkvěl v paměti, protože mi připomínal Harryho. Zakončili jsme náš výlet na London Eye a plavbou po Temži. Vše bylo nasvícené a vánoční nálada mě pohlcovala. Nechtěla jsem z tama ještě odjet, ale zároveň mě táhla domů rodina. Musím uznat, že tento rok byl doopravdy těžký a stále jsem čekala na odměnu, a právě tenhle výlet byl pro mě tím nejkrásnějším dárkem, co mi mohl někdo kdy dát. Konečně můžu odškrtnout svoji první položku na seznamu z mých snů.
Mějte se zatím krásně. Čeká Vás tu moc moc fotek z Anglie ale i mnoho jiných.


Podzim, Anglie 2015 & zájmy [13. 11. 2015]

13. listopadu 2015 v 16:29 | Nelly Cadlenson

Ahoj. Dlouho jsem se neozvala. Chtěla jsem jenom říct, že naše rekonstruce domu je skoro u konce. Jenže jsou okolo furt toho šílené problémy. Třeba včera nám přivezli jinou sedačku, než jsme chtěli. Umyvadlo nám dovezli prasklé a vinylových podlah bylo málo. A o řemeslnících ani nemluvím. Myslím si, že dneska je řemeslo doopravdy důležité v dnešním světě. Každý chce maturitu a nepracovat rukama, jenže tahle práce bude čím dál cennější. Neustále slyším, že nemají čas a mají toho hodně. Je to šílené. Každopádně jak se vlastně mám. Můžu říct, že je to jak na houpačce. Někdy je to fajn a někdy zase na dvě slova, což ale všichni známe. Brigáda mi skončila a já teď hledám něco nového. Nejradši bych šla pracovat na Freeport do nějakého obchodu. Bohužel všude berou až od osmnácti. Mimochodem na začátku října jsem se dozvěděla, že pojedu se školou do Anglie. Nehorázně se těším a hlavně konečně uvidím Londýn. Pojedu na začátu prosince, tudíž uvidím vánoční Londýn. Dále jsem si pak dávala přihlášku na stáž do Portugalska. Byla bych ráda, kdybych se i tam dostala, protože by to byla opět skvělá zkušenost procvičit se v jazyce a pracovat zde ve svém oboru. Školu zatíím zvládám, jen mě trápí praxe, kterou budu vykonávat celý červen. Budu celý červen provázet na zámku ve Vranově nad Dyjí a navíc průvodcovský text je na 15 A4 stránek. Mám strach, že se to nenaučím. Pomalu se učím Sál předků, ale je to strašně náročné. Přemýšlím, že bych se přihlásila i do školního pěveckého sboru, protože nemám žádnou aktivitu, které bych se věnovala. Ano mám blog, cvičím a píšu, jenže tady to záleží na mě, kdy si na to udělám čas. Zpívat mě baví a vím, že je na čase začít s mým hlasem něco dělat. Je třeba ho cvičit. Momentálně si vybavuji pokoj a vyrábím různé dekorace. Jo a musím do Ikeii koupit si židlu, svíčky a kožešinku. Ani si nedovete představit, jak se těším na Vánoce. Podzim miluju a to hlavně kvůli stromům, jak jsou barevné. Nejradši mám když večer zalezu do postele s čajem a koukám na filmy. Už ani nevím, na co se mám dívat. Měla bych se podívat na nějaké filmy, které jsou inspirovány knihami, které musím přečíst na maturitu. Budu se dívat na Želary, Smrt krásných srnců a Sophiininu volbu. Máte ještě nějaké návrhy?


Je mi celkem na nic z toho, že jsem ve 3. ročníku a ještě rok. Nechci uvěřit, že už budu dospělá a nejsem na to připravená. Hlavně nevím co dál. Jít na vysokou, jít pracovat nebo odjet? Chtěla bych zkusit vysokou, ale nechci cestovní ruch. Chtěla bych zkusit psychologii. Vím, že je to těžké se tam dostat, jenže když někomu pomáhám, cítím se být užitečná. Cítím se být potřebná. Jednu dobu jsem strašně chtěla být modelka ( i když vím, že bych na to nikdy neměla), viděla jsem pouze to, jak chodím po mole, jak cestuji, jak mě všichni obdivují. Jenže o tom to není. Sama v hloubi duše vím, že by mě to nebavilo. Chtěla jsem to jenom kvůli obdivu. Hodně věcí jsem chtěla kvůli obdivu. Jenže vy uslyšíte pochvalu na vaši osobu a jejich víc. Samozřejmě že to lichotí, ale Vám je v daný moment skvěle, ale stejně Vás to pak nenaplní. Upřímně jsem i poslední dobou unavená dnešním životem (tenhle článek jde trochu jinačím směrem). Jak Vás někdo soudí podle Vašich fotek a co píšete na sociálních sítích. A také to když Vás dotyčná pomlouvá a vy jste jen kousek od ní. Nechápu to a asi nikdy nepochopím. Copak to té dotyčné osobě dává, že na Vás kydá špínu? Podle mě se ta osoba šíleně nudí a potřebuje mě znemožnit před druhými, aby zazářila na úkor mě. Jak dětské!
Nelíbí se mi jakým jazykem dnešní lidé mluví. Občas jak kdyby ztratili vlastní hrdost a soudnost. Nejsem typ člověka, co by rád chodil do společnosti mladých lidí. Já vím, že je to divné. Já se prostě v dnešní společnosti necítím a nedokážu být svá. Když slyším hlouček kluků, jak se baví, kterou holku dneska přehnou, chce se mi brečet a utéct někam daleko. Nechci narážet takhle na kluky. I holky takhle blbě mluví. Když je slyším, myslím, že si samy sebe neváží a celkově dělají jenom to, aby od kluků získaly pozornost. Musí ji ale získat fakt tak odporným způsobem, že se mu přimo před očima nabízí? Nevím. Raději dám přednost klidnému večeru s knížkou a teplým čajem nebo si zajdu s kamarádkou na večeři. Jsem doopravdy ráda, že mám kamarádku, která je stejně naladěná jako já. Můžu Vám říct, že se teď v sama sobě vyznat. Nevím, co je správné a co špatné. Chci se vydat tou správnou cestou a neudělat chybu. Cítím se, jak kdybych něco stále dokola skrývala.



Bye, Slovenia [10.5. - 15.5.]

17. května 2015 v 11:13 | Nelly Cadlenson

Krásný týden je za mnou a já bych ho nejradši zopakovala znovu. Proč to tak musí rychle utíkat? Měla jsem se tam moc dobře. Ze začátku jsem opět měla nervy, kam jedu a ke komu. Moje hostitelka Katarina se ke mně chovala fakt suprově. Máme podobné zájmy, takže jsme se měli o čem bavit. Bylo super to, že byla ukecaná. Hned první den jsme byli s jejími kamarády venku, ale tam skoro nikdo neumí anglicky. Co jsem si všimla, tak kluci ze Slovinska vypadají doopravdy lépe než holky. Připadá mi, že o sebe víc pečují, lépe se oblékají, jsou načesaní a hlavně mají upravené obočí. Na druhou stranu holky mi připadaly málo upravené, že si na vzhledu tolik nezakládaly. Katarina miluje jídlo, a tak mi furt dávala nějaké dobré jídlo. Jídlo ve Slovinsku bylo vynikající! Je podobné italské kuchyni - samé těstoviny, pizza a maso. Vzala mě do jejich oblíbené restaurace, kde objednala (ani nevím, jak se to jmenovalo) něco jako pizzu, ale nebylo naspod těsto. Bylo oddělené a upečené jako chleba. Byl tam zapečený sýr, ústřice a rajče. Fakt jsem se toho bála, ale moc mi to chutnalo. Tady bílé pečivo je něco jako rituál každého dne. Takže mi nebylo zrovna nejlépe. Aspoň že jsem každé ráno měla müsli.


1. den
Byli jsme ve škole a seznamovali jsme se. Některé tváře jsem už znala ze Španělska, takže jsem byla ráda, že mě poznali. Nejvíc se mi stýskalo asi po Antoniu a Albě ze Španělska. Měli jsme za úkol přednést své prezentace, což si myslím, že se nám to povedlo. Na to že jsme to vůbec necvičili. Já jsem byla s naší prací spokojená. Poté následovaly olympijské hry, ze kterých jsem měla strach, protože tělocvik nemám od 4. třídy a jediné v čem bych mohla vyniknout s nějakými prvky z jógy. Naštěstí to byly kraviny jako skákání pytli, přetahování lana a běhání. Měli jsme poté volný čas a jeli do Krška projít si město. Katarina byla ochotná a ukázala mi skoro všechno.



2. den
Jo, zaspali jsme. Nakonec jsme všechno stihli. Byli jsme na výletě v Ljubljaně, kde jsme měli úkoly a tam je splnit. Museli jsme zpívat slovinskou hymnu na náměstí. Byla jsem ve skupině s Pavlou, Guilií z Itálie a Viktorem z Bulharska. Ano mám konečně kamaráda, co se jmenuje Viktor. Trošku jsme se na ty otázky vybodli a šli jsme radši do Lush se podívat. Tam jsme strávili asi půl hodiny a pak jsme šli na oběd do McDonaldu.
Poté jsme jeli k jezeru Bled, kde jsme měli rozchod, ale my jsme dělali hovadiny a máme hodně fotek. Pak jsme šli na Kremmu rezinu, což je úplně boží zákusek podobný českým trubičkám akorát jako plus je tam ještě puding.


3.den
Tenhle den jsme pracovali ve škole na webových stránkách své cestovní kanceláře a také jsme použili materiály z minulého dne. Tenhle den netřeba komentovat, protože tenhle byl hodně zajímavý a zážitky z něj si nechám jen pro sebe.


4.den
Měli jsme trošku sportu - hiking. Vyšlapali jsme na kopec, kde byl hrad Rajhenburg a čekali na ostatní. Zatímco ostatní byli někde ještě v Brežicách, já a Pavla jsme dělali jógu. Poté jsme navštívili hrad a konečně pak čokoládovnu. Všichni jsme si naivně mysleli, že budeme ochutnávat, ale my jsme čokoládu vyráběli. Moc jsem se na to nesoustředila, protože jsme s Viktorem ujídali ingredience. Hlad je hrozná věc. Zbytek dne jsem proležela v posteli, protože jsem měla strašnou alergii. Později jsme se chystali na závěrečný večer. Co se mi líbilo na tomhle večeru, bylo to, že tam bylo hodně jídla. Tancovalo se a zpívalo. Bylo to super a vůbec se mi nechtělo odejít domů.



Poslední jsme vyjeli brzo ráno a nejhorší bylo zase loučení. Loučili jsme se snad půl hodiny. Bylo to nezapomenutelný zážitek. Teď jsem zase v Česku a všechno na mě opět padá - samé starosti, povinnosti. Už aby byly prázdniny.

VÍCE FOTEK OPĚT V DALŠÍM ČLÁNKU...


COMEBACK HOME FROM SPAIN [1.2. - 6.2.2015] - experience from Spain

9. února 2015 v 20:48 | Nelly Cadlenson

Ahoj. Jsem zase doma v Česku. Popravdě se chci vrátit zpátky. Je toho tolik, co říct. Ti, co nevědí, zúčastnila jsem se projektu ERASMUS+, kde studenti z 6 zemí ( Španělsko, Itálie, Finsko, Bulharsko, Slovinsko a Česká republika) museli předvést jejich firmu, kterou se imaginárně snaží založit. My jsme měli téma KADEŘNICKÝ A KOSMETICKÝ SALON. Z naší školy jeli 4 studenti (já,Miška,Lukáš a Jindra). Během vánočních prázdnin a celý leden jsme na tom doopravdy tvrdě pracovali a věnovali tomu veškerý svůj čas. Začnu tedy od začátku. Ráno jsem vstávala ve 4 hodiny a moje nervozita neustále stoupala. Když jsme přijeli před školu, jeli jsme autem na letiště do Vídně, kde jsme čekali na letadlo. Byli jsme všichni docela nervozní, protože jsme všichni letěli poprvé. Pamatuji si, jak jsme se s Míšou držely za ruce při vzletu. Popravdě jsem čekala, že to bude horší. Každý mi totiž navykládal, že mi budou křupat uši, což byla pravda, ale nebylo to zase tak nepříjemné. Ze začátku se mi docela motala hlava. Čas v letadle docela plynul, protože jsme si s Míšou a Jindrou povídali. Měli jsme mezipřistání v Bruselu, kde jsme strávili krátký čas a pak konečně směr Malága, Španělsko. Když jsme přiletěli na zem, měla jsem trochu obavy z rodiny a co mi šlo na mysl byly otázky typu: ,, Co jim mám říct, až je uvidím?", ,,Co když se jim nebudu líbit?". Na letišti jsme čekali nějakou tu hodinu na autobus, který nás měl odvézt do Priega. Cesta z Malágy do Priega trvala skoro 2 hodiny. Při mém štěstí jsme seděli vedle Italek, které neustále hlasitě mluvily. Docela mě začala z nich bolet hlava, ale nakonec jsem cestu přežila ve zdraví.
Když jsme přijeli do našeho cíle, seznámila jsem se rodinou. Nervozita najednou ze mě opadla a já se úplně v klidu začala bavit. Měla jsem strach, že se nerozmluvím. Problém byl v tom, že rodiče, mé hostující kamarádky Ester, nemluvili anglicky pouze španělsky. Ester uměla anglicky dobře, ale taky se mi hodněkrát stalo, že mi nerozuměla, protože jsem mluvila rychle. Na večeři mi udělali vajíčka s rozmixovaným žloutkem a tuňákem, kuřecí prsa a zeleninový salát. Jejich kuchyni jsem si oblíbila. Maminka byla přívětivá a furt měla tendenci mě něčím cpát. Taky teď po tomto výletu vážím trochu více. Tatínka jsem skoro neviděla, protože pracoval ve firmě s olivami. Co se týče španělské kuchyně, tak jsem byla velice překvapena.


1. den
Hned první den ráno mi nachystali BÍLOU HOUSKU (chápete to?) s marmeládou. Aby toho nebylo málo, seznámili mě s jejich tradicí a moji housku mi polili olivovým olejem. Byla jsem zděšená, ale chuť byla velice dobrá. Dále jsme měli různé kynuté buchty, bábovky a sušenky. Měli tam také cereálie, které oni nejedí jako já v misce zalitým mlékem, ale pojídají je jako brambůrky. Každé ráno a každý večer jsme měli kakao. Po snídani jsme se vydali do školy, kde jsme prezentovali naši zemi, město a školu. Řekla bych, že jsme měli prezentaci snad nejlepší, protože jsme to jediní uměli zpaměti. První den byl takový poznávací. Prohlédli jsme si město a šli do kavárny, kde jsme se seznámili s naším super kámošem Herkkem z Finska. A večer mě čekal snad ten nejtěžší úkol - uvařit typické jídlo české kuchyně. Rozhodla jsem se pro bramborové šišky s mákem. První jsem měla vybranou česnekovou polívku, ale vzhledem k tomu, že by se nedala dobře přenést do školy, kde jsme pochutiny, co studenti uvařili, měli na večeři, jsem zvolila šišky. Každý student měl připravit typické jídlo jejich země. Byla jsem ráda, když mi Ester a i její maminka pomáhaly. Práci jsem si docela ulehčila tím, že jsem si koupila již připravené bramborové těsto. Já vím. Nejsem zrovna zdatná kuchařka, ale snaha byla a jídlo ve škole jim moc chutnalo.


2. den
Na druhý den byl na programu výlet do Granady a do Alhambry. Docela jsem se těšila. Když jsme přijeli do místa, tak jsme navštívili muzeum a kostel. Docela jsem se nezajímala o kulturní krásu těcho pamětihodností. Spíše jsme se bavila se studenty z Finska. Byla jsem naštvaná, protože jsme na nákupy měli jenom hodinu. V Granadě byla dlouhá ulice plných obchodů typu Zara, H&M, Pull&Bear, MAC, ROLEX, Sephora a další. Bohužel jsem stihla navštívit jenom 3 obchody. Po rozchodu jsme zamířili k Alhambře, která je doopravdy nádherná. Museli jsme čekat hodinu na průvodce. Čas jsme strávili nakupováním dárků a suvenýrů. V Granadě jsem utratila snad nejvíc peněz hlavně za dárky. Prohlídka byla zajímavá, ale nějak se nám podařilo ztratit naši skupinu. Zato jsme se ocitli ve skupině asijských návštěvníků, kteří neustále fotili vše, co Alhambra nabízela. Nosili zvláštní držáky na telefony, aby mohly udělat kvalitní selfie. Prostě šílený. Když jsem to viděla, tak jsem se prostě musela smát. Čtyři studenti z České republiky marně bloudili po paláci, ale vůbec jim to nevadilo, zato si prohlídku užívali plnými doušky. Nakonec jsme se ocitli zpátky na začátku prohlídky a naivně jsme si mysleli, že pro nás učitelky přijdou. Omyl! Po hodině mi volala naše paní učitelka, která byla zděšená, kde jsme. Nakonec na nás autobus musel hodinu čekat.


3. den
Začal s mírnou nervozitou, protože nás čekala další prezentace o naší firmě. Ještě před prezentací jsme navštívili třídu našich host kamarádek, kde jsme měli povědět něco o České republice. Zděsila jsem se, když jsem slyšela hluk ozývající se ze třídy. Učitelka ve třídě neměla vůbec žádný respekt. Děcka mluvila hlasitěji a hlasitěji. Takže se vlastně stal rozhovor mezi námi, studenty z Čech, a učitelkou. Když přišel ale řeč na fotbal, to byli všichni najednou připraveni s námi komunikovat. Věřím, že kdybyste řekli, že máte rádi jinačí tým než né španělský asi by Vás vystrnadili z jejich třídy.
Prezentace proběhla úplně v klidu. Sklidili jsme velký úspěch. Byly jsme zase jediné, co to říkaly zpaměti. Ostatní jejich prezentace četli a jak nazval Lukáš asi se snažili o kurz rychločtení. Italkám jsem absolutně nerozuměla. Po prezentacích jsme šli ve 12 hodin ( ano ve 12 hodin) na typickou španělskou snídani - CHURRO, což bylo něco na způsob langoše ve tvaru válce. Tuhle kalorickou bombu jste si měli namáčet do horké čokolády. Samozřejmě když jsme viděli čokoládu, tak jsme ji do sebe hned klopili. Dívali se na nás fakt divně. Odpoledne jsme pak strávili všichni studenti v Priegu, kde jsme měli připravený program.



4. den
Na programu byl další výlet. Tentokrát jsme zamířili do malebného městečka Zuheros, kde jsme měli asi dvouhodinou túru po horách. Já jsem si samozřejmě mohla vzít ty nejpohodlnější boty vůbec. Hory tam mají fakt strmé a cesta byla dlouhá. Aktivisti z Česka si samozřejmě nemohli ujít žádný detail, a tak vše zachycovali fotoaparátem. Optimismus nám fakt nechyběl. Navštívili jsme také továrnu na olivové brambůrky. Doopravdy mě už hlava jde pryč z toho oleje. Všude samý olej,bílé pečivo a vepřové kýty. Tohle byl vlastně poslední den, kdy jsme měli hromadnou aktivitu. Večer ale přišel fakt šok. Všichni jsme čekali nějakou pořádnou večeři. Večeře byla, ale jídla bylo málo. Nachystali nám nachos s bylinkovým dipem a šunkou. Večeře byla zajímavá v tom, že jsme neseděli normálně u stolu, ale leželi jsme na břichu,a tak jsme jedli. Najednou se přiřítila banda Španělů převlečených za antické hrdiny a začala se po sobě plazit. Ze začátku se mi chtělo strašně smát, jak chodili kolem nás a dívali se nám do obličeje. Pak jeden Španěl vybral holku z Itálie, kterou odhodil na postel a začal se po ní plazit a všude ji oblizovat. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, že se tohle děje. Jeden kluk se přihlásil dobrovolně a toho polili olejem a taky ho začali oblizovat. Všichni jsme byli docela v šoku. Když skupina antických hrdinů odešla, pak už jsem si mohla oddychnout. Všichni účastníci projektu ERASMU+ získali hrníček,certifikát a samozřejmě jak jinak než OLIVOVÝ OLEJ. Dokonce i od mé rodiny jsme dostala 2 litry olivového oleje.


5.den
Ráno pro nás přijel autobus, který nás zavezl na letiště. Všichni studenti se loučili se slzami v očích. Musím přiznat že i já, protože jsem to místo doopravdy nechtěla opustit. Strašně moc jsem si zamilovala způsob toho, jak se k ostatním chovají. Nezajímá je, kdo jste nebo jak vypadáte. Mají vás doopravdy rádi takoví, jací jste.
Na letišti jsme navštívili STARBUCKS a VICTORIA SECRET, kde jsem si nemohla nic nekoupit. Pak nás čekala cesta zpátky do naší země.
Tento týden mi dal strašně moc zkušeností a nevím komu všemu bych mohla poděkovat, protože tohle byl jeden z mých nejlepších zážitků v mém životě. Zjistila jsem, jak se žije v jiné zemi s jinými mravy a jídlem ( sice po návratu jsem přibrala 3 kila). Nelituju ničeho. Bude mi chybět i to, když jsme na našem projektu pracovali. Sice to byly občas pořádné nervy skloubit vše se školou, ale když se chce, jde všechno.
Mějte se prozatím krásně. Já musím dopisovat sešity, učit se a chystat články. Nebojte se. ADIOS!




VÍCE FOTEK V PŘÍŠTÍM V ČLÁNKU...

Hard year 2015

17. ledna 2015 v 21:13 | Nelly Cadlenson

Zdravím Vás po dlouhé době. Moc se omlouvám, že jsem se neozvala, protože ve škole je to čím dál horší. Samé testy mi ruinují život. Nemusím Vám o tom tady říkat, protože si myslím, že to tady každý zná. Abych shrnula, co stalo, tak jsem si koupila nový telefon Sony Z2. Chtěla jsem Z1, ale když jsem viděla jeho cenu a srovnala se Z2, tak jsem koupila samozřejmě lepší model. Dostala jsem na něj totiž slevu, což mě hodně potěšilo. V únoru odlétám do Španělska na Erasmus, kde budu týden a mám docela už strach. Hlavně s dalšími studenty makáme, co se dá a máme málo času. Z toho mám úplné nervy. Jsem totálně bez života. Nic mě nebaví a jsem ráda, že sotva chodím. Mám plány s blogem, ale vše se rozjede až v půlce února. Nemám ani náladu na blog a to mě točí nejvíc. Čím doslova nyní žiju, tak to je škola. Co mě ale zpříjemnilo náladu tak, to byla návštěva v kavárně La Familii ve Znojmě. Doslova jsem si to tam zamilovala díky francouzským dobrotám. Tak nádherné dorty, koláčky, makronky, cukrátka jsem nikde snad neviděla. Dneska to vidím na film a zelený čaj. Nemám ani nápady. Absolutně nic. Mějte se nádherně. Kde jsem ale aktivní furt, tak to je Instagram, protože jsem na něm moc závislá.





Vánoce 2014 + What I got for Christmas ?

28. prosince 2014 v 22:12 | Nelly Cadlenson

Je to za náma. Neuvěřitelně to uteklo, až je mi z toho špatně. Před Vánocemi jsem neustále nestíhala, furt jsem něco zařizovala a pomáhala mamce. Najednou je po všem a já cítím takové to divné prázno. Už je klid a mně to vadí. A jak bych popsala moje vánoční dny ? 24.12. jsem vstala už o půl 7, protože jsem se nemohla dočkat. Přesně jsem měla načasované, že o půl 8 hraje moje oblíbená pohádka Grinch. Pak jsem se dívala na Mr. Beana, kterého nikdy na Vánoce nesmím vynechat! Docela mě mrzelo, že nehrály Chobotničky z druhého patra, ale zkoukli jsme druhý díl. Připadalo mi, že to nehorázně utíká. Než skončily všechny mé oblíbené pohádky, už byla jedna hodina. Společně s rodiči jsme šli na hřbitov a poté udělat chlebíčky. Pak už ten čas utíkal, že se nedal ani zastavit. Snad hodinu jsem si vybírala, co si dám na sebe. Myslela jsem si, že šaty, které mi byly před 2 měsíci, mi nyní budou. Ale?! Byly mi velké. Tak jsem se naštvala a stáhla si je sichrlajzkou. To jsem ale neměla dělat, protože jsem si je akorát zničila. Večeřeli jsme po páté hodině a snad poprvé jsme obědvali co nejdéle. Letos se rozdávání dárků ujal bratr. Rozbalování uteklo snad nejrychleji. Dostala jsem hodně věcí - kosmetiku, oblečení, hodinky, parfém, knížky ( Papírová města a kuchařka), fén na vlasy, diář, peníze na mobil a do Španělska. Z dárků jsem měla ohromnou radost. Nejvíc jsem dostala kosmetiky - sprchové gely, šampony, deodoranty, řasenky, krémy, EOS a spreje Victoria Secret. Večer jsme s kamarádkami zavítaly také do kostela na půlnoční, kde jsme samozřejmě byly jenom chvilku, jelikož nám byla zima. Byla jsem vzhůru do čtyř do rána, protože jsem si pustila Sám doma 2. U toho se mi moc dobře usínalo.
Co mě nejvíc mrzelo bylo to, že nebyl zase sníh. Letos jsem totiž vůbec nezachytila, že jsou Vánoce. Na Moravě žádný sníh a pařák jako na jaře. Když jsou 3 dny po Vánocích, najednou sněží. Toto mě dokáže hodně namíchnout! Cukroví u nás ubývá doopravdy rychle a ovoce jakbysmet. Je mi moc líto, že už to skončilo, protože se na Vánoce těším celý rok.
Přijela také teta z Anglie a dovezla nám strašně nádherné kartičky se přáním do nového roku ( prý je to u nich taková tradice) a samozřejmě tunu kvalitní čokolády, kterou jsme se ládovali celý víkend. Co mě ale nejvíc trápí, je telefon. Pořád nevím, který si mám koupit. Chtěla jsem si koupit SONY Z1 nebo Huawei. Musím o tom pořádně popřemýšlet, protože jsem strašně moc nerozhodná. Užívejte si poslední týden prázdnin. Ahoj.













Jaký telefon máte a jste s ním spokojené ?


What's up & Christmas is knocking at my door [13.12.2014]

13. prosince 2014 v 20:02 | Nelly Cadlenson

Ahoj. Ještě než začnu všechno líčit, tak jsem Vám chtěla říct, že tento článek píšu už po třetí, protože poprvé se mi vypl sám blog, podruhé se mi vypl počítač a do třetice se mi sekl celý Chrome. Vidíte, i přesto ho píšu už po čtvrté. Že by do čtvrtice všeho dobrého ? Nejhorší, ale bylo, že se mi to vždy seklo.To mě nejvíc naštvalo. Nebudu se tedy rozčilovat a rovnou jdeme na věc.
Tou první věcí je můj článek o hubnutí, který jsem psala nedávno. Měl hodně velkou úspěšnost, že se objevil na titulní straně portálu blog.cz, což mě hodně potěšilo. Aby toho nebylo málo, tak se můj článek objevil i v novinách Znojemska, kde jsem souhlasila se zveřejněním. Přišlo to nečekaně jako rána. Řekla jsem si, proč ho nezveřejnit v novinách, třeba někomu pomůže a bude lidi motivovat. Také mi přišlo mnoho nehezkých otázek, nad kterými jsem se ani nepozastavila a vždy jsem si to vyložila jako závist. Na blogu se objevilo spíše více kladných komentářů, za které moc děkuji. Někdy se mě lidi ptali na to, proč jsem ho dala do novin a proč machruju. ALE já jsem tento článek nenapsala za účelem, abych machrovala, že jsem něco dokázala. Nic jsem nedokázala! Jenom jsem lehce změnila můj život. Dokázala jsem něco pro sebe, ne pro Vás. Snažila jsem se lidem ukázat, že i ten člověk, který si nevěří a myslí si, že má slabou vůli, může dokázat věcí. Chtěla jsem, aby článek motivoval a podporoval lidi v tom, co dělají.



Dále jsem se společně s mojí kamarádkou Anežkou zúčastnila kosmetické soutěže v Jihlavě, kde jsem šla Anežce za modelku. Líčila mě na téma Fata Morgána. Tvrdě jsme na tom pracovaly (já musela řádně sedět na židli) skoro každý den. Osobně jsem si soutěž užila do poslední kapky. Nakonec se Anežka umístila na 8. místě, což si myslím, že je nádherné místo. Plus k tomu jsme dostaly pochvalu od pana Bauera, nejlepší vizážista vůbec. To mě potěšilo nejvíc. Bavilo mě i pózování, které trvalo 15 minut. Byla jsem si hodně nejistá, jelikož všechny holky stály s nahozenou pozou. Nejhorší bylo, že na nalíčení měly kosmetičky jenom 55 minut. Taktak jsme to stihly. Chtěla bych sem Vám dát fotky, ale teprve se na nich dělá. Tady jsou fotky z příprav.


Den před soutěží jsem navštívila čajovnu, kde jsem objevila svou životní lásku pitu Bertele. To je úplně
výborný! Anežko, jestli to čteš, tak ti moc děkuji za super objev a ještě před Vánocemi na ni zajdemr. Je to vlastně arabský chléb s balkánem a kukuřicí. Mohla bych se toho ujíst k smrti.
Říkám Vám, že takový fofr a stres jsem snad nikdy nezažila. Ve škole je to čím dál horší. Samé testy, projekty a referáty mi doslova ničí moje plány. Hodně jsem zameškala v ekonomice, tudíž budu dělat opravné zkoušky, což mi vadí, protože se všechno zase učit. To se mi doopravdy nechce. Těšila jsem se na 9. prosince, kdy měl všechen stres skončit. Ale jakmile odeznělo 9. prosince, a já si naivně myslela, že budu mít klid a budu se moct těšit na Vánoce, mi bylo oznámeno, že pojedu společně s dalšími třemi studenty do Španělska, kde budeme prezentovat náš projekt, na který máme během vánočních prázdnin a celý leden pracovat. Byla jsem z toho trošku v šoku a váhala, jestli mám jet. Nakonec hádejte, jak jsem se rozhodla. Ano. Přidala jsem si další starost! Myslím, že budu strašně moc nervozní a mít strach. Budeme bydlet v rodinách a komunikovat jenom v angličtině. Prostě si opět něco zkusím. Jak zní moje nové pravidlo - ,,Známky mě nenakrmí, zato zkušenosti a praxe ano.".


A jak si užívám vlastně vánoční čas? Nemám ještě koupené dárky. Hlavně nesnáším vánoční nákupy, protože všude je moc lidí. Všichni se někam cpou. Rozhodla jsem se, že letos si na Vánoce přeju peníze, abych si mohla koupit telefon. Jsem pevně rozhodnutá, který si koupím, ale podle mě se ještě víc zlevní až po Vánocích. Dále mě naštval televizní program. Chápete, jak můžou dávat Sám doma v pondělí večer? Vždy hrál o vánočních prázdninách. Jsem tak naštvaná, a proto se budu dívat na JOJku, kde ho budou dávat v takovou dobu, ve kterou chci. Já vím, že jsem náročná, ale já si Štědrý den nedovedu představit bez Kevina. Vánoce mají smysl, pokud si pustíš Sám doma.


Výzdobu pokoje mám už hotovou a dala mi docela práce ( přinesla jsem nazdobený stomeček z minulého roku a zavěsila vánoční světýlka). Ještě jsem kupovala vanilkové a jahodové svíčky z Ikey, které mě stály pouze 20 kč. Pro jistotu jsem si jich nakoupila víc do zásob, protože jsem svíčkofil. Celý pokoj mi voní svíčakama. Jdu péct s babičkou dietní perníčky a potom se budu dívat na nový díl Prolhaných krásek. Zítra mě čeká zase vánoční blázinec v Brně. Držte mi palce!


SweatherWeather [27.10.2014]

27. října 2014 v 22:22 | Nelly Cadlenson


Zdravím. Mám strašný plány na blogu, ale myslíte, že je zrealizuju? To bude horší. No chtěla bych začít asi u toho, že máme 3-denní prázdniny. Je strašná zima a mně to ani nevadí. V úterý jsem byla poprvé na YOGA s Karčou a byly jsme docela překvapené, jaké pocity to v nás vyvolalo. Doporučuju vřele všem. Je to sice makačka, ale ten pocity klidu vůbec nejste nervozní, ba naopak. Minulý týden byl moc a moc testů, ale zvládla jsem to. V sobotu jsem byla v Olympii v Brně a viděla jsem tam blogerku AnnBloggerKid, která je z Brna a zpívá s Benem Cristovaem. Byla jsem smutná, že jsem ji nezastavila a nevyfotila se s ní, ale bylo mi to trapné. Měli jsme jet na výlov rybníku, ale bylo pozdě. Jeli jsme za Adélkou po dlouhé době. Tak jsme byli s děckama venku až do půlnoci. Včera jsme s mým bratrem jeli na kole. Já vím, že je šílená zima, ale já musela jet, protože cítím, že nejsem fit. Ujeli jsme 20 km naší oblíbenou trasu. Popravdě byla jsem promrzlá jak preclík, ale za to se mi lépe usínalo a cítila jsem se ,,fresh". Jelikož moje babička a bratr budou slavit narozeniny, tak jsem jela do Znojma jim nějaký dárek koupit. Bráchovi jsem koupila Marťánky a knížku a babičce jsem koupila rámeček, kam umístím fotku mě a mého bratra a samozřejmě nějakou čokoládu a šampon. Koupila jsem Garnier šampony a balzám pouze za 25 kč. No není to sen? Tak rychle utíkejte do Rossmanu. Byla jsem v knihkupectví a byla tam konečně nová knížka od Johna Greena Papírová města. Můj vánoční seznam se pomalu rýsuje. Chtěla jsem sehnat i nějaké Autumn must haves for room a přišla jsem asi moc pozdě. Všude totiž byly samé vánoční výzdoby. Samé baňky, stromečky, světýlka a další vánoční věcičky. Úplně mi to navodilo vánoční náladu, že teď při psaní článků poslouchám Mistletoe od Justina Biebera. Zítra bych si chtěla vyzdobit pokoj do podzimna, uklidit pokoj a také se trochu něco naučit. A to nejlepší poslední. ONE DIRECTION BUDE VE VÍDNI. Na tenhle den čekám tak moc dlouho. Vídeň mám fakt blíž než Prahu, takže jsem happy. Akorát nevím, jestli tam pojedu. Moc chci, ale chci si koupit nový telefon, taky nový pokoj. Hold tohle patří už hvězdám.


Slunečný podzim a nemoc [18.09.2014]

18. září 2014 v 18:46 | Nelly Cadlenson

Ahojte. Po dlouhé době přicházím s deníčkem. Chtěla jsem Vás trochu poinformovat o událostech, které se staly. Ve čtvrtek (minulý týden) mi nasadili rovnátka, nepotřebovala jsem je, ale já je chtěla kvůli mé mezeře. Ten den jsem nešla do školy, protože jsem byla strašně nervozní a vůbec se na nic nesoustředila. Přišlo ale to nejhorší - večer. Myslela jsem ,že mi upadne celá huba i se zubama. Jenom jsem ležela a brala Paralen jeden za druhým. Celý víkend jsem proležela, a to zrovna v Mikulově a ve Znojmě bylo vinobraní. Nevím proč, ale pokaždé když se tam chystám, tak jsem nemocná. A to jsem měla jeden volný lístek do Mikulova, který samozřejmě propadl. Byla jsem naštvaná a nic se mi nechtělo dělat. Hlavně jsem nemohla jíst moje müsli a stále nemůžu. Je to hrozný pocit, protože moje strava je teď šílená - jogurty, kaše, banán, přesnídávka, polívka. Připadám si jako malé miminko. Zuby mě stále bolí, ale brambory už dokážu rozkousat (radujte se). Aby toho nebylo málo, tak v neděli mě začalo pobolívat v krku. No a je to tady ANGÍNA. Jsem fakt ráda, že mě někdo miluje jako je ona. Jsem teda celý týden doma a v pondělí jdu na kontrolu. Zameškala jsem hodně hodin, a tudíž je mi jasný, že budu dělat zkoušky, protože jakmile přesáhnete 20%, tak je musíte dělat. Na tom nesejde hlavně ať se toho zbavím. Teď když jsem nadopovaná práškama,jsem opět zhubla, ale za to jím fakt nezdravě. Když mě zuby dovolily kousat donuty a zákusky, s radostí jsem se do nich pustila. Až budu mít po nemoci, tak přestávám! Rozhodla jsem se, že budu chodit na jogu. Dál pak musím zajít do kina na IF I STAY, protože se na to třepu od té doby, co jsem viděla ukázky v kině, když jsem byla na TFIOS s kámoškou. Musíme se domluvit a zajít na ten film, protože celé léto o něm básníme a přitom si taky trochu nakoupíme něco do šatníku. Stihla jsem přečíst jednu celou knížku o domácím násilí a docela mě nadchla. Teď mám rozečtenou další a doufám, že ji do konce týdne stihnu přečíst, protože teď musím hodně dopisovat a dopisovat. Hodně často teď volám s mojí penfriend Alinou z Ruska. Je to super, když potkáte podobného člověka a přitom se učíte jazyk. My se domlouváme anglicky, ale občas každá žblechne něco česky, rusky, španělsky, německy a francouzsky. Pokud i Vy chcete penfriend, zaregistrujte se tady . Je to fakt super stránka, kde potkáte milion lidí různých zemí. Jen pro informaci víc teď přidávám příspěvky na instagram a facebook, kde se dozvíte i mnoho dalších informacích o mém blogu, jelikož teď se nemůžu přihlásit na blog, když jsem na CHROMU, tudíž jsem si musela zaregistrovat na mojeID a dneska mi přišel PIN. Na blog nepřidávám každý můj pohyb a co jsem dělala, spíše to přidávám na facebookové stránce blogu - TADY - . Dále mám v plánu na blog přidávat víc recenzí. Chci si objednat výrobky od La roche, protože mám strašně suchou a citlivou pleť a věřím, že v tom nejsem sama. Připravuju 2 články - jeden o mém úspěchu a ten druhý bude recenze. Měla bych si pořídit nový telefon, protože v tom mém telefonu z 50. let, jak říkám já, není obchod play a všechny aplikace, který mobil v dnešní době má ( vyjímkou jsem já). Tudíž všechny fotky přidávám přes tablet, který má mimochodem hroznou kvalitu, a tudíž je musím první nafotit přes foťák, stáhnout do tabletu a potom až přidat. Je to složitý a docela mě to štve. Přemýšlela jsem nad iPhonem 5 nebo SONY Z1. Ještě uvidím každopádně iPhone je designově nádherný, ale technicky mi připadá lepší SONY. Jaký máte názor vy? V poslední době jsem si oblíbila písničky od Ariany Grande - hlavně Just a little bit of your heart, kterou napsal HARRY STYLES. Já věděla, že v něm je víc, než si myslíme. Ed Sheeran bude v Praze a já bych jela, ale nemám s kým jet. Mamka mě samotnou nepustí, takže na to můžu opět zapomenout, ale bylo by to fajn ho potkat. Mimochodem nový díl po dlouhé době - http://www.wattpad.com/user/nellycadlenson -



20.7. - Praha, Znojmo aneb popisuju své prázdninové dny

20. července 2014 v 14:40 | Nelly Cadlenson
20.července

Zdravím po moc dlouhé době. Já vím. Asi od června jsem nenapsala do deníku. Je mi blbý říkat, že jsem neměla čas přitom jsem měla, ale já jsem byla moc líná a radši byla venku, než abych psala na blog. Myslím, že většina z vás to chápe. Kde bych začala? Asi u vysvědčení. Nakonec to dopadlo dobře, než jsem si myslela. Z matiky jsem měla za 1 CHÁPETE? Já absolutně ne! Takže moje vysvědčení prospělo s vyznamenáním a měla jsem jednu dvojku jinak samé. Takže jsem byla hodně spokojená. Byla jsem na TFIOS s kamarádkou a moc se nám to líbilo. Skoro celý den jsem nemohla vymazat z Augusta z hlavy. Takové charisma mít tak si pískám. Samozřejmě že jsem to taky obrečela, protože když čtete tu knihu tak víte do čeho jdete a pak Vám to dojde tak líto. Já vím, že je to jenom knížka, ale já ji žeru. Konečně jsem byla se domluvit na rovnátka. Netěším se na ten rok, co je budu mít, ale pak až je sundám. Moc se těším. Celé prázdniny pořád jezdím na kole stejnou trasu, která má něco okolo 20 kilometrů, ale mně to vůbec nevadí. Dále pak přijela teta z Londýna, tak mi nakoupila docela hodně věcí, které samozřejmě zveřejním v prázdninovém haulu. Pak jsem nakupovala na Hatích ve Znojmě v Terranově, Tommy Hilfigeru a Kenvelu, protože v mojí rodině jsou samí Raci, tudíž pořád slavíme. V pátek jsem navštívila Prahu a konečně jsem ochutnala Starbucks! Dala jsem si ledové kafe a chutnalo mi moc. Nejhorší bylo to, že jsem musela vstávat před 5 hodinou a nehorázné vedro nám prohlídku po Praze znepříjemňovalo. Nakonec jsme výlet zakončili obědem ve Zbraslavi, kde jsme si dali jídlo. Měla jsem výborný salát s kuřecími nugetkami. Fotky samozřejmě taky přidám na blog, ale celkem jsem fakt moc líná, protože je nehorázný hic a pak jsem protivná a unavená. Pokud sledujete blog i na FB (pokud ne tak se přidej TADY), tak víte, že jsem si nabarvila hlavu na ombré. Jo. Vypadám jak naprostý kretén, protože mi mamka tu barvu dala výš, než měla, takže to vypadá jako odrosty, ale po prázdninách si to zpátky přebarvím na hnědou, ale chtěla bych jinačí, než jsem měla doposud. Mějte se krásně, nevysedávejte u počítače a běžte radši k vodě.


Jak si prázdniny užíváte vy?

http://ask.fm/xoxoNelly

Birthday

22. června 2014 v 20:50 | Nelly Cadlenson
22.června

Včera jsem oslavila svoje šestnácté narozeniny, i když je mám 17.6., ale zase vyšel blbý den, úterý, tudíž jsem neslavila. Byla jsem v Brně a koupila si Bubble Tea - Watermelon dream. Nebyl špatný, ale radši mám ty ovocné, než ty mléčné, ale zkusila jsem to. Taťka mi udělal ,,strašnou" radost, když mi koupil šampus s 5Angels. Mínila jsem se ,,zbláznit" radostí. Nebyla to žádné big oslava s balonkama a krepákama z toho jsem už vyrostla, ale za to jsme grilovali kuřecí maso. Jinak jsem dostala hlavně peníze, abych si mohla koupit notebook a dále kytky. No nesměly chybět ani čokolády. Byla jich kvanta a od mého bratříčka jsem dostala stříbrný náramek. Od kamarádky jsem dostala polštář s Tower Bridgem a ořechy. Ještě týden a mám za sebou prvák. Je neuvěřitelný, jak rychle to utíká. Nechci se vidět za 3 roky na maturitu. To bude nejhorší rok mého života. Mějte se fajn.

http://instagram.com/nellycadlenson

8.6. - it's hot today

8. června 2014 v 12:58 | Nelly Cadlenson

8. června

Zdravím. Včera měla moje sestra vítání občánků. Jsem moc ráda, že kamarádka šla fotit, protože jinak bych fotila já a nebyla bych na fotkách, což by mě mrzelo. Docela jsem čuměla, že nebrečela, protože poslední dobou neustále brečí. MImochodem od včerejška jsem její kmotrou. Zítra píšeme velkou písemku z matiky a jestli dopadne špatně, tak to ani nechci pomyslet na vysvědčení. Po dlouhé době jsem načla další kapitolu Inevitable( you'll be mine) tak očekávejte v brzké době další díl. Jinak jsem přemýšlela, že bych natočila i nějaké video. Napadlo mě 25 random facts about me. Co si o tom myslíte? Mám to zkusit ? Chci opět hubnout. Když jsem psala v květnu o tom hubnutí, tak jsem se docela věcí v Dietě dozvěděla.Chtěla jsem se zeptat, jestli neznáte nějakou dobrou fanfiction o Harrym nebo Bradleym. Momentálně čtu Hledání Aljašky a doslova jsem se zamilovala do té knihy. V kině dávají TFIOS a já nemám ani korunu, abych mohla jít :D :D :D.
Jsem u babičky na houpačce a je tu strašný vedro! Nevím, co budu dělat jako zítra. Mějte see. xx
 
 

Reklama