3 vášně, které jsem opustila

17. listopadu 2017 v 8:00 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Vášeň má určitě každý z nás. Vyvolává v nás nádherné pocity, které nás ujišťují v tom, že to, co děláme, je správné. Zapomeneme na existenci času a v té vášni se přímo rozplýváme. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, že všechno, co momentálně dělám - fotím, natáčím a píšu články na blog, tak už je to pro mě stereotypní. Neříkám, že mi to nedává to, co potřebuji. Zkrátka vím, že mi dělalo radost a potěšení i něco jiného, co mě naplňovalo. Dneska bych s Vámi o ně chtěla podělit.

Volejbal

Nikdy jsem nebyla sportovní typ a asi nikdy nebudu. Jenže volejbal byla srdeční záležitost. Zbožňovala jsem náš tým, kde jsme toho o sobě věděli mnoho. Nešlo mi ani tak o samotný sport jak o tu partu lidí okolo. Začala jsem ho hrát od třetí třídy a od čtvrté nastal pořádný řád. Milovala jsem společné soustředění, kde byl pro nás vždy připravený pestrý program. Pamatuji si i první zápas, kdy jsem byla totálně vystresovaná a totálně nepoužitelná. Ale ta atmosféra a soutěživost mě bavila! Neskutečný adrenalin jsem měla vždy při podání, protože jsem si nevěřila, jestli mám dostatečnou sílu na to, aby to ten míč přeletěl síť. Zbožňovala jsem smečovat, i když si myslím, že mi to nešlo. Jenže na jednom zápase jsem strašně nešikovně spadla. Samozřejmě svou nešikovností a postavou buldozera jsem pobavila celou halu. Krásně jsem sjela po síti, které jsem se dychtivě držela s pocitem, že mě udrží. Marně. Spadla jsem nešikovně na nohu a nemohla jsem kvůli tomu víc jak půl roku cvičit. Bolelo to jak čert. Náhle přišel prvák a mně najednou přestalo všechno bavit. Opustila jsem volejbal, a dokonce jsem chtěla seknout i s kytarou. Škola mě doslova zavalila svými povinnostmi a já měla hlavu někde jinde. V poslední době mám ale nutkání znovu začít chodit někam hrát. Časově jsem opět mimo realitu, ale společně s mojí spolubydlící o tom neustále básníme. Jenže na našich školních stránkách hledají někoho, kdo to umí na profesionálnější úrovni.

Divadlo

Už jako malá jsem se neustále předváděla na kameru, když mě taťka natáčel. Dělala jsem ze sebe totálního imbecila, abych uviděla úsměv na jeho tváři, jak ho strašně bavím. Společně s mojí kamarádkou a sousedkou jsme byly vždy strašně hyperaktivní. Chodily jsme po škole převlečené za Mikuláše, pekly jsme doma perníky pro spolužáky a taky jsme si každý měsíc připravily pro naši třídu divadelní představení. Nevím, proč ale vždycky jsme tomu lídrovaly spolu. Zapojovaly jsme i další spolužačky. Jednou jsme totálně improvizovaly natolik, že nám paní učitelka vynadala, abychom už přestaly. A tak jsme s naším hraním skončily. Jenže jsme se dozvěděly o konkurzu, kde hledali mladé herce. Okamžitě jsme tam šly a předvedly, co jsme uměly. Najednou nás tam začalo chodit více a každý půlrok jsme trénovali různé pohádky, které jsme pak předváděli v Hrušovanech nebo v Pravicích. Nebylo to sice žádné velké publikum, ale mě už těšilo to, že kouzlíme úsměvy na tvářích starých lidí nebo dětí. Milovala jsem hrát pro malé děti, protože tam jsem se vždy odvázala. Moc dobře si pamatuji, že jsem jednou hrála trpaslíka při mých v té době 160 cm a Sněhurka byla menší jak já. Celkem to bylo směšné. Divadlu jsem se věnovala 6 let a přestala jsem na střední škole, kdy jsem v tom neviděla potenciál. Všechno mi na sobě vadilo a každý můj pohyb mi připadal divný. Takové časy ale skončily. Podvědomě cítím, že Youtube mi momentálně divadlo nahrazuje. Kdyby byla někdy nějaká možnost, tak bych si určitě ráda někde zahrála. Přece je to činnost, kdy můžete být někdo jiný. Můžete mít několik tváří. Zároveň poznáváte tu osobu, kterou máte hrát skrze scénář.

Psaní povídek

V době, kdy jsem přímo dýchala pro One Direction, tak jsem si oblíbila psaní. Byly to nádherné a zároveň kruté časy. Nerada jsem moc mluvila s lidmi, ale raději jsem psala. Psala jsem převážně romantické příběhy, které jsem chtěla, aby se mi někdy staly. Přidávala jsem je na blog i na Wattpad. Vždycky když jsem něco psala, tak jsem cítila, jak se mé tělo zavaluje do pocitu nadšení a euforie. Je to dětinské. Já to vím. Jenže takový pocit už nemůžu skrze psaní najít. Možná už to nadšení z platonické i z celkové lásky vyprchalo. Možná jsem zjistila, že ve skutečnosti se tohle nemůže stát, protože by to bylo až moc dramatické a komplikované. Možná jsem zjistila, že láska nikdy taková nebude, jakou ji chci mít. A zjištění, že láska přináší i zklamání a bolest, mi nedodávalo důvod, proč to dále psát. Furt je ve mně část, která to psát chce. A stále je ve mně ta druhá půlka, která si nechce romantizovat představy, jelikož bych se na ně upla a uškodilo by mi to. Uvidíme… Někdy ten den přijde a já se k tomu vrátím.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 17. listopadu 2017 v 8:25 | Reagovat

Na jednu stanu je dost nepěkné, že jsme se všichni na něco zanevřeli ale na druhou stranu :-) je hezké, že jsme se díky tomu rozvýjeli v jiných oblastech. :-) A to přece stálo za to. Třeba nebýt opuštení povídek a divadla, by ses nikdy nedostala ke Franouštině a nebyla by případně Paříž takový zážitek...

2 Hancis Hancis | 17. listopadu 2017 v 23:23 | Reagovat

Sněhurka byla o dost mensi. I při mnoha dalších roli jsem byla prcek oproti tobě. :D

3 Molly. Molly. | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 10:53 | Reagovat

Já jsem se taky vzdala Aerobiku, který jsem naprosto milovala ze všeho na světě nejvíc. Chybí mi. Ten tým, ten sport, všechno :/ Musela jsem ho ale i opustit kvůli zdravotním komplikacím které mi nastaly :/ Určitě najdeš k těm věcem zase nějakou cestu nebo tě to posune zase někam dál :*

4 outcry outcry | Web | 22. listopadu 2017 v 8:55 | Reagovat

Já jsem se vzdala gymnastiky, orientálního tance a takhle bych mohla pokračovat :D... Dělala jsem toho jako malá tunu. :-) Pak jsem od 15 nedělala skoro nic a v 18 mě chytlo psaní, který se mě doteď nepustilo a studuju ho :D :-) Tak třeba se někde potkáme až se vrátíš k povídkám :-) Ps: krásné fotky :)

5 Sakamakiya Mononoke-Maka Sakamakiya Mononoke-Maka | E-mail | Web | 17. července 2018 v 0:43 | Reagovat

Já zrovna začínám psát povídky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama