Leden 2017

9 vět, co by rodiče nikdy neměli říct svým dětem

8. ledna 2017 v 15:47 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Být rodičem není vždy jednoduché a podle mě se nikdy nedozvíme jak být správným rodičem. Nedozvíme se to ani v knížkách, ale všechno nás naučí sám život. Sama nejsem rodičem a věřím, že to musí být hodně náročné. Hodně lidí si v dnešní době nevěří, pochybují o sobě, neplní si své sny, jelikož je jejich život naplněn strachem. Strach, že selžou, nejsou dost dobří, nejsou vybaveni vlastnostmi, které zaručí úspěch, že si nic nezaslouží a mohla bych pokračovat až do rána.
Tyhle tajné bloky nám neumožňují dělat, co nás baví, milovat a být šťastný. Jsou zákeřné a vždy vyhrávají. Všechny naše pochybnosti utvořilo naše dětství. Velkou roli v našem životě hrají rodiče. Jsou to lidé, ke kterým máme nejblíže a víme, že na ně se můžeme spolehnout. Někdy nám občas říkali věci, které nebrali tak vážně, ale nás to nevědomky zraňovalo. Vždy jsme to, co nám řekli, hodili za hlavu a šli dál. Aniž bychom si uvědomovali některé věty, které nám rodiče řekli, nás dneska dusí a vyvolávají strach z běžných situací.
Jenže když jsme byli postaveni před nějaký těžký úkol, do naší hlavy se začaly ozývat pochybnosti typu: ,,Nejsem dost dobrý/á, abych to zvládla, ,, Určitě o mě nemá zájem!", ,, Nejsem dost krásný/á a hubený/á, aby mě měli ostatní rádi", ,, Nemám na to, abych se mohl/a živit fotbalem, malováním obrazů a další," Vsadím se, že každý z nás měl tyhle věty v hlavě, které nás pak brzdily k tomu, abychom byli šťastní. Sepsala jsem pár vět, které mi připadají, že řekl snad každý rodič svému dítěti. Tenhle článek rozhodně neberte jako kritiku. Rodičové jsou taky lidé a mají právo na svůj volný čas a své nálady.


1) Co jsem to porodila?
Typická věta rozzlobené maminky, která je naštvaná na své dítě, které se nechovalo podle jejích představ. Většinou je všechno řečeno v ,,afektu" a rodiče potřebují odventilovat svoji duši, a tak hřeší slovem. Neuvědomují si, že svému dítěti by měli spíš všechno lépe vysvětlit a přijmout to, jaké dítě je. Touhle větou potvrzujeme svému dítěti, že je vlastně neschopné, a tím jeho sebevědomí klesá na bod mrazu. V dětství to možná nepocítí, ale až bude starší, projeví se to.

2) Když budeš hodný/á, tak dostaneš ....
Tady se dostáváme ke dvěma problémům. Slovo Když je pro dítě docela stresující. Když budeš hodný, tak dostaneš nový Xbox nebo panenku Barbie. Jak si slovo hodný představují? Že budeme vše dělat podle jejich očekávání, plnit si své povinnosti nebo nosit co nejlepší výsledky ze školy? Dítě se usilovně snaží. Jenže podle mě až bude starší, bude po každém usilujícím úkolu, očekávat ocenění a pochvalu. Nic nebude dělat pro svůj dobrý pocit ale pro pochvalu, což podle mě není dlouhodobá motivace a ani to člověka neposouvá dál. Spíše ho to posouvá k perfekcionismu a později k syndromu vyhoření.


3) Podívej se na ni/něho. Proč nemůžeš být víc jak on/a?
Srovnávání je jedna z nejhorších věcí, co rodiče můžou svému dítěti dělat. Tohle jako omluvu neberu. Každý jsme originál a nebudeme svou osobnost utvářet k představám druhého. Rodiče tím chtějí říct, že si práci s dítětem chtějí spíše ulehčit a myslí si, že dítě budou motivovat k tomu, aby se zlepšilo a zdokonalovalo se. Občas mi připadá, že tohle srovnávání je moderní mezi dospělými. Dospělí se rádi chlubí svýma dětmi: ,, Náš Honza umí hrát na housle a teď jede na stáž do Ameriky" a druhý na to: ,, No náš Pavel zase jede na výtvarnou soutěž až do Rakouska" a takhle to pokračuje dále.
Neznamená že když něčí dítě má samé jedničky, chodí na hodiny klavíru a dělá gymnastiku, že Vaše dítě bude dělat totéž. U dítěte je nutno si všímat, jaké má kvality a ne hledat jeho nedokonalosti. Vaše dítě umí třeba nádherně zpívat. Tak ho v tom podporujte.


4) Máš radši maminku nebo tatínka?
Dalším bodem je citové vydírání. Přebírání si dítěte na svou stranu nedává dítěti žádnou svobodu, ale spíše mu přivodí stres. Cítí se, jako kdyby jeho láska přestala být bezpodmínečná.

5) Udělám si to radši sám/sama
Zadají nám úkol, ale stejně nás furt sledují, jak úkol vykonáváme (to je přesně typický příklad u nás doma :D :D). Neustále nám říkají, jak co máme dělat a nenechají nás dělat chyby. Podle mě je důležité dělat chyby a nechat dítě, ať ty chyby dělá. Musí to vše sám prozkoumat. Já vím, že když se na to dítě díváte a víte, že co dělá, je úplně špatně, tak byste si to nejradši udělali sami, ale nejlepší je ho nechat. Dopustí se chyby, ale bude se pokoušet se z ní ponaučit. Musí si to zkrátka prožít a prozkoumat sám.


6) Co to máš na sobě?
Neustálé kritizování toho, co nosíte, je šílené. Je to jako bodání nožem do zad. Nejvíce se chceme přece zavděčit rodičům a oni nám vše akorát zkritizují. Člověk má pak strach se rozhodovat podle sebe. Nedivím se, že se lidé dívají na druhé, co si o nich druzí myslí. Tenhle pocit u nás vypěstovali rodiče. Copak jste nikdy neslyšeli tu větu: ,,Copak si budou o tobě říkat ostatní?!".


7) Buď ticho a nech mě být!
Jsou dny, kdy i rodičům dojdou nervy a potřebují být o samotě. Jenže rodiče nemůžou jentak vypnout. Mít děti v dnešní době je hodně psychicky náročné. To nemluvím i o tom, že dnešní doba pokročila a jsou na všechno kladeny vyšší nároky. I rodič se může cítit být vystresovaný a hotový z celkového dění v jeho životě. Jeho podrážděnost ale k ničemu dobrému nepřidá. Citlivější děti se cítí být odstrkovány.


8) Čím víc se budeš učit, tím víc peněz budeš mít.
Oblíbená věta, která mě akorát stresuje. Jak nejlépe děti přimět k tomu, aby se učily? Vtloukat jim do hlavy, že pomocí učení budou bohatí a budou si užívat života. Blbost! Život se má užívat teď bez ohledu na to, kolik peněz mám. Důležité je dělat práci, která mě bude bavit. Poslední dobou tuhle otázku dlouho řeším. Co vlastně od života chci? Chci, aby mě má práce bavila. Je mi jedno, kolik budu vydělávat. Potřebuji jenom, aby mě to naplňovalo a nutilo mě to zvednout se ráno z postele. I když člověk vystuduje vysokou školu, nemusí najít dobře placenou práci. Podle mě je nejlepší na dítě netlačit a nechat ho, ať si o všem udělá obrázek sám, proto jsem nesmírně ráda, že do téhle věci mi rodiče nemluví a podporují mě v každém mém nápadu.

9) Tohle po mě nemáš!
To nejlepší, co máš, máš po mě a to nejhorší máš po matce/otci. Klasika. Nejlepší způsob jak si rodiče honí své ego, aby se cítili spokojeně. Místo toho, aby dítě přijali, jaké je ( i když má nedokonalosti), radši bude chránit své ego, po případně nechá své ego stoupat, když dítě září.