Září 2016

CORFU 2016

23. září 2016 v 20:12 | Nelly Cadlenson |  Deník

Zdravím Vás všechny. Během celých prázdnin jsem se vůbec neozvala. Neměla jsem čas ani náladu v horkých dnech přidávat fotky a něco tvořit. Největší příčnou bylo to, že jsem většinu prázdnin strávila ve stresu z práce. Můžu říct, že jsem si prázdniny moc neužila. Předčasné starosti a stres mě dohnal k tomu, abych od všeho ,,vypla" a jela někam na rekreaci. Věděla jsem, že když pojedu s někým, že si neodpočinu. Stejně jsem většinu času nejradši sama. Už delší dobu před tím než chodím spát, sním o životě, který bych chtěla žít. Jednou jsem snila o tom, že bych jela na dovolenou s mým jedenáctiletým bratrem. Tak jsem podle toho začala jednat. Hledala jsem různé zájezdy, ale nic se mi nezamlouvalo. Nechtěla jsem do Chorvatska ani do Itálie. Chtěla jsem jet někam dál. Nakonec se mi objevil krásný zájezd na Korfu. Bylo to i za dobré peníze, a tak jsem na nic nečekala a šla ten zájezd koupit. Tajila jsem to před bratrem a řekla mu to asi 2 týdny před odjezdem. Byl doslova nadšený. Neustále o tom každému říkal a chlubil se. Objevili se tu i takoví lidé, kteří nás od mého plánu odlákávali. ,,To nemáš strach jet s ním sama?" ,,Myslíš, že ho uhlídáš? Babička se málem rozbrečela, když jsem s tím přišla. Všichni mě začali zrazovat, ale já si stála za svým, protože jsem věděla, že dělám dobře pro nás pro oba. Nejlepší věci nevychází z komfortní zóny.


V den odjezdu byl Borisek nervózní, protože letěl poprvé letadlem. Taky mi v půlce dne řekl, že nikam nechce a bude doma. Myslím, že by toho do konce života litoval. Cestu jsme zvládali levou zadní a já si vůbec neuvědomovala, že někam spolu doopravdy letíme a to, co jsem plánovala, se právě děje. Na hotel jsme přijeli těsně po půlnoci a jako první, kdo mě uvítal, tak to byla hnusná průhledná ještěrka. Začala jsem hledat po celém pokoji, jestli ji někde nemáme. U hotelu jsme měli krásný velký bazén, kam jsme ale chodili málo, protože jsme sem jeli hlavně kvůli moři. Každé ráno jsme chodili k moři a pokaždé jsme navštívili jinou restauraci. Nejšílenější bylo nakupovat jídlo. Bylo mi doslova do breku, když jsem si kupovala zelený čaj za 70 Kč. Jednou jsme šli do jedné restaurace, kterou nám doporučil jeden Čech. Pracoval tam číšník, který uměl česky. Mluvili jsme s Boriskem spolu před ním česky, ale on s námi mluvil anglicky. Na druhý den za námi přišel a zeptal se, že jsem řekla něco, čemu rozumí. Spustila jsem na něj česky a on se hned chytl. Bylo strašné hezké vidět Řeky, jak umí krásně mluvit česky. Potkali jsme tu hodně lidí, kteří se s námi bavili. Nejvíc se kamarádičkoval Boris. Vždycky za ním někdo přišel. Jednou přišla Angličanka, která byla šíleně živá a věšela se na něj. Chudák Boris to už psychicky nedával a česky ji nadával. Druhý den si našel kamaráda Homera, se kterým chytal ryby. Občas mi přišlo směšné, že když jsme šli do restaurace, tak číšníci Vám k účtu postrkávali své Facebooky nebo Instagramy. Taky si mysleli, že brácha je můj syn.


Pro mě asi nejlepší zážitek byl ten, když jsme přijeli do Sivoty, kde jsme měli rozchod. Jenže jsme přišli pozdě a loď už byla asi 300 metrů od břehu. Musela jsem na ně křičet, ale nechtěli se vrátit. Chtělo se mi brečet a pak zase smát. Nakonec se pro nás vrátili. Všichni lidé nám tleskali a neodpustili si větu: ,,Welcome on board". Bylo mi tak trapně, ale i to se stává. Můžu říct, že během našeho pobytu jsme tu potkali slovenský pár. Trávili jsme s něma volný čas. Byli strašně příjemní a ochotní. Divila jsem se, ale brácha mě doopravdy poslouchal a všechno šlo hladce. Teda až na letiště v Kerkyře, kde jsem myslela, že se ani domů nedostaneme. Je to tam tak složité a navíc tu bylo lidí jako na hlavu. Málem jsme nestihli boarding. Musela jsem předbíhat, ale nic jiného mi nezbylo. Když jsem seděla v letadle, cítila jsem, že jsem to zvládla. Překvapila jsem sama sebe. Můžu říct, že jsem zažila doopravdy nejkrásnější dovolenou. Jakmile jsem přijela domů, tak na mě zase vše padlo. Okamžitě bych se hned vrátila a užívala si slunných dnů. Mějte se hezky a zase někdy.



Recenze: Pixers.cz - tip na nezapomenutelný dárek

18. září 2016 v 12:43 | Nelly Cadlenson |  Recenze
Výsledek obrázku pro pixers.cz
Zdravím. V poslední době přemýšlíme nad tím, že koupíme bráchovi tapetu do pokoje. Má rád takový ten ,,street style"takže ve stylu grafitti a společně s mamkou vybíráme tapetu. Nedávno jsem narazila na stránku pixers.cz, která nabízí široký výběr fototapet, obrazů, plakátů a nálepek, dokonce je zde možné navrhnout si vlastní design. Líbí se mi, že si můžete nahrát vlastní fotografii a vytvořit si vlastní projekt - obraz na míru, nálepky, plakáty, koláže, puzzle a dokonce i nábytek. Podle mě je to parádní tip na dárek někomu blízkému nebo koho znáte delší dobu a chcete, aby měl na Vás vzpomínku. Mně by se osobně líbila fototapeta nebo obraz.
Nejsem ten typ člověka, co má rád extravaganci v domě. Nejradši mám jednoduchost, ale je to doopravdy jiné a nezvyklé, když máte přes celou zeď fototapetu s nějakým motivem. Tahle stránka mě oslovila z jednoho důvodu. Je přehledná a člověk se v ní rychle zorientuje. To si myslím, že je nejdůležitější, když člověk něco hledá. Nejlepší je hledat příjemně a pohodlně. Rubriky jsou pěkně rozčleněné podle umístění a témat. Je to snadnější, když víte, do jakého interiéru chcete tapetu dát. Dále témata urychlují a pomůžou s výběrem té správné tapety. Samozřejmě pokud jste nenašli tu, která by Vás oslovila, je na Vás jakou fotku nebo motiv si nahrajete.
Zkusila jsem si udělat vlastní fototapetu s mou fotkou. Podívejte, jak tenhle editor pracuje. Nejdříve si zadáte rozměr a poté nahrajete fotku (můžete použít i filtry, které pixers.cz nabízí), vyberete druh materiálu + si můžete dokoupit potřebné pomůcky k tapetování.

Dalším plusem těchto fototapet je to, že jsou ekologické, takže se můžete cítit spokojeně, protože jste udělali něco pro naši planetu. Při tisku fototapet je možno si vybrat ze tří druhu materiálu: vinylová, vinyl premium a PIXERStick. Nejvhodnější pro začátečníky, kteří nemají s tapetováním zkušenost, je vinylová fototapeta nebo Vinyl Premium, protože se jedná o kvalitní, matný materiál na vlizelinovaném podkladu, který se dá jednoduše nalepit. Vinyl Premium je od obyčejné vinylové tapety lepší tím, že je pokrytá laminátovou vrstvou, která chrání před poškozením fototapety a také chrání před vlhkostí a nečistotami. Tahle tapeta je vhodná pro rodiče s dětmi.


Fototapeta PIXERSTICK se může několikrát znovu přelepovat během chvíle. Dá se použít na jakýkoliv plochý povrch a je odolný vůči natržení nebo ohýbání. Skvělé na téhle tapetě je to, že ji můžeme kdykoliv odlepit a použít ji někdy jindy. Dá se přelepit až 100x. Stačí dát fototapetu pouze do papíru, který jste obdrželi při koupi, a můžete lepit kolikrát chcete.Tuhle fototapetu bych doporučila těm, kteří často rádi mění svůj interiér nebo se nemůžou rozhodnout, jaký motiv si na zeď chtějí dát. Doporučuji všem, kteří chtějí něco originálního a rádi pečují o svůj interiér. Celkově bych tuhle stránku zhodnotila jako přehlednou, originální a kreativní.

Škola není vše

1. září 2016 v 10:46 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Vzdělávat by se člověk měl celý život. Podle mého názoru vzdělávání člověku rozšiřuje obzory, posiluje zvědavost a bádání. Můžu říct, že během prázdnin, kdy se vůbec neučím a nedozvídám se nové informace, jako kdybych ,,zblbla" a připadám si strašně ošizená a ,,chudá". Jakmile se dostanu do koloběhu školy, začínám se ponořovat do učení. Zrovna jsem na dovolené a přemýšlím nad tím, jak tenhle rok zvládnu. Jsem teď v maturitním ročníku a vím, že to nebude lehké. Právě proto jsem se rozhodla jet na dovolenou a odpočinout si od všeho. Prázdniny jsem totiž žádné neměla, protože jsem byla v práci. Můžu říct, že jsem je měla šíleně hektické. Z jedné strany jsem byla na stáži, kde jsem si teoreticky ,,odpočinula", ale zase na mě čekala brigáda. Řekla jsem si, že potřebuji pořádný relax, tak jsem popadla bráchu a jeli jsme. Když jsme na pláži, tak se snažím dokopat k maturitní četbě, protože to všechno uteče. Jsem ten typ, co si rád kupuje nové ,,school supplies" do školy a má vše v batohu poskládané (hlavně musí být vše sladěné do barvy). Vždycky jsem si myslela, že se ve škole naučím, co budu potřebovat v normálním životě. Jenže škola nás na život nepřipraví, proto potřebujeme něco víc - praxi, zkušenosti, kurzy a neustále rozvíjet sami sebe. Připadá mi, že hodně lidí na tohle zapomnělo a jsou zahalení ve své denní rutině. Nerozvíjí svou osobnost a jsou vlastně spokojení ve své komfortní zóně. V dnešní době máme rozhodně jednodušší získávat potřebné informace. Dneska si teoreticky všechno najdeme na internetu, a dokonce i tady se můžeme vzdělávat!
Nedávno jsem se dozvěděla o stránce vimvic.cz, kde jsem se hned zaregistrovala, protože se cítím líp, když vím víc. Ihned po prvním přihlášení získáte 100 kreditů, které můžete použít na kurzy, které se Vám zamlouvají. Někteří z Vás určitě o téhle stránce slyšeli a někteří možná ne. Jedná se o web, který nabízí několik kurzů z různých oblastí - osobní rozvoj, marketing, práce s PC a mnohem více. Na stránce se mi líbí, že je přehledná a hlavně kurzy jsou rozdělené do rubrik, takže se v tom dá krásně orientovat. Některé kurzy jsou zdarma a některé jsou za poplatek. Řekla bych, že každý si zde najde, o čem by se chtěl dozvědět něco víc. Mě tedy zaujaly kurzy především z oblasti osobního rozvoj a o webu. O tyhle oblasti se už delší dobu zajímám, a tak mi kurzy z téhle sekce pomohly se zdokonalit v něčem, co mám ráda a co mě zajímá. Můžu říct, že kurz Tajemství sebevědomé ženy mi otevřel oči. Jsem na sebe příliš tvrdá a mohla bych vyjmenovat seznam věcí, co na sobě nesnáším. Na lektorovi šlo vidět, že ví, o čem mluví a proč my, ženy nemáme správné sebevědomí. Zároveň se snaží o tom, abychom se měly více rády a důvody, proč bychom se měly mít rády! Jde vidět, že z lektorů mluví hlavně zkušenosti a praxe.
Dále bych chtěla zkusit kurz Jak na copywriting. Konečně bych pochopila, jak tohle všechno funguje. Pohybuji se v blogovém světě už 8. rokem a zjišťuji, že vlastně nic nevím. Celou dobu jsem si myslela, že vím o blogování naprosto vše. Kdepak! Mám v plánu se dál vzdělávat v tomhle oboru, protože mi připadá, že jsem ,,zamrzla" a je třeba se dozvědět více, když mám možnost. Myslím, že netřeba dále popisovat a každý by si měl udělat vlastní názor. Za mě určitě velký přínos!