Proč nechci zůstat v Česku?

20. března 2016 v 15:46 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Proč nechci být v Česku? Tahle otázka postihuje především v situacích, kdy jsem bez motivace a mám strach si plnit své sny. Vždycky si musím říct důvod, proč tu nechci zůstat. Od malička mě vždy lákalo zahraničí. Strašně ráda jsem se dívala na filmy, kde byly letadla. Chtěla jsem být letuškou, protože se mi líbily jejich uniformy a hlavně vypadaly krásně a šťastně. Moje první velká cesta do zahraničí byla do Řecka a bylo mi 6 let. Pamatuji si, že jsem se tam hned s každým skamarádila a bavila se s každým. Zatímco v Česku bych se neodvážila. V té době jsem chtěla pořád někam jezdit. Táhlo mě to ke slunci a k moři. Lidé byli vždy usměvaví a laskaví. Tohle jsem v Česku nikdy nezažila. Můžu říct, že se mi to neustále potvrzuje.
Řekla bych, že doma nejsou moc nadšení z toho, že chci odjet z mé rodné země. Babička mi říká, že nejsem vlastenka, že mě to táhne na západní stranu. Rodiče si myslí, že chci mít od nich klid, a proto tu nechci být. Právě že ne. Já chci zažít znovu to uvolnění, kdy se cítím být sám sebou. Nikdy jsem nebyla ten typ, co by začala mluvit jako první. Bála jsem se zeptat i na poště, jaký papír mám vyplnit, když něco někomu posílám. Bála jsem se zeptat, kde jsou záchody. Měla jsem strach z reakcí toho dotyčného člověka, že mě zavrhne, nadá mi a nepomůže mi. Můj strach mě dohnal k tomu, abych začala studovat extrovertní obor - Cestovní ruch. Snažila jsem se přemoct a vystavovat se stresovým situacím, abych se strachu zbavila. Před každou prezentací jsem měla šílenou trému, že jsem nemohla ani spát. Strach z vystupování před někým mi nedělalo vůbec dobře. Když jsem měla po prezentaci, nikdy jsem nepocítila pocit štěstí, že to mám za sebou a že jsem to zvládla. Nestačilo mi to.
V únoru minulý rok se ale vše změnilo, kdy jsem odlétala do Španělska na projekt a byla jsem vystavena celkem velkému stresu. Chození po Znojmě a oslovovat paní kadeřnice a kosmetičky, prezentování v anglickém jazyce, bydlení u španělské holky a spoléhat sama na sebe a své komunikační dovednosti. Byla jsem tam šťastná, nebála jsem se mluvit ani se na něco zeptat. Objímala jsem s cizími lidmi, ale tady v Česku bych to asi nezvládla. Ne že bych se nerada objímala s lidmi, ale tady v Čechách bych měla strach z odmítnutí. Dále Slovinsko stejný případ. Cítila jsem se čím dál lépe za hranicemi než ve svém rodném kraji. Dokázala jsem dělat hlouposti a dělat kraviny, které bych si tady nemohla dovolit. Tady mě mají všichni známi zafixovanou jako normální, hodnou a bezproblémovou holčinu. Nevím, čím to je, ale mě tady neustále něco brzdí.

Nejlepší zážitek byl ale minulý rok v listopadu, kdy jsem navštívila svou vysněnou zemi - Velkou Británii. Když mi bylo 10 roků, dala jsem si brouka do hlavy, že tam chci bydlet. Sice jsem tam nikdy nebyla, ale šíleně jsem tam chtěla. Dívala jsem se na každý dokument, film v anglickém prostředí a nejvíce jsem se dívala na Mr. Beana. Nikdy mi to ale nebylo umožněno vycestovat, takže jsem se tam dostala pomocí školy a nemohla jsem skoro ani usnout štěstím, že tam jedu. V duchu mě trochu tlačil strach z toho, co když to nebude takové, jaké jsem si vysnila. Co když Londýn nebude takový jako na fotkách? Zkoušela jsem své myšlenky potlačit a soustředit se na to, co všechno uvidím.
Opět jsem se zde cítila jako doma. Můžu říct, že právě tady se mi líbilo nejvíc, kde jsem kdy byla. Nevím přesně, co to je. Věřím, že polovina z Vás mě určitě nebere vážně a máte mě možná za moc velkého snílka nebo nadšence, jenže pro mě je důležité, jak to cítím a vnímám já. Líbilo se mi prostředí, vřelí lidé a architektura. Lidé se neustále usmívali a občas Vás sami zastavili a prohodili s Vámi řeč. Je to příjemné a mě to naplňuje. Mám představu, kde bych ráda strávila život. Bylo by to na jihu Anglie. Je mi jedno jestli Brighton, Eastbourne nebo Hastings. Tyhle města mají pro mě kouzlo a cítím z nich inspiraci.


Dalším důvodem proč nechci zůstat v Čechách je přístup lidí. Řekla bych, že jsme jedni z nejpesimističtějších lidí. Málo se smějeme. Když pracujeme ve službách, nedokážeme něco pořádně prezentovat a prodat, protože nám chybí nadšení a jsme neustále otrávení. Úplně vidíte rozdíl, když jste v zahraničí v restauraci, tak každý se Vám věnuje, usmívá se a je příjemný. Tady? Občas se setkáte s neochotnou osobou, která svou práci dělá, jenom protože musí. Neusmívá se a Vaše jídlo Vám servíruje pod nos jako čuněti. Hodí naštvaně talíř na stůl a odchází. Neříkám, že tomu tak je v každé české restauraci, ale můžu říct, že jsem se s tím párkrát setkala a cítila se jako přítěž pro ostatní.
Nesnáším to, že když si obleču něco, co je pro někoho ,,abnormální", tak jsem divná. Jak si můžu dovolit tohle nosit? Jestli chceš zapadnout, tak se řiď stanovenými pravidly - zní pravidlo společnosti. Bože. Jsem z toho hodně unavená. Dávat si pozor na to, co si o mě druzí myslí. Kašlu je. Mně je líto, že jsme všichni stejní. Například když si dám vysoké lodičky, tak si poslechnu pár nepříjemných poznámek. Ale to je moje věc! Neznamená, že jsem vysoká, že je nemůžu nosit. To jenom někteří se řídí trapnými ,,pravidly".
Občas mi připadá, že zabíjíme čas nesmyslnosti. Teď Vám bude připadat, že jsem bordelář, ale v Anglii například volí na první místo zábavu a až poté úklid domácnosti. Fajn žít v čistotě to je samozřejmost, ale perfekcionistické gruntování nám taky neprospívá. Lidé si zde dokáží svůj život lépe užít. Možná můžu na někoho působit, jako kdyby mi tady něco scházelo, chybělo nebo hledám štěstí. Ne, štěstí máme každý v sobě a nikde nenajdete štěstí jenom sami v sobě. Chtěla bych vycestovat někam pryč, abych sama sebe mohla lépe poznat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MONIKA MONIKA | Web | 20. března 2016 v 20:46 | Reagovat

Mám přesně ten samý pocit :-) I když nemám ráda předsudky, Česko je hrozně negativní země. Chtěla bych odjet někam do zahraničí jako au-pair, až skončím se školou, chci vyzkoušet, jestli to sama zvládnu na delší dobu :D

Mám problém s tím, že když se mám prezentovat před cizími lidmi, tak jsem úplně v pohodě a ještě si užívám tu "pozornost". Když mám to samé dělat třeba před rodinou, tak se ze mě stane uzlíček nervů a najednou nevím co mám dělat :-D Musím na tom ještě zapracovat.

Pěkný článek! :-)

2 Veronika Veronika | 20. března 2016 v 22:30 | Reagovat

Mrzí ma, že máš taký pocit. Ale otázočka, už si niekedy žila v zahraničí na vlastnú päsť? S mojimi pobytmi v zahraničí som sa naučila jedno, že stredná Európa je najnormálnejšia a to doslova. Tí ľudia v inych štatoch su ovce , hlavne na západe, na juhu su blbci , doslova, bola som na Malte, ktorá si hovorí vyspela krajina, ale je to banda neandrtalcov. Nehovorím v jnych krajinach som sa citila naozaj lepšie ako doma, bolo to aj skvelé, no určite by som sa nechcela niekde ďaleko od hraníc odsťahovať, už nikdy :D Ale samozrejme podporujem, že chceš spoznavat svet, neodrádzam ťa od toho samozrejme :) Dá sa zvyknúť, ale časom aj tak zistíš jak su všetci sprostí :D

3 Míša Míša | Web | 21. března 2016 v 0:25 | Reagovat

Taky jsem to takhle dřív měla... ale je to jen pohled člověka, který prostě chce zmizet z ČR. Narodil se v ní, nepřijde mu tak dost zajímavá... Třeba časem taky přijdeš na to, že i ČR je fajn.
A ne, neříkám to proto, že bych byla vlastenka. Právě jsem na Erasmu ve Švédsku a už dávno vím, že v ČR nezůstanu,  vrátím se pouze dostudovat. Ale! Naučila jsem se na všechno dívat s nadhledem. Ono pár dní v cizí zemi vždycky vypadá idylkově. I já jsem to tak vždy měla. Ale třeba teď, když už jsem ve Švédsku déle, vidím i ty mouchy. Že ne v každé restauraci se usmívají, že ne všechno funguje tak hladce, že i tady jsou odsuzující a pesimističtí lidé... Ale pravda je, že tu jsou daleko milejší :)

4 A A | Web | 21. března 2016 v 3:32 | Reagovat

Jordánsko, Švýcarsko

No a já třeba už rok v Anglii žiji a dospěla jsem tu k názoru, že tu rozhodně natrvalo žít nechci a jedu zpět domů. Musím říct, že tvůj článek mi přijde těžce naivní, ačkoliv ti nechci brát tvé sny. Taky mi přijde, že máš nějaký psychický problém (což není urážka, taky neříkám že jsi cvok, je to jen nějakej malej blok, který by ale i tak chtělo opravit) s tím strachem něco říct, což nemá nic společného s ČR.

S jednou věcí souhlasím - Češi jsou negativní lidé. Češi hodně soudí a buzerují a to je proti Anglii velký rozdíl. Problém je v tom, že Češi jsou alespoň upřímní hajzlové, když už. (Většinou.) Možná se na tebe nebudou neustále usmívat a ptát se tě, jestli jsi v pohodě, ale nemám u nich takový strach, že budou falešní. Protože to lidé tady v Anglii jsou. Neříkám, že všichni, stejně jako všichni Češi nejsou soudící hovada a stejně jako všichni Češi nejsou upřímní, ovšem je tu prostě zvyk, že se musíš usmívat a být na všechny milá. Co se říká potom za zády a jací lidé skutečně jsou by tě potom dost překvapilo a to mě osobně hodně vadí. Radši budu obklopena lidmi, co mi napřímo řeknou, že mě nemají rádi, než být součást nějakého divadla.

Taky mě vážně hodně pobavila ta část o tom, že Angličané prvně myslí na zábavu a pak na úklid. U toho jsem se upřímně zasmála. Protože já tu taky uklízím (moje 3. práce a i část 1. práce) a mohu ti říct že ano, Angličané myslí prvně na své pohodlí a spokojenost. Protože jsou zatraceně bezohlední. Nechci ti kazit iluze, ale to je hned druhá nejjasnější vlastnost, co jsem tu u lidí vedle úsměvavosti/milosti vypozorovala. Angličané myslí prvně na zábavu, protože si platí přistěhovalce jako jsem já a další, aby jim lezli za prdelí a uklízeli po nich. Pokud to bereš za nějakou kvalitní hodnotu, směle do toho. :) Budeš tu spokojená. Já jsem ale po mých zkušenostech z rozmazlených, naprosto nesamostatných a bordelářských dětí (a velice často dospělých!) mírně znechucena a radši se vrátím do Čech, kde se budu pokoušet roznášet tu pozitivitu, která tu (alespoň na pohled) je. Nechci v ČR rozhodně žít do konce života, ale musím říct, že tohle mi sakra hodně změnilo pohledy na všechno, ČR, zahraničí i chování a mentalitu obecně. Teď už vím, že je třeba nejdřív zemi a její lidi OPRAVDU poznat, než si člověk udělá názor.

Prvně bych ti opravdu doporučovala zapracovat NA SOBĚ. Aby ses nebála seznamovat a ptát se na základní věci a měla sebevědomí ve svojí vlastní rodné zemi, bez ohledu na to kolik má chyb a věř že já vím, že jich hodně má.

5 A A | Web | 21. března 2016 v 3:33 | Reagovat

Vůbec nevím jak se mi tam to "Jordánsko, Švýcarsko" dostalo, chybka. :D

6 Ellie Ellie | 21. března 2016 v 10:03 | Reagovat

Chápu jak to myslíš, než jsem odjela studovat do Anglie, taky jsem měla naivní představy o perfektní Anglii, kde je všechno super a život je nějakym způsobem mnohem lepší než v ČR :) ale po pravdě ti řeknu, že když strávíš v Anglii dýl než jen týden se školou, zjistíš, že je to zas jen další stát jako pomalu každý jiný :) Jo, je pravda, že se tu všichni usmívají, jsou na sebe milí a je to tu damý " I'm sorry, darling.. You alright my love?", ale jak napsala slečna nademnou, u větší části lidí je to jen přetvářka.

Tím nechci říct, že se mi tu nelíbí. Měla jsem sen tu žít už od základní školy a ten sen jsem si splnila. A i přes kulturní rozdíly to tu mám strašně ráda. Jen říkám, že ani Anglie není tak dokonalá za jakou ji všichni mají :D

PS: nevím jestli bys to uklízení brala jako plus kdybys na koleji sdílela kuchyni s 10 dalšíma britama a pomalu se bála si tam jen uvařit čaj, jelikož ten bordel co po nich zůstává je neskutečnej. Holt si nejdřív asi užívaj. Tak by mě zajímalo kdy po těch 6ti měsících od začátku školy přijde čas na ten úklid 😂😂

7 ILYFUHULL ILYFUHULL | Web | 21. března 2016 v 15:38 | Reagovat

Naprosto souhlasím! Hrozně ráda bych se vrátila do Velké Británie - kde jsem se taky ocitla v Brightonu a prostě celá Anglie mě strašně uchvátila.
Určitě nechci žít v ČR, jak už jsi říkala v Anglii je vlastně úplně jedno co máš na sobě nebo jak vypadáš oni jsou proste všichni tak milí a přátelští, že jsem se tam cítila lépe než doma.

8 wecreateyoutoo wecreateyoutoo | Web | 21. března 2016 v 15:44 | Reagovat

A to já zas tady zůstanu a ráda :-) Svůj život mám již detailně naplánovaný, co možná není dobře, ale vím, co chci dělat a taky kde. Mým ideálem je stále naše krásné Znojmo nebo sousední Brno, menší baráček nebo byteček, do práce kousek pěšky. Celosvětové uznání a čest :-P Měj se!

9 Rena Rena | Web | 21. března 2016 v 16:27 | Reagovat

Ahoj.
Ani nevím, jak začít. :D
Sdílím totiž všechny tvé pocity. Všechny problémy, které popisuješ, mívám taky a jsem ráda, že ses jich zbavila (nebo aspoň tak jsem to z článku pochopila). A ne, nemyslím si, že je to nějaký psychický problém. Rozhodně ne. Je to prostě introvertní povaha a méně sebevědomí, ale to rozhodně není něco, s čím by se nedalo žít a splnit si svůj sen. (mimochodem, o tom, že bych jela do Anglie sním už 5 let, byla jsem tam dohromady sice jen měsíc, ale byl to nejkrásnější a nejšťastnější čas mého života!)
Nemyslím si, že je to naivní sen. Je splnitelný? Je. Hodláš pro to něco dělat? Určitě!
Prostě tě chci podpořit, protože vím, jak okolí pro to nemá moc pochopení (to je samý "nevydržíš tam ani měsíc" nebo "Ještě stokrát změníš názor"), ale když víš, že to chceš, tak... prostě následuj své srdce.
Omlouvám se za zmatený komentář, moc často je nepíšu, pod tenhle článek jsem ale napsat musela. :"D Hodně štěstí.

10 Rena Rena | Web | 21. března 2016 v 16:31 | Reagovat

[9]: A ještě, k tomu idealizování Anglie: samozřejmě, že ne všichni lidi na světě jsou přátelští a milí a hodní. I v Anglii najdeme vrahy a podvodníky, i tam se setkáme s nepříjemnými prodavači. Je jasné, že musíme mít nějaký ten reálný pohled na svět a neočekávat, že nás tam všichni přivítají s otevřenou náručí. Ale tady nejde jen o tohle. Já vím, že bych v České republice nikdy nemohla být šťastná, z mnoha (i dost osobních důvodů). :")

11 Taychi Taychi | E-mail | Web | 21. března 2016 v 19:03 | Reagovat

„Ne, štěstí máme každý v sobě a nikde nenajdete štěstí jenom sami v sobě. “ Nedává smysl. Četla jsem tvůj článek ráno a dnes po návratu ze školy znova. Za celý den jsem se nesetkala s nikým neochotným, a to jsem: Byla ve škole, kde je 837 studentů a 79 kantorů + personál. I na obědě se na mě kuchařky usmívají. Dále jsme jela do školy a ze školy tramvají a trolejbusem a autobusem. Šla jsem s kamarádkou na kafe. Obsluha velmi milá, dokonce k nám přišla jedna slečna a zarecitovala nám báseň. Ano, připouštím, náš fyzikář není úplně nejusměvavější člověk, ale asi by nebyl, i kdyby to byl Švéd nebo Japonec. Potkávala jsem negativní lidi hodně v době, kdy jsem sama měla se sebou problém. Všechno jsem kritizovala, mračila se... Od té doby, co beru život veseleji, nehledím na přílišné detaily (protože upřímně v každé společnosti platí určitý řád, který je dobré dodržovat), usmívám se i na náhodné lidi, jsem schopna si s nimi povídat, negativní lidé se mi asi vyhýbají. Je to tedy o každém z nás. Když mi bylo 13 let, chtěla jsem hrozně moc vycestovat. A nyní sice chci cestovat, ale vracet se chci domů, pokud nebudu mít super zázemí v zahraničí. Proč? Protože pokud odejdou všichni dobří lidé, kdo vzchopí Česko? Nikdo. Všichni mi nejraději utíkali. Cizinci mají rádi Českou republiku a já také, i když některé věci mají špatnou stránku. Ale to všude. A Briti se mohou nejdříve bavit, protože na úklid si najímají právě studenty ze zahraničí, co chtějí u nich žít. :-D Je rozdíl jet někam na dovolenou a vidět to nejkrásnější,přece jen z turismu spousta zemí žije - tedy proč být na turisty hnusná a odpudit je?- a pak tam žít. Spousta lidí prozřela. A nebo prostě jen změnila svůj postoj a už to není jako v jejich snech, ale pořád jsou tam rádi. Nejdříve změň sebe, pak zkus nadávat na ostatní lidi. :-)

Ale pokud pořád sníš o cestování, jen do toho. Ať se ti splní tvůj sen. :-)

12 Vlasta Vlasta | E-mail | Web | 21. března 2016 v 20:56 | Reagovat

Já taky sním o cestování, o třeba půlročních nebo ročních pobytech v cizině, ale stejně bych nakonec měla ráda vždycky to své zázemí právě tady. Podle mě je stejně nakonec jedno, kde jsi, ale s kým jsi. Sama můžu být kdekoliv, ale tam, kde je má rodina (třeba ta budoucí), tam bude domov. :-)

13 anchovickal anchovickal | Web | 21. března 2016 v 22:02 | Reagovat

S tím se dá souhlasit, vidím to stejně :-)

14 Zuzka Zuzka | 22. března 2016 v 10:52 | Reagovat

Je fakt, že v česku je dost zakomplexovaných lidí, co se okamžitě snaží srazit dolů někoho, kdo je jiný - svůj.
Taky funguje to, že když myslíš pozitivně, tak přitáhneš podobné lidi do svého života.
V cizím prostředí se člověk o sobě něco dozví a má aspoň zkušenost do života. :-)

http://kosmetickysvetz.blogspot.cz/

15 S-hejvi S-hejvi | Web | 24. března 2016 v 22:47 | Reagovat

Naprosto tě chápu, budu ti jen držet palce, aby ti to vyšlo, protože to není nesplnitelné a důležité je být šťastná! :)

16 dreamingkassy dreamingkassy | E-mail | Web | 25. března 2016 v 8:39 | Reagovat

Tak krásny článok :)

17 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 27. března 2016 v 16:49 | Reagovat

Napsala jsi to dokonale! Také bych se nejradši odstěhovala do zahraničí, ale bohužel jsem nikdy neměla moc možnost vycestovat a i když jsem se nejdál dostala do Chorvatska, nic jsem z toho neměla, protože jsem tam jela jenom kvůli turnaji a z tělocvičny toho člověk moc nepochytí. Ale ráda bych žila někde, kde se na mě lidé budou usmívat a ne házet kyselé xichty. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama