Březen 2016

LAKE MALAWI na Flédě, oslava & přátelské setkání + VIDEO vlog

25. března 2016 v 20:46 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj. Všechny Vás zdravím s velkou dávkou energie. Chtěla bych Vás zase poinformovat, co se děje v mém životě. Moje sestra oslavila své 2. narozeniny a já ji nakoupila oblečení, které je jí malé. No nevadí. Každopádně jsme si oslavu užili, jak můžete vidět ve videu. Dostala šíleně moc dárků a furt chtěla víc. Měla nádherný dort s prasátkem Pepa. No a v úterý jsem společně s Karinkou jela do Brna na Flédu na Lake Malawi. Na tenhle den jsme se šíleně moc těšily, protože celkově Lake Malawi posloucháme už od začátku. Poslouchaly jsme i Charlie Straight a řekla bych, že se mi víc líbí muzika, co děla Albert s kluky teď. Omlouvám se, že to budu brát trochu až moc slavnostněji, ale já jsem tak šťastná a plná optimismu, že se musím z toho vypsat.
Psalo se dne 22.3. 2016 a já jsem vstala. Šíleně jsem se těšila a začala se připravovat do školy, jenže mi Karin napsala, že naši oblíbenou kavárnu, Skog, v Brně zavřeli z technických důvodů. Chtělo se mi brečet (přeháním), protože jsme před koncertem zajít na výborné kafé a dort. Řekla jsem si, že to může být i horší. Další problém byl takový, že mi nešla žehlička, protože má špatný kontakt. Život. Ve škole také na dvě slova polovinu věcí jsem zapomněla doma. Byla jsem strašně nervozní z toho, že nejsem vůbec připravené a musím vše dohnat do středy, což bylo nereálné. Ve 4 hodiny jsme odjížděly do Brna a zavítaly jsme do Juice Baru na Dvořákové ulici v Brně. Můžu říct, že bar to byl skutečné malý, ale ten RAW levandulový dort stál za to! Vždy jsem ho chtěla zkusit, ale neměla jsem na to odvahu. Řekla jsem si, že když už jsem tady, tak ho sním, i kdyby mi nechutnal. Levandulový dort je úplně ta nejzvláštnější chuť, jakou jsem zažila. Bylo to doopravdy zajímavé, pálivé a hodně zvláštní. Jenže mě dort moc nezasytil, takže jsme po celém Brně hledaly nějakou dobrou restauraci, kde se aspoň trochu najíme. Skončily jsme opět v našem milovaném Subwayi.




Před sedmou hodinou jsme vyrazily k Flédě. Byly jsme tam úplně první. Přes hodinu jsme čekaly a poté začal koncert. Rychle jsme se rozutekly do první řady a já stála pěkně uprostřed. Ještě než Lake Malawi začalo hrát, kluci z The Firearms byli předskokani. Hráli - tuším- hodinu. Byli doopravdy dobří. Potom přišli kluci z Lake Malawi. Hleděla jsem. Doslova. Jakou atmosféru dokázali udělat na podiu. Ze začátku mi připadalo, že lidi nezaregistrovali, že nějaký koncert vůbec je. Postávali vzadu. To si ale Albert vzal pěkně do svých rukou a skočil z podia do davu a pěkně nás rozproudil. Mám fakt komplex. Albert má tak hubené nožičky, že to ani není možný. Všichni kluci (kromě bubeníka) skákali po podiu. Bylo to fakt směšné, ale mně se to líbilo. Můžu říct, že jsem si koncert užila a jsem šťastná, že zrovna tenhle byl můj první. Tak moc jsme jásali, že jsme dostali přídavek s písničkou Barcelona, která je úplně boží. Ale písnička, která se mi zamotala v hlavě, je Paraler universe. Nemůžu ji nikde na YouTube najít a štve mě to, protože je krásná, melancholická a klidná. Po skončení koncertu jsme šly za klukama. Viděla jsem teda jenom Alberta, tak jsme za ním šli, pokecali si a vyfotili se. Je teda hodně vysoký a měl radost z toho, že se nám koncert líbil a zval nás hned na další. Hned bych jela znova. Nezapomenutelný zážitek.




Včera jsem jela do Znojma na rovnátka na kontrolu, jenže ordinace byla zavřená. Really? Šla jsem do parku a četla si. Můžu říct, že se mi celkově ulevilo díky pobytu venku. Poslední dobou se cítím stísněná a neustále jsem musela zhluboka dýchat, abych cítila vůbec, že žiju. Je to tím jarem, protože každé jaro se cítím ,, na mizině". Každopádně jsem čekala na mou kamarádku Michalku, se kterou jsme si užily krásný den. Tradičně jsme šly do La Familia a jely k nám domů. Byl to fajn večer. Dlouho jsem to nezažila, že by kamarádka u mě přespala a my si celý den povídaly.





Proč nechci zůstat v Česku?

20. března 2016 v 15:46 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Proč nechci být v Česku? Tahle otázka postihuje především v situacích, kdy jsem bez motivace a mám strach si plnit své sny. Vždycky si musím říct důvod, proč tu nechci zůstat. Od malička mě vždy lákalo zahraničí. Strašně ráda jsem se dívala na filmy, kde byly letadla. Chtěla jsem být letuškou, protože se mi líbily jejich uniformy a hlavně vypadaly krásně a šťastně. Moje první velká cesta do zahraničí byla do Řecka a bylo mi 6 let. Pamatuji si, že jsem se tam hned s každým skamarádila a bavila se s každým. Zatímco v Česku bych se neodvážila. V té době jsem chtěla pořád někam jezdit. Táhlo mě to ke slunci a k moři. Lidé byli vždy usměvaví a laskaví. Tohle jsem v Česku nikdy nezažila. Můžu říct, že se mi to neustále potvrzuje.
Řekla bych, že doma nejsou moc nadšení z toho, že chci odjet z mé rodné země. Babička mi říká, že nejsem vlastenka, že mě to táhne na západní stranu. Rodiče si myslí, že chci mít od nich klid, a proto tu nechci být. Právě že ne. Já chci zažít znovu to uvolnění, kdy se cítím být sám sebou. Nikdy jsem nebyla ten typ, co by začala mluvit jako první. Bála jsem se zeptat i na poště, jaký papír mám vyplnit, když něco někomu posílám. Bála jsem se zeptat, kde jsou záchody. Měla jsem strach z reakcí toho dotyčného člověka, že mě zavrhne, nadá mi a nepomůže mi. Můj strach mě dohnal k tomu, abych začala studovat extrovertní obor - Cestovní ruch. Snažila jsem se přemoct a vystavovat se stresovým situacím, abych se strachu zbavila. Před každou prezentací jsem měla šílenou trému, že jsem nemohla ani spát. Strach z vystupování před někým mi nedělalo vůbec dobře. Když jsem měla po prezentaci, nikdy jsem nepocítila pocit štěstí, že to mám za sebou a že jsem to zvládla. Nestačilo mi to.
V únoru minulý rok se ale vše změnilo, kdy jsem odlétala do Španělska na projekt a byla jsem vystavena celkem velkému stresu. Chození po Znojmě a oslovovat paní kadeřnice a kosmetičky, prezentování v anglickém jazyce, bydlení u španělské holky a spoléhat sama na sebe a své komunikační dovednosti. Byla jsem tam šťastná, nebála jsem se mluvit ani se na něco zeptat. Objímala jsem s cizími lidmi, ale tady v Česku bych to asi nezvládla. Ne že bych se nerada objímala s lidmi, ale tady v Čechách bych měla strach z odmítnutí. Dále Slovinsko stejný případ. Cítila jsem se čím dál lépe za hranicemi než ve svém rodném kraji. Dokázala jsem dělat hlouposti a dělat kraviny, které bych si tady nemohla dovolit. Tady mě mají všichni známi zafixovanou jako normální, hodnou a bezproblémovou holčinu. Nevím, čím to je, ale mě tady neustále něco brzdí.

Nejlepší zážitek byl ale minulý rok v listopadu, kdy jsem navštívila svou vysněnou zemi - Velkou Británii. Když mi bylo 10 roků, dala jsem si brouka do hlavy, že tam chci bydlet. Sice jsem tam nikdy nebyla, ale šíleně jsem tam chtěla. Dívala jsem se na každý dokument, film v anglickém prostředí a nejvíce jsem se dívala na Mr. Beana. Nikdy mi to ale nebylo umožněno vycestovat, takže jsem se tam dostala pomocí školy a nemohla jsem skoro ani usnout štěstím, že tam jedu. V duchu mě trochu tlačil strach z toho, co když to nebude takové, jaké jsem si vysnila. Co když Londýn nebude takový jako na fotkách? Zkoušela jsem své myšlenky potlačit a soustředit se na to, co všechno uvidím.
Opět jsem se zde cítila jako doma. Můžu říct, že právě tady se mi líbilo nejvíc, kde jsem kdy byla. Nevím přesně, co to je. Věřím, že polovina z Vás mě určitě nebere vážně a máte mě možná za moc velkého snílka nebo nadšence, jenže pro mě je důležité, jak to cítím a vnímám já. Líbilo se mi prostředí, vřelí lidé a architektura. Lidé se neustále usmívali a občas Vás sami zastavili a prohodili s Vámi řeč. Je to příjemné a mě to naplňuje. Mám představu, kde bych ráda strávila život. Bylo by to na jihu Anglie. Je mi jedno jestli Brighton, Eastbourne nebo Hastings. Tyhle města mají pro mě kouzlo a cítím z nich inspiraci.


Dalším důvodem proč nechci zůstat v Čechách je přístup lidí. Řekla bych, že jsme jedni z nejpesimističtějších lidí. Málo se smějeme. Když pracujeme ve službách, nedokážeme něco pořádně prezentovat a prodat, protože nám chybí nadšení a jsme neustále otrávení. Úplně vidíte rozdíl, když jste v zahraničí v restauraci, tak každý se Vám věnuje, usmívá se a je příjemný. Tady? Občas se setkáte s neochotnou osobou, která svou práci dělá, jenom protože musí. Neusmívá se a Vaše jídlo Vám servíruje pod nos jako čuněti. Hodí naštvaně talíř na stůl a odchází. Neříkám, že tomu tak je v každé české restauraci, ale můžu říct, že jsem se s tím párkrát setkala a cítila se jako přítěž pro ostatní.
Nesnáším to, že když si obleču něco, co je pro někoho ,,abnormální", tak jsem divná. Jak si můžu dovolit tohle nosit? Jestli chceš zapadnout, tak se řiď stanovenými pravidly - zní pravidlo společnosti. Bože. Jsem z toho hodně unavená. Dávat si pozor na to, co si o mě druzí myslí. Kašlu je. Mně je líto, že jsme všichni stejní. Například když si dám vysoké lodičky, tak si poslechnu pár nepříjemných poznámek. Ale to je moje věc! Neznamená, že jsem vysoká, že je nemůžu nosit. To jenom někteří se řídí trapnými ,,pravidly".
Občas mi připadá, že zabíjíme čas nesmyslnosti. Teď Vám bude připadat, že jsem bordelář, ale v Anglii například volí na první místo zábavu a až poté úklid domácnosti. Fajn žít v čistotě to je samozřejmost, ale perfekcionistické gruntování nám taky neprospívá. Lidé si zde dokáží svůj život lépe užít. Možná můžu na někoho působit, jako kdyby mi tady něco scházelo, chybělo nebo hledám štěstí. Ne, štěstí máme každý v sobě a nikde nenajdete štěstí jenom sami v sobě. Chtěla bych vycestovat někam pryč, abych sama sebe mohla lépe poznat.

FOOD INSPIRATION: Bílý jogurt na mé způsoby

15. března 2016 v 19:24 | Nelly Cadlenson |  Lifestyle, recipes, lose weight

Dlouho jsem nepsala žádné své food inspiration. Ráda bych Vás inspirovala svou svačinkou - bílým jogurtem, jelikož je levný a dá se sehnat v každém obchodě. Jenže si říkáte, že Vás bílý jogurt nezasytí. Když si ho dáte samotný, tak většinou se hlad dostaví už za hodinu. Podělím se s Vámi o to, jak se z bílého jogurtu nasytit aspoň na 3 hodiny s přidáním pár zdravých ingrediencí...


Bílý jogurt

s javorovým sirupem a kokosem


Poslední dobou jsem si zvykla na tuhle kombinace, jelikož mi připomíná chuť Müller Mix kokosový. Stačí, když si do svého jogurtu přidáte hrstku strouhaného kokosu a lžičku javorového sirupu. Je to doslova delikátní kombinace! Vím, že javorový sirup není levná záležitost. Cena se pohybuje okolo 150 Kč, ale určitě ho doporučuji vyzkoušet. Mám ho od Vánoc a už mi rychle ubývá. Pokud nejste ale ochotni dát takovou sumu do sirupu, věřím, že doma najdete med. S medem je to také vynikající!

ovesné vločky, kousky jablka


Tohle bývala moje oblíbená kombinace do té doby, než mi zjistili alergii na jablka. Takže jablka jsem musela vyškrtnout ze svého seznamu a musela nahradit mandarinkama. Zejména během zimy jsem si tuhle kombinaci zamilovala. Bohužel teď ji ani nemůžu cítit, protože jsem ji přejezená.



chia semínka, banán


Určitě každý z nás má rád ty křupavé kuličky v jogurtu. Já zbožňovala Kostíky s čokoládovýma kuličkama. Zjistila jsem, že si ten jogurt kupuji jen kvůli tomu, že můžu křupat díky kuličkám. Tak jsem si do jogurtu začala házet chia semínka, které taky musíte chroupat a společně s nakrájeným banánem vytváří skvělou chuť.

vlašské ořechy, nasekané mandle


Je to doopravdy zajímavé spojení. Rozhodně to není špatné, ale hodně to sytí. Stačí pouze hrstka vlašských ořechů a sekaných mandlích a do večeře máte vystaráno. Můžete tuhle oříškovou pochoutku jíst před nějakým důležitým testem, jelikož vlašské ořechy podporují myšlení.



Máte nějaké nápady nebo tipy, čím by se dal bílý jogurt ještě ozvláštnit? Určitě pište i Vaše kombinace, které jídáváte, aspoň můžeme ostatní inspirovat.

OOTD - City walking

11. března 2016 v 18:00 | Nelly Cadlenson |  Outfity










Jeans - New Yorker // Shoes - Deichmann // Shirt - Camaieu // Coat - Mohito // Gloves - Primark


Není čas na plnění snů ?

9. března 2016 v 14:00 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Žijeme ve světě, který neustále roste a zdokonaluje se. Čím rychleji se zdokonaluje, tím jsou od nás požadovány vyšší výkony. Lidé neumí odpočívat a svůj volný čas neumí efektivně využít. Vlastně ne. Oni přece žádný volný čas nemají! Teď ruku na srdce. Kolikrát jste si říkali, jak začnete s výukou španělštiny nebo jste si neustále říkali, jak začnete cvičit? Vaše odpověď? Nemám čas. V budoucnu si říkáte, že určitě začnete cvičit, až budete mít více času, což znamená nikdy. Většinou přijdeme ze školy nebo z práce a jsme rádi, že sedíme. Co uděláme? Zapneme televizi, usadíme se na gauč a projíždíme Instagram, Facebook, e-maily a další sociální sítě, i když nás v hlavě tlačí povinnosti, co musíme stihnout. Nemít čas je stav mysli. Máme šíleně mnoho času, jenom ho přehlížíme.
Před pár dny jsem dočetla knihu Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas od Doreen Virtue. Zaujala mě a donutila mě přemýšlet nad tím, proč mi připadá, že nemám na nic čas. Když se na to podívám, mám ho na rozdávání. Chtěla bych Vám říct, co jsem jeden den vypozorovala. Bylo pondělí a sluníčko hřálo. Připadalo mi to jako krásný jarní den. Jelikož jsem ve škole končila pozdě, dorazila jsem domů až o půl 5. Toužila jsem krásný a teplý den využít k jízdě na kole. Tak jsem se sestřenicí jela a odpočinula jsem si. Bylo mi dobře. Domů jsem přijela až v 7 hodin. V hlavě jsem si říkala, co vše musím ještě udělat - nachystat si svačinu do školy, vykoupat se, přečíst knížku na maturitu, zveřejnit článek na blogu, naučit se češtinu. Divila jsem se, ale všem jsem krásně stihla a přesně v tu hodinu, kterou bývám v posteli a ještě navíc jsem měla volno na psaní. Tím Vám chci říct, že když cvičíte, získáte přísun energie, která Vám dodá dostatek síly na to, co byste měli zvládnout a zároveň dělali to, co Vás baví.
Ve svých volných chvílích píšu, cvičím, fotím, čtu a zpívám. Jenže když se chci v čem, co dělám posunout dál, mám v hlavě blok, který mi říká, že do svého snu bych musela vložit více úsilí a času, což ,,nemám", a tak si sama sobě lžu a řeknu, že nemám čas. Ve skutečnosti se jedná o falšovaný strach z toho, že selžete. Máte strach, že se nakonec ukáže, že v té činnosti nejste dobří, jak byste chtěli, proto co chcete pořád odkládáte. Nebo čekáte na ten perfektní moment. Zklamu Vás. Ten nikdy nepřijde, pokud o něm sníte. Vy musíte tu perfektní chvíli vytvořit. Každý z nás má nějaký sen. Jenže většina lidí si myslí, že ten svůj sen si budou moct splnit, až budou mít více času. V hlavě si říkáte, kolik času do toho musíte za den investovat. Blbost! Na svém snu můžete pracovat i pouhých 10 minut denně. Může Vám připadat, že je to šílené. Máte v hlavě zafixované, že musíte na to, co chcete, dřít. Jenže si myslíme, že ten vysněný sen a cíl k nám přijde sám. K našemu snu a cíli nás dovede naše každodenní krátké úsilí a malé kroky. Jednou jsem slyšela, napiš každý den jednu stránku a za rok máš knihu. Když si ráno ve vlaku místo koukání z okna, vezmu notes a budu psát, mám stránku za den. Věřím, že všechno jde. Jen nesmíme být líní a netrpěliví. Naší největší chybou je to, že se nedokážeme soustředit na jednu věc, které bychom se rádi ve svém volném času věnovali. Pozoruji to u sebe, když jsem na internetu a chci si přečíst články o vysokých školách a celkově o životě vysokoškoláka. Už to že hledám a přemýšlím o budoucnosti, je krok k mému cíli. Jenže si rozklikám dalších 5 oken, co chci za ten večer stihnout přečíst a vyřešit. Bohužel nevyřeším nic. Neustále mě brzdí odepisování na Messengeru nebo neustálé kontrolování komentářů na blogu. Jedná se o takové nutkavé činnosti, které nás o náš volný čas okrádají, aniž bychom si to uvědomovali. Důležité je proto věci naplánovat. Pokud si je nenaplánujete, tak skončíte u televize s telefonem v ruce a den je pryč. Samozřejmě všechny věci se nedají naplánovat. Svou oblíbenou větu Nemám čas nahraďte Není to pro mě důležité. Hned se na to budete dívat jinýma očima i myslí, a nakonec zjistíte, jestli danou činnost chcete dělat nebo ne. Být upřímný sám k sobě je klíč k úspěšnému využití času.


20 FACTS ABOUT ME| video

4. března 2016 v 8:00 | Nelly Cadlenson |  Ostatní


Včera jsem si řekla, proč konečně něco nenatočit. Tak jsem vstávala v 6 a vrhla se na to. Omlouvám se i za hlas, protože ho mám po ránu zastřený. Nejsem vůbec spokojená a prosím pochopte mě, že začínám a mé komunikační schopnosti nejsou na jedničku. Za ty mé vycpávkové slova bych si nejradši teď naflákala. I tak doufám, že si video užijete, i když je jen v kvalitě 720p. Jak užíváte prázdniny? Mé prázdniny jsou šíleně záživné. Byla jsem akorát na focení s kamarádkou Pavlou a se musím vrhnout na úpravu fotek. Jo a začala jsem se učit řídit. O víkendu bych měla dohnat všechno učivo.


Recenze: Gel laky Amazing line, NANINAILS

2. března 2016 v 20:19 | Nelly Cadlenson |  Recenze


Ahojte. Ti z Vás, kteří sledují mojí FB stránku, jste se mohli dozvědět, že jsem pro Vás chystala recenzi na gel laky od Naninails. Tenhle e-shop musíte určitě znát díky krásnému růžovému designu, který přiláká pohledy všech holek. A teď ke gel lakům. Jsou to mé první gel laky, které jsem kdy zkoušela. O prázdninách jsem si koupila Essence lampu a využila ji až teď. V balíčku na testování od Naninails jsem objevila 2 pilníky (jeden hrubší a jemnější), primer, base a top vrstvu, gel lak amazing line růžový a žlutý. Jako první jsem použila primer, který udržuje base vrstvu, aby se Vám nehet hned nesloupl. Poté jsm použila barevný gel lak. Jsem ráda, protože nehty mi neustále drží a jsou lesklé. Růžová barva je úplně nádherná. Je společně se žlutou vhodná na jaro. Stačila pouze jedna vrstva gel laku a zapéct. Žlutá barva byla s aplikací trochu horší. Musela jsem nanést 2 vrstvy, protože není tolik pigmentovaná jako ta růžová. Hodně mě gel laky překvapily, jelikož je seženete za pohádkovou cenu, pouze za 94 Kč. Nejlepší bude, když sami e-shop navštívíte a posuďte sami - http://www.naninails.cz/. Což jsem se docela divila. Za mě bych určitě doporučila Všem pro ty, kteří si doma dělají nehty jako já. Určitě mám v plánu přikoupit si časem další barvy.


Na to že jsou to mé první nehty pomocí gel laku, tak jsem hodně spokojená. Hlavně mi ty barvy připomínají jaro a teplo, co nás čeká.




Máte zkušenost s gelaky od Naninails?