Únor 2016

Proč jsem nezadaná? #SingleLife ♥

27. února 2016 v 20:16 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Nějak mám potřebu se vypsat z toho, proč jsem stále sama nebo spíš proč chci být stále sama.
Někteří na mě naráží: ,, Neli, a co už máš nějakého chlapce?" a já odpovím: ,, Nechci." Jenže si nedají pokoj a řeknou mi, že mi je 17 let, že by ten vztah měl už přijít. Tak asi první věc, nehodlám být s někým jenom proto, že se to od mého věku očekává. Jsem v tomhle trochu jiná a nedokážu být s někým jenom proto, že se to sluší a má. Až najdu někoho, kdo mi bude za tohle všechno stát, tak možná budu o vztahu přemýšlet. Mám ráda svou svobodu a mám koníčky, které mě naplňují. Vím, že kdybych s někým byla, můj režim by se trochu změnil a musel se také přizpůsobovat k režimu toho druhého. Tohle já bohužel zatím nezvládnu a kdoví jestli někdy jo. Většinou když mi nějaký kluk napsal, jestli někam nezajdeme, nikam jsem nechtěla jít. Nedokážu totiž jít někam jenom tak. Tím to myslím tak, že nedokážu jít s někým na čaj nebo kafe, když nemáme třeba pracovat na nějakém úkolu nebo na nějakém projektu. Prostě naše posezení s čajem nebo kávou musí mít nějaký účel. Jednou jsem to zkusila jít jen tak, jelikož jsem nechtěla stát na jednom místě a zkusit to. Bohužel, moje mínění se potvrdilo. S dotyčným jsem si skoro neměla co říct, jelikož jsme vše věděli z Facebooku a nic nás doslova nespojovalo. Mohu potvrdit, že k tomuto činu mě vlastně zkoušela přinutit má psycholožka, která mi řekla, že musím hledat extroverty, ne introverty jako jsem já. On se mi zdál jako ukecaný, upřímný a otevřený člověk. Říkala mi, že si musím hledat protiklad. Jenže on byl sice extrovert, ale vůbec jsme neměli společné téma. Jsem ráda, že jsem to aspoň zkusila, ale vím, že tohle není pro mě to pravé. Vím, že si určitě říkáte, že jsem asi blbá, že s takovou mi můj vysněný princ ke gauči (jak si já představuji) nepřijede. Ani nevím, jaký mám typ. U mě roli nehrají vlasy, oči nebo postava. U mě jde hodně o tu jiskru v očích, která ve mně vyvolá zájem.
Bohužel jsem asi moc zaslepená romantickými filmy, kde se dotyční nečekaně potkají. Navíc jsem strašně nešikovná a neumím v tomhle světě vůbec chodit. Jsem člověk, který je ticho, dívá se na chyby ostatních a snaží se pomocí nich se poučit, abych je neopakovala. Jsem spíše obklopena tím špatným a nevidím to dobré. Určitě to má své kladné stránky mít někoho a být ve vztahu, ale prosím chápejte teď mě. Již odmala jsem viděla, že vztah není vůbec lehká záležitost. Nejsem ten typ člověka, který je přehnaně pozitivní a to špatné přehlíží. Stále se to učím. Popravdě kdybych byla s někým, věřím, že kdybychom se viděli příliš často, tak by mi začal lézt na nervy a už by z toho nebyla láska ale spíš nenávist a ztrácela bych svůj osobní prostor. Připadá mi, že dneska ve vztahu si píší a volají, když se nevidí jednu hodinu. Mně by z toho asi doopravdy došla trpělivost. Hlásit se někomu, že jdu tam a s tím. Tak to promiňte. To budu říkat maximálně tak mým rodičům, jelikož mi ještě není 18 let a žiju pod jejich střechou. Vím, že dotyčná osoba by to ráda věděla, jenže tím mu akorát dávám podnět k žárlivosti. Když jsem sama, mám i více času na sebe a na mé kamarády, kteří si moji pozornost zaslouží. Asi jsem nepotkala toho pravého díky, kterému bych se na vše dívala z té pozitivní stránky. Ale pocit, že jdu svobodně po ulici s partou kamarádek, bavíme se, nemusím být ve stresu nebo mít výčitky, že si užívám, zatímco má láska leží doma nemocná, a nikdo mi neříká, jak se mám chovat nebo v tolik mám být doma, je nádherný a troufám si říct, že lepší než ležet někomu v náruči. Shrnula bych to asi tak, že nejsem schopna se přizpůsobovat a tolerovat toho druhého.
Dneska je to i docela těžké najít někoho, s kým si budeme rozumět, mít společné zájmy a být pro sebe rovnocenní a nepostradatelní. Nechci žádné kluky házet do jednoho pytle. Každý je jiný. Jenže mě mrzí, když si člověk všimne Vašeho vzhledu a tím pádem podle vzhledu bude najednou znát i vaši povahu podle škatulek. A když někdo říká, že krása není důležitá tak, jak se dotyčný chová, tak lže. Každý prostě soudí podle prvního dojmu a pokud ho člověk nezaujme, nemá šanci. Sama jsem to poznala na vlastní kůži.
Co si budu vykládat. Když jsem byla při těle, nemalovala se, tak nikdo o mě pohledem nezavadil. Teď když jsem se začala malovat a trochu zhubla, najednou zájem je.
Vím, že první dojem dělá hodně. Třeba čeho jsem si všimla, že mě většinou kluk sjede pohledem dolů a nahoru. Jeho oči se zastaví na mých prsou a nohách. A tady prostě vím, že je něco špatně. Občas jsem na sebe slyšela názor, že vypadám jako - cituji - ,,noční nabíječka" nebo ,,holka, která má kluka a dala mu nejdřív, jak jen to šlo". Tohle mě občas fakt dostane, protože tohle ke mně vůbec nepatří. Proto si hodně dávám pozor na to, jak ten člověk na mě působí. Může být krásný, charismatický, inteligentní a všechny kladné vlastnosti, ale pro mě svým chováním ztratil charakter. Když mi někdo napíše, že mám dobré nohy nebo prsa, tak já to jako lichotku neberu (když mi to řekne holka, tak toho si vážím). Beru to spíše tak, že se vlastně nezajímá o mé skutečné já, ale spíše o to, jak si se mnou užít. Bohužel, tohle já nehledám. Mám ze všeho strach a ve strachu se láska neukrývá. Jak máme vyvěšené na nástěnce ve škole citát od W. Shakespeara - Mít rád je víc, jak milovat. A já s ním souhlasím. Milovat má hodně blízko ke slovu nenávidět. Proto mám jen ráda, ale tohle slovo má pro mě větší váhu jako milovat.





Článek v novinách, uplakaná Nela je coffee lover

25. února 2016 v 20:16 | Nelly Cadlenson |  Deník

Opět Vás zdravím. Chtěla bych Vám říct, že jsem měla článek ve znojemském deníku. Pohltila mě šílená radost, protože jsem ráda, když se mé články líbí ostatním a v některých směrech jim to pomůže. Poslední dobou si říkám, že možná co dělám, je správná věc. Věnuji se tomu, co mě baví. Ve škole je to jak na houpačce. Dělá mi problém matika. Vždy udělám chybu v takové blbosti. Budu se muset hodně snažit. Chodím také na přípravné hodiny na stáž. Je to fajn, protože furt mluvíme anglicky, za což jsem ráda. Nedávno jsem se dívala s babičkou na Poštu pro tebe. Na televizi se vůbec nedívám, ale udělala jsem výjimku. Byl tam jeden pán, který byl učitel, ale ta energie, která z něho sálala, byla neuvěřitelná. Hltala jsem každé jeho slovo. Pozval si tam svého kamaráda, který byl šíleně vtipný. Rozbrečeli mě. Po dlouhé době jsem si fakt pořádně pobrečela. Konečně jsem si pustila film Pearl Harbor, protože mi ho kamarádka furt doporučovala. A jak jsem dopadla? S brekem samozřejmě. Byl to ubrečený víkend. Už se čím dál rychleji blíží prázdniny a já se nemůžu dočkat. Nakonec se mi má praxe celá úplně změnila. Sama nevím, jak to bude. Poslední týden jsem šíleně unavená a mám strašnou chuť na kafe. Ale ne na takové jako Jihlavanka, Nescafé ale fakt to výborný, co dělají v La Familia nebo ve Skogu.


Mám doopravdy moc plánů. Zejména se jedná o focení, psaní článků a testování nových gelaků od Naninails. Mám strašně moc článků rozdělaných a nevím, který bych měla první dopsat. Teď budu mít více času, tudíž je určitě všechny dopíšu. Mé nálady jsou furt jednou dole a nahoře. Někdy z ničeho nic začnu blbnout s kamarádkou a za pět minut jsem úplně jiná. Všechno mi teď šíleně utíká. Vždycky jsem počítala dny do pátku. Teď to vůbec nedělám a utíká mi to rychleji. Popravdě se už těším, až budu chodit zase na brigádu. Nehorázně moc se těším na léto. Mám sice obavy z jara, že budu zase šíleně trpět na ekzémy a alergie. Beru přírodní lék z ostropestřece mariánského, který tělo čistí a neměl by se po něm projevovat ekzém. Uvidíme, ale pevně věřím, že to zvládnu!
Kamarádka letos dělá závěrečky, a tak ji jdu za modela. Má hodně zajímavé téma a neustále si zkouší na mě účes, se kterým určitě své zkoušky zvládne. Obarvila mě na tmavší hnědou, takže mám vlasy hodně tmavé, než jsem čekala. O prázdninách mě půjde vyfotit v celém provedení a jsem hodně zvědavá. No nic mějte se krásně.


ROVNÁTKA - moje zkušenost

22. února 2016 v 18:46 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Taky patříš mezi ty, kterému nebyly naděleny rovné zuby? Myslím, že skoro každý čtvrtý nosil rovnátka. Někdo má problém, že mu vyrostl zub na špatném místě nebo je měl křivé. Já jsem nosila rovnátka, protože jsem měla mezi zubama škvíru jak Brno. Byla jsem z toho nešťastná, vůbec jsem se neusmívala, protože jsem se cítila ošklivě. Nesnášela jsem to. Děda mi vždycky říkal, že to mám po něm a měl z toho strašnou radost. Haha. Toužila jsem po rovných zubech z amerického filmu. Když jsem měla všechny ,,dospělácké" zuby, tak jsem navštívila ortodencii ve Znojmě. Měla jsem docela strach, co mě řeká. Doktor Vám podle Vašich problémů doporučí rovnátka jestli vyndávací nebo fixní. Já měla fixní, které máte vlastně nějakou dobu v puse a nevyndáváte je. Nevýhoda je to, že zuby musíte častěji čistit a některá jídla omezit - například jsem nemohla jablka nebo mrkev. Tyhle potraviny jsou prostě tvrdé a nemůžete je jen tak jíst. Dále Vám také doktor vypočítá dobu nošení. Já měla takové štěstí, že moje škvíra měla zmizet do 1 roku, a taky se tak stalo. Rovnátka jsem měla vlastně jen na horním patře, ale hrozilo mi i na spodní patro. Největší roli hraje cena. Rovnátka vůbec nejsou levná záležitost. Já jsem za horní patro platila 6 tisíc korun. Když si to spočítáme na obě patra - to je 12 000 ,- Také se to odvíjí od toho, jaké rovnátka máte. Ještě existují keramické rovnátka, které nejdou vidět, ale jsou o pár tisíc dražší a doktor mi je nedoporučoval. Nejsou tolik pevné jako ty kovové. Takže jsem tenhle návrh hned zavrhla.
Je třeba si rovnátka vlastně pořádně promyslet, jestli do toho půjdete. Já měla teda jasno, protože mě má zubní nedokonalost, omezovala. Na první návštěvě Vám udělají otisky zubů a doktor Vám vše vysvětlí a řekne, co by nošení rovnátek obnášelo. Dostanete takový papír, kde je vše popsané a podepíšete jej, pokud budete souhlasit.
Nandávání rovnátek vůbec nebolí. Máte to během 20 minut nandané. Nejedná se o nic drastického. Jenom to občas pne a cítíte, jak se Vám zuby stahují k sobě. Na zámky dávají gumičky barvy, kterou si vyberete. Vždycky jsem volila růžovou. Jednou jsem si dala bílé, protože jsem si myslela, že budu mít bělejší zuby. Byla to blbost! Za měsíc jsem z bílých gumiček měla žluté a vypadalo to odporně. Takže nevolte bílé gumičky, pokud se máte rádi. Věřte mi.
A teď k celkově k začátkům. Nemohla jsem si na to dobrý týden zvyknout. Bolela mě celá pusa. Rovnátka mi nasadili v září 2014 a zrovna jsem na druhý den dostala angínu. Bylo to děsné, bolela mě hlava, pusa, kašlala jsem. Tenkrát jsem byla jen na jogurtech, piškotech a polívkách. Šíleně mě to bolelo, ale dalo se to přežít. Postupem času jsem si zvykla a nepociťovala, že mám něco v puse. V čem jsem se občas omezovala, bylo jídlo. Musela jsem si vše tvrdé krájet nebo strouhat. Žvýkačky jsem taky neměla žvýkat, ale občas jsem si dala. Víc jsem musela dbát o zubní hygienu, která mi trvala aspoň 10 minut. Občas mi praskla gumička na zámku, a tak jsem musela navštívit ortodencii, aby mi vše dali do pořádku. Tuším, že v červnu mi rovnátka sundali. Byl to super a zároveň divný pocit. Ještě stále chodím na kontroly a na noc nosím rovnátka, které jsou růžové. Mohla jsem si totiž vybrat barvu rovnátek i krabičky na ně. Měla bych je nosit každou noc, protože je možné, že se mi zuby mohou opět roztáhnout a voilá škvíra je na světě. Snažím si to hlídat, protože doopravdy nechci takové zuby jak předtím. Každopádně teď jsem spokojená a můžu se bezstarostně smát. Rovnátka doporučuji všem!



RECEPT: 2x Chia puding s Alprem

17. února 2016 v 17:00 | Nelly Cadlenson |  Lifestyle, recipes, lose weight

Zdravím. Dneska přináším rovnou dva recepty na chia pudingy. Doufám, že se necháte inspirovat a pokud jste tenhle puding nezkusili, tak určitě doporučuji vyzkoušet! Když jsem byla nemocná, tak jsem hodně pekla a vařila. Řekla jsem si, že bych na blogu zavedla víc článků s recepty a tím, co jím.

CHIA puding s mandlovým mlékem ALPRO


Budete potřebovat:
- 300 ml mandlového mléka Alpro, může být i normální mléko (ml záleží na Vaší skleničce, ve které budete mít puding)
- 2 lžíce chia semínek
- strouhaný kokos
- banán
- jahody, hrušky, hrozny - cokoliv podle Vaší chuti


Mléko společně s jedním banánem dáme do mixéru a rozmixujeme jej (pokud nemáte mixer - jako já - tak použijte tyčový mixér). Nalejte vzniklou směs do skleničky a přidejte 2 lžíce chia semínek. Poté nechejte aspoň 30-45 minut odstát (nejlépe je přes celou noc). Chia semínka vytvoří ze směsi rosolovitou konzistenci jako je puding. Akorát bych nedávala ten puding do ledničky, jelikož banán rychle hnědne. Měla jsem ho totiž v ledničce a z krásné žluté barvy jsem měla krásně čokoládovou barvu. Chuť byla ale výborná! Dozobila jsem ho strouhaným kokosem, hrozny a hruškou.

CHIA puding ze sójového dezertu ALPRO


Budete potřebovat:
- 1 lžíci chia semínek
- sójový dezert Alpro
- mléko/voda
- banán
- strouhaný kokos

Tuhle kombinaci mi jednou udělala kamarádka do školy jako svačinu (Karinko zdravím tě). Bylo to delikátní! Je to strašně jednoduché a nic nezašpiníte. Stačí když si do skleničky dáte lžíci chia semínek a zalijete buď mlékem nebo vodou. Necháte odstát zase 30-45 minut a nalijete na něj dezert od Alpra. Stačí dozdobit tím, co máte rádi a svačinka je na světě!

Ráda bych se inspirovala Vámi, jakým způsobem připravujete svůj chia puding.



VALENTÝN SPECIÁL: Co si každá holka přeje, aby se stalo?

14. února 2016 v 14:00 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Každá z nás má nějaké své romantické představy, které by si přála, aby se staly. Samozřejmě, proto milujeme romantické filmy, kde je všechno tak pravdivé. Vždy všechno končí typickým happyendem. Je to láska až do smrti. Muži v těchle filmech přesvědčují svou lásku slovně, o tom jak je dokonalá a jak ji miluje. Dneska se bohužel setkávám s tím, že nám to spíš druhý napíše než řekne do očí, jelikož má strach, jak bychom zareagovaly. To je pochopitelné.
Protože jsem otevřená a upřímná, tak bych Vám řekla, po čem toužím já a myslím, že se ke mně přidá dalších pár holek, které to mají stejně. Pro některé kluky to může být inspirace, jak zapůsobit na opačné pohlaví. A jelikož je sv. Valentýn a já jsem sama, tak si nezadané pojďte nadlábnout sladkým a zasnít se mnou ...


1) Přiražení ke zdi

17 again, kiss, and couple image

Asi to každá známe, když se ponoříme do svých představivostí. Jdeme večer se svým skoro přítelem. Teprve se oťukáváte, ale víte, že jste pro sebe jako stvoření. Aspoň v ten moment. Jenže Vás začne popichovat a utahovat si z Vás. Abyste jeho trik podpořila, tak schválně děláte uraženou, nesouhlasíte a odporujete, abyste ho vyprovokovala. On se samozřejmě chytne a chce mít pravdu on, a tak nejjednoduší způsob jak nás umlčet je to, když nás hrubě přirazí ke zdi a umlčí polibky.


2) Polibek v dešti


gif, Nina Dobrev, and ian somerhalder image


3) Být jeden den chlapem


Nevím, jak to mají ostatní holky, ale já bych jeden den chtěla být chlapem. Chtěla bych totiž poznat, jak moc bolí to, když Vás někdo kopne do koulí. Taky bych si chtěla sednout na gauč, roztáhnout nohy co nejdál od sebe a sledovat ženy, jak se krčí s nohou přes nohu vedle mě. Jo to by bylo luxusní! A taky bych se dívala na porno a svedla bych to na to, že jsem kluk. Oblekla bych se do skinny jeansů a bílé košile, protože to by ostatní ze mě spadly na prdel, jelikož by ze mě sálala mužnost. Koupila bych růže a rozdávala je každé starší dámě na ulici. Flirtovala bych s každou, která by se mi postavila do cesty.

4) Nečekané překvapení

Nepotřebujeme velké dary, abychom Vás ještě víc milovali. Nepotřebujeme ani nic hmotného. I pugét tulipánů z Lidlu za 50 Kč uvítáme, když je nám darujete bezdůvodně. Ohňostroj věnovaný pro nás, masáž, vyzdobený byt nebo teplá koupel se šampaňským ( u mě spíš džus) a všude samé svíčky. Tímhle nám uděláte rozhodně větší radost, něž hmotnou věcí, kterou sice využijeme, ale časem nás omrzí. Zážitek si neseme do hrobu.

5) Cítit se rovnocenně a bezpečně

Nevím, jak ostatní ale já nesnáším, když za mě někdo něco platí. Podle nějakého si řádu (existuje něco takového?) by měl kluk holce platit večeře, kina a všude, kam jdou spolu. Jenže nejsem toho zastánce. Holka se může cítit podřazeně a jako kdyby pak toho kluka musela poslouchat. Proto jsem pro, když jednou zaplatí kluk a podruhé holka.
Dále vyžadujeme to, že když se cítíme smutné nebo máme strach, máme rameno, kam se můžeme schoulit. Víme, že neradi řešíte něco, co se nedá vyřešit. Bohužel máme tu tendenci vše komplikovat a rozebírat, právě proto nás první máte vyslechnout a pak utěšit způsobem jaký Vám přijde nejvhodnější.

6) Vysvobození od svého idola


Další romantická scénka jako z filmu. Jsi na diskotéce a moc dobře se bavíš. Někdo se ale snaží získat tvoji pozornost tak, že tě zezadu chytí za boky a táhne tě k sobě. Ten člověk ti je odporný a odtrhneš se. Jenže si nedá pokoj a stále tě obtěžuje. Najednou se objeví tvůj idol, který toho nadrženého chlápka odrovná svými svaly. Tvůj idol se vrací k tobě a hlídá si tě, aby se žádná taková situace už nestala.

7) Divoké chování

couple, black and white, and cuddle image

Typické znaky a chování bad boye mě moc nepřitahuje. Nesnáším alkohol, kouření ani drogy. Fascinuje mě spíš drzé a hrubiánské chování, dvojsmyslné narážky nebo absolutní nezájem. Když se chováme jak malé holky, tak nás krotí svými pohledy. Občasné hádky, křik a sevření za paži není podle mě na škodu. Spíše to beru jako posílení vztahu.


8) Vidět snahu u partnera

Je krásné, když se ráno vzbudíte a cítíte vůni linoucí se z kuchyně. Zvědavě se odplížíte do místnosti, kde Váš miláček připravuje snídani - smažená vajíčka smažené JEDINĚ na kokosovém oleji s petrželkou a čerstvým chlebem. Vše Vám naservíruje pěkně pod rypáček jako princezně. Nebránily bychom se ani tomu, kdyby nám přítel vařil a samozřejmě bychom ho stále chválily, a to hlavně proto aby si udržel motivaci. Tohodle bych si vážila. Stejně jako toho, kdyby si někdo pamatoval to, co říkám. Chápu, že mužská mozkovna není na tyhle věci, ale bylo by to doopravdy pohádkové.



9) Chlapa, co umí vařit

Jak jsem zmínila v předešlém bodu, tak otevíráme náruč těm, co umí vařit. Pro některé je to blbé, ale podle mě by měla být domácnost rozdělena tak, aby všichni v rodině dělali něco a né jenom jeden(žena). Jelikož muž má práci a žena má práci, proč by se ona měla namáhat ještě doma? To je jako jít z jedné práce do druhé práce. Domov má být místo, kam si chodíme odpočinout a cítíme zde pochopení a lásku, takže děti zaměstnat, sebe zaměstnat a manžela poslat do kuchyně. To by bylo hodně luxusní!


10) Dobrodružství

Jet na roadtrip okolo USA, meditovat na Bali, udělat si romantický víkend v Paříži, proplout velkoměstem New York, opalovat se na Floridě, zúčastnit se karnevalu v Rio de Janeiru nebo jít společně na RAINBOWRUN do Brna. Na tom nezáleží! Hlavně stále něco podnikat a nenechat si volný čas propadnout mezi prstama. Vše zachytit foťákem a vzpomínat na to až do konce života. Sním asi moc že?


11) Být pro něj jediná

Tohle je docela těžké občas. Být pro někoho ta jediná, ta pravá, za kterou půjde kdykoli mu bude nejhůř, je nejkrásnější pocit na světě. Málokdy to ale je na celý život, jelikož se hodně stává, že se vytratí důvěra. My si ale budeme představovat situace, kdy byl náš přítel na dně a potřeboval nás. Dělá nám dobře to, že můžeme pro něj něco udělat a on si toho váží.

12) Ztroskotat se svou láskou na ostrově

Nevím jak u koho, ale tohle byl můj největší sen. Jen tak najednou vypadnout z lodi jako Ema a Dean a ztroskotat na ostrově bez internetu, elektřiny, lidí, jenom Vy a On. No není to nádherný? Odmysleme si to, že nemáme co jíst ani co pít, to přenecháme na partnerovi, který snad na něco přijde. Jste tu jen on a vy a nikdo jiný, kdo by se Vám snažil narušovat vztah. Žádné lehké dívky Vašeho partnera nelákají k pohledům. Musíte mu stačit jenom Vy, takže nemusíte mít strach z toho, jestli máte velký nos nebo malá prsa. Nemá na výběr.


13) Nenávist vs. láska

Z nenávisti se stává láska. Slyšeli jste to už? Nenávidíme člověka, který má přesně takové vlastnosti, které nemůžeme vystát. Svým chováním nás irituje do nepříčetnosti. Snažíme se vždy nad jeho chováním zvítězit a zachovat chladnou hlavu. Bohužel to nepomáhá a pomalu si uvědomujeme, že nás vlastně přitahuje. Hádáme se s ním a pravdu musíme mít vždy my! Všem ale tvrdíme, že ho nenávidíme. Šíleně nás přitahuje.

14) On a kytara

Je krásný letní večer. Začíná být zima. Obloha tmavne a je zasypaná hvězdami. Slyšíme praskání ohně. Najednou nám naše láska dá svoji mikinu, aby nám nebyla zima. Jelikož jsme unavené, tak vezme svou kytaru a zazpívá nám ukolébavku, která nás ale neuspí, protože budeme zahlceni úžasem jeho talentu. Umělci jsou boží!



A to by bylo asi vše. Pokud je ještě něco, co byste holky rády doplnily. Pište do komentářů, ať mohou pánové čerpat inspiraci a pokusit se splnit něco z našich přání! Děkuji

Lake Malawi, Skog & mé plány

10. února 2016 v 17:24 | Nelly Cadlenson |  Deník

Jak mě to chybělo. Napsat takový oddychový informační článek, co jsem prožila a co mám v plánu. Ani nevím, kde začít, jelikož je toho docela hodně. Tak asi tou nejlepší zprávou - pojedu na stáž do Portugalska! Vyšlo to, takže jsem strašně moc ráda. Měli jsme jet v květnu, ale přesunulo se to na červen a červenec, takže vůbec nevím, jak budu mít teď praxi s Vranovem. Musím si to vše zařídit. Jelikož jsem byla celý týden nemocná, tak jsem nemohla dělat nic jiného než jenom ležet a sledovat Upíří deníky, na kterých jsem teď závislá. Hlavně Damon je doslova ztělesnění dokonalosti. Vždycky jsem si myslela, že je to kravina, protože nemám ráda takovou tématiku - upíři, magie. Jenže mě to neskutečně nadchlo a teď každý den jedu jenom tenhle seriál. V sobotu jsme s kamarádkou vyrazily do Brna pro lístky na Lake Malawi, protože jsme chtěli lístky, tak jsme hledali klub Indies. Hledaly jsme to fakt dlouho a přitom, když jsme stály na místě, kde to mělo být, tak jsme ten klub neviděly. No pěkný! Jak mám ten lístek v ruce, tak jsme hned klidnější. Zamilovala jsem se do té nové písničky We are making love again. Po dlouhé době jsme konečně navštívily SKOG. Už delší dobu jsme si říkaly, že bychom tam měly zajít. Teď se to nakonec krásně dalo dohromady, že jsme šli ještě nakupovat. Jako vždycky odjíždím z Brna bez oblečení. Mně se prostě nic nelíbí! Všechno je jako bez života, volné jak vrata a hlavně mi nic nesedí. Fakt jsem opět zklamaná. Ale zaujalo mě jedno sako v New Yorkeru, které se mi fakt líbilo i barva. No ale v tom New Yorkeru mě zastavila jedna starší paní, která byla velice upravená a krásná. Začala mi říkat, jak jsem strašně krásná a hubená (haha). Také ji zajímalo, odkud jsem a co studuji. Nakonec z ní vypadlo, že bychom si daly krátkou hodinou schůzku, kde by mi všechno vysvětlila a jednalo by se o spolupráci s firmou, která pomáhá lidem ukázat, aby byli krásnější a vitálnější. Je to firma LR. Víte, někdo o co se jedná? Jsem z toho docela mimo, protože paní mi dala její číslo a čeká, až se jí ozvu.


Také jsem začala psát pro jednu stránku a jsem moc spokojená, protože teď píšu skoro každý den. Přemýšlela jsem tak, že tohle je vlastně jediná činnost, která mi dlouho vydržela. Vše mě hned opustilo, ale psaní na blog se mě drží dobrých 8 let, což jsem moc ráda.
Vzhledem k tomu že bude Valentýn a já ho slavím (i když jsem sama, ale miluji sebe že :D), tak bude i článek, na který byste se mohli těšit. Docela mě to hodně popadlo, že si vyrábím srdíčka a zdobím pokoj. Už začínám blbnout.


Recenze: Kosmetika MOJE - balzám, řasenka tužka na oči a obočí

8. února 2016 v 18:52 | Nelly Cadlenson |  Recenze

Asi před týdnem mi přišel balíček kosmetiky značky MOJE. Tahle kosmetika mě hodně zaujala především designem produktů, které jsou strašně roztomilé. Byla jsem doopravdy překvapená a některé produkty jsem si doslova zamilovala.
Na stránce kosmetikamoje si můžete navrhnout i vlastní balzámy. Na e-shopu kosmetika Moje, si můžete pořídit všelijaké kosmetické produkty za doopravdy směšné ceny, ale za to kvalita je špičková, což jsem si sama potvrdila ve 4 produktech, co jsem testovala.


První představuji balzám Mazlík, který si oblíbila hlavně moje sestra. Ani se ji nedivím, protože design tohoto balzámu je roztomilý a pro holčičku jako ona lákaváý a zajímavý. Tenhle produkt mi doopravdy zvláčnil ústa a neměla jsem vůbec popraskané rty. Myslím si, že je ideální na zimu. Oblíbila jsem si ho jako ochranný podklad pod lesk na rty. Cena činí 119 Kč.


Dále tu máme tužku na oči. Jsem docela přísná na tužky na oči, protože mi jen tak nějaká nesedne. Všechny se mi rozmazávají pod očima nebo nejsou dostatečně pigmentované. Plusem téhle tužky se pro mě stal vitamin E, který pečuje o cilitvé partie očí. Tahle tužka se mi nerozmazávala, což má u mě další velké plus. Černá barva je dobře pigmentovaná, a tak ani nemusím tolik na tužku tlačit. Jediné, co mi nevyhovovalo, byla výdržnost. Musela jsem si ji víckrát nanášet na oči. Cena je necelých 30 Kč, což je doopravdy nízká cena.


Tužku na obočí jsem si zamilovala. Nejen že jsem našla konečně pravý odstín hnědé jako mé vlasy, ale taky se s ní dá krásně dokreslit obočí. Skvělá je i výdržnost a praktický kartáček. Cena téhle tužky je 49 Kč.


A poslední řasenka BEST! Ta mě hodně překvapila. Tahle řasenka slibuje delší řasy. A můžu potvrdit, že to dodržuje. Mám delší řasy, i když nejsou tak husté, ale mám je doopravdy delší, když jsem používala tuhle řasenku. Nemám ani slepené řasy ani se mi nedrolí pod očima. Krásně rozčesává řasy a fixuje tvar řas. Líbí se mi i nadčasově moderní design, který zaujme. Cena řasenky je 79 KČ, což je úplně pohádková cena. Můžete ji zakoupit ZDE. Tuhle řasenku bych doporučila všem, které touží po delších řasách.


Máte zkušenosti s kosmetikou MOJE?

Produkty si můžete zakoupit zde - http://eshop.kosmetikamoje.cz/

Realash - sérum na řasy (před používáním)

5. února 2016 v 14:00 | Nelly Cadlenson |  Recenze


Slyšeli jste už o produktu Realash sérum na růst řas? Pokud ne, tak bych Vám tento produkt ráda představila.
Tohle sérum mě hned zaujalo, a tak díky firmě Realash mám možnost tohle sérum otestovat. Sama jsem zvědavá, jak budou mé řasy vypadat po použití. Samozřejmě Vás budu informovat o mém používání. Moc se těším na výsledek!
Jedná se o sérum, díky kterému budou Vaše řasy delší a hustší až o 80 procent. Slibuje také regeneraci řas. Realash bylo testováno dermatology a oftalmology, tudíž nemá způsobovat žádné alergie nebo podráždění. Což u mě je vždy problém, jelikož mě skoro každý produkt štípe, pne a pálí. U Realash jsem zatím žádné pálení nebo nateklost očí nepocítila. Účinky tohoto produktu jsou velice úspěšné, a skoro každá žena, která tento produkt používala, ho doporučuje. Samozřejmě že produkt mohou používat i muži. Je určen také pro lidi, kteří nosí kontaktní čočky, umělé řasy nebo permanentní make-up. Můžou ho také používat lidé s citlivýma očima. Není vhodny pro kojící a těhotné ženy a lidem, kteří podstupují chemoterapii. Co mi přijde skvělé na tomhle produktu je to, že není testován na zvířatech.


Realash se aplikuje každou noc na kořínky Vašich řas. Před aplikací si musíme řádně odlíčit oči. Aplikování je podobné, jako kdybyste si nanášeli tekutou linku. Nanášení každou noc by mělo trvat 3 měsíce, poté bychom měli vidět výsledky. Už po 14 dnech slibuje výsledky - Vaše řasy budou více silnější, vyživenější a objemnější. Po 21 dnech budou výsledky ještě lepší, a tak můžeme aplikování omezit na 2x-3x týdně, to proto, abychom zabránili lámavosti řas. Jedna lahvička vydrží až 5 měsíců. Sérum můžete zakoupit na stránkách www.realash.cz, kde můžete získat ještě více informací a také výsledky před a po používání séra.



Tady mám pro Vás fotku, jak mé řasy vypadají před používáním. Mám od přírody docela dlouhé řasy, tak jsem zvědavá na rozdíl.

A co Vy máte zkušenost s Realash?



Psycholog - kdy ho navštívit, další otázky + má zkušenost

1. února 2016 v 18:59 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Přemýšlela jsem dlouho, jestli tento článek napsat, jelikož je až moc osobní. Jenže jsem si řekla, že se s Vámi o své zkušenosti dělit budu a hlavně některým pomoct. Nikde jsem neviděla článek nebo nějakou zkušenost blogerky, která by popisovala své návštěvy u psychologa. Spíše jsem našla jen různé diskuze a poradny, kde se lidé anonymně ptali, kdy mají k psychologovi zajít, jak mají překonat strach a jestli je ostatní nebudou brát za slabší článek společnosti. Docela přemýšlím, jak bych tenhle článek měla začít. Začnu asi takhle.
Hodně lidí se úplně zděsí, když se řekne slovo psycholog. Představí si sami sebe, jak budou muset odkrývat svoji duši neznámému člověku a ostatní se na ně budou dívat jak na blázny. Na světě je tolik lidí, kteří ho navštěvují, ale nikomu to neříkají, jelikož je trápí stud. Proč ale? Tady se potvrzuje, že se díváme na druhé a jejich názor má pro nás vyšší váhu než ten náš. Nežijete svůj život ale těch druhých. Jen bych Vás chtěla upozornit, abyste si nepletli pojem psycholog a psychiatr. Psycholog je člověk, který NEPŘEDEPISUJE léky. Od toho je tady psychiatr, ale to je jiná kapitola.
Na lidi občas působíme, že nás nic netrápí. Dneska ani neodhadnete, kdo má problémy. Jsme tak perfektně naučení nosit masky, že nikdo nic nepozná. Neustálou kontrolu nad sebou máme zmáknout na jedničku. Mně si lidé vždycky stěžovali s jejich problémy. Nevím proč, ale vždycky jsem byla taková vrba, která každého vyslechne a pokusí se mu poradit. Nikdo ale neřešil mé problémy, jelikož mi bylo vždy řečeno, že vypadám bezstarostně a jde vidět, že jsem rozumná, že si nevytvářím žádné problémy. Byla jsem na to hrdá. To byl možná začátek všeho...
Začala jsem se divně cítit už v 7. třídě. Byl rok 2010 a všechno jako by se hrotilo. Doma to stálo na dvě slova a opustila nás moje milovaná osoba, se kterou jsem si rozuměla. Snažila jsem se být pořád silná, nepodléhat citům a pomoct zvládnout situaci. Opět jsem tlačila mozek dopředu a srdce dozadu. Nebyly to zrovna nejlepší roky. Už v té době jsem se cítila jiná, jako kdybych byla dál než moji vrstevníci. Nechodila jsem ven a uzavírala jsem se do sebe. Možná jsem si za to mohla sama, ale najednou jsem zjistila, že mě lidé akorát kazí mé plány a mou náladu. Byla jsem radši sama se svou hlavou a vymýšlela strašné blbosti. Můj život byla škola, protože jenom tam jsem mohla zazářit. Dokázala jsem se v kuse učit 4 hodiny. Ono mě to dokonce bavilo. Věděla jsem totiž, že když se budu učit, že budu pochválena a budou mě mít všichni radši. V té době kdy se naši rozváděli mě neustále bolelo břicho, nemohla jsem jíst anebo jsem se přejídala. Doktorka mě poslala k psychologovi, protože si myslela, že to bude událostmi, které se staly. Je to normální a každé dítě na rozvod reaguje jinak. Jenže já to odmítla. Říkala jsem mamce, že nejsem blázen. Nebudu si povídat s nějakou cizí ženskou, kterou neznám. Nepotřebuji to s nikým rozebírat. Stála jsem si za tím a nikam nešla. Pak se rodiče rozvedli a já cítila uvolnění. Vím, že je to blbé říct. Jaké dítě by cítilo uvolnění, když se mu rozvedou rodiče? Jenže já byla šťastnější, protože jsem už nemusela poslouchat hádky a další nepříjemnosti, které narušovaly teplo domova. Byla jsem ráda, že to dopadlo v klidu.

Měla jsem občas stavy, že za všechno co se děje, můžu já. Občas když se něco semlelo, cítila jsem se vinná, přitom jsem neměla důvod. Pamatuji si v 9. třídě, kdy se nám ztratila třídnická kniha, že nám učitelé pořád promlouvali do duše, abychom se přiznali, kdo to vzal. Rychle mi bilo srdce a už jsem se pomalu chystala přiznat, i když jsem to já nebyla. Často jsem kontrolovala věci. Než jsem něco odevzdala, furt jsem si to v hlavě předčítala, jestli tam není chyba. Vždycky jsem byla celá zpocená a červená v tváři.
Po nocích jsem často brečela a začala řešit svůj vzhled a celkově moji osobnost. Možná to začalo, protože jsem šla do puberty. Všechny mé spolužačky se líčily, parádily se ale jenom já ne. Chtěla jsem být jiná a hlavně líná na sebe patlat nějaké makeupy. Bylo to strašné. Necítila jsem se vůbec dobře. Jediné, co jsem dokázala, bylo to, že jsem sama sebe litovala. Všechno, co jsem si oblekla, jsem chtěla vyhodit. Nic mi neslušelo. Neustále jsem se prohlížela v zrcadle. Nelíbily se mi moje vlasy, oči, uši ani tváře. Nechtěla jsem před nikým jíst. Když jsem stála u tabule, vždy mě polívalo vedro a bušelo mi srdce. Mým největším komplexem byly zuby. Měla jsem škvíru jak Brno. Nechtěla jsem se ani smát, protože pak by ta škvíra šla vidět. Nejvíc jsem byla smutná z mé postavy. Ze všech stran na mě útočily krásné postavy a já si přála vypadat jak ony. Několikrát jsem zkoušela hubnout. Marně. Všemožné diety, krémy na zeštíhlení, nepravidelné cvičení. Nechci psát takový ten zlomový moment, ,, A řekla jsem si dost!" a jdu do toho. Haha, to jsem si řekla vždycky a stejně to nebylo úspěšné. Našla jsem si zálibu ve sportu a zjistila jsem, že na duši je nejlepší lék SPORT. Myslela jsem si, že když zhubnu, tak vše bude dobrý a budu spokojená. Blbost! Článek o tom, jak jsem zhubla, si můžete přečíst ZDE - http://onlynellis.blog.cz/1411/jak-jsem-zhubla-14-kilo

Když jsem dosáhla své vysněné váhy, tak jsem si hledala další věc na sobě, kterou jsem na sobě nenáviděla. Šlo to furt takhle dokola. Byl pro mě šok, že se najednou o mě lidi zajímali, lezli mi do ..., chválili mě a chtěli se se mnou kamarádit. Jenže jediné téma, které se mnou řešili bylo to, jak zhubnout, co jíst a co dělat tak a tak. Bavilo mě to se s nimi o tom bavit a lichotilo mi to. Bohužel později mi to začalo i vadit. Cítila jsem, jako kdyby mě někteří využívali. Já se ale pořád snažila každému zavděčit a být s dotyčným kamarádka. Jako kdybych potřebovala, aby mě měli rádi. I když jsem je nemusela a nesedli mi někteří, bavila jsem s nimi, a tak jsem sama sebe popírala. Táhla jsem si s sebou pocit, že stojím za nic a ostatní mě budou mít rádi jenom tehdy, když budu vyhovovat jejich představám.
Líbil se mi jeden kluk. Bylo to asi poprvé, co se mi někdo líbil delší dobu. Trávili jsme spolu hodně času a všechno bylo fajn. Jenže se stalo to, že už to jako kamarádství nevypadalo. Vytvářela jsem si v sobě falešné naděje, že bych mohla být milována. Ačkoli jsem byla slovně přemlouvána, nevěřila jsem tomu. Bála jsem se, že ho ztratím svým nesouhlasem k něčemu, svými protiklady a svou odlišností. Přitom jsem cítila, že jsme každý jiný a já bych se trápila přetvářkou, že jsem ta pravá. Uvědomila jsem si, že nemůžu být milována, když nemiluji sebe. A tak jsem začala dělat něco se svým životem. Vždy mě štvaly mé zdravotní problémy, tak jsem je zkoušela léčit přírodní cestou. Nic jsem nevyléčila, ale dalo mi to šíleně moc zkušeností a informací. V létě jsem pracovala jako servírka a potkala jsem mou kamarádku Nikolku, která je úplný opak mě. Je to malá holčina, která když hlasitě promluví, tak se jí každý klaní. Líbilo se mi na ní, jak si řekne, co si myslí. V průběhu práce jsme pomalu odkrývaly naše problémy a pomáhaly si. Zašly jsme ke kartářce, kde jsem opět dostala nový pohled na svět. Kartářka mi samozřejmě řekla vše do detailu, co se mi událo. Když jsem od ní odjížděla, měla jsem neskutečně skvělou náladu. Usmívala jsem se a představovala si svou budoucnost, která bude slibná. Řekla jsem si, že se musím poznat a to do detailu. A tak jsem sama udělala krok a rozhodla jsem psychologa navštívit. Řekla jsem si, pokud chci žít kvalitní život, musím na něm taky pracovat. A nejlepší je začít u sebe. Můžu Vám říct, že jsem měla strach, ale řekla jsem si, že to nevzdám.


U každého je sezení u psychologa jiné. Důležité je, aby Vám psycholog osobnostně vyhovoval. Nepovídejte si s člověkem, který Vám nesedí a necítíte se uvolněně. Nebude to mít žádný efekt. Samozřejmě, že to nemusíte poznat hned, že Vám nesedí. Můžete k tomu dojít i časem, a pokud necítíte důvěru nebo oporu, tak si vyhledejte někoho jiného a zkoušejte. Já jsem například s mojí psycholožkou spokojená. Vyhovuje mi, věřím jí a cítím, že mi dává prostor. Co ale zbožňuji, je to, že když se naskytne problém, dokážu ho vyřešit sama. Znám své přednosti ale i své slabé stránky.
Každý potřebuje nějak nasměřovat a ukázat, že to špatné má i své výhody anebo se na vše podívat úplně z jiné strany. To strašně pomáhá a nemáte potom ani takový strach, co děláte ve svém životě. Můžu říct, že tahle osoba, mě víc a víc motivuje k tomu, abych dělala to, co mě baví. Už tolik nelpím na svém prospěchu a jsem šťastná za své vysvědčení, které letos bylo bez vyznamenání. Já vím, že má rodina a mí přátelé mě budou mít rádi, i když nebudu mít samé jedničky. Ukázala mi, že i já jsem jedinečná. Proto říkám, pokud cítíte, že něco není s Vámi dobře a trvá to nějaký ten pátek, běžte si pro pomoc. Už hlavně kvůli sobě. Víte, jak se budete cítit lépe? Vyhledat si pomoc, není životní porážka, že jste někde zklamali, ale je to životní výhra, že jste o tom vůbec začali uvažovat.
Není můj problém nějaká blbost? Tuhle otázku jsem si furt a furt pokládala. Nic není blbost, pokud Vás to nějak omezuje ve Vašem životě. Pro správného psychologa neexistuje blbý problém. On je placený za to, aby řešil problémy ostatních. Od toho tady jsou. Vím, že to chce hodně velkou odvahu a odhodlání. Prosím Vás, nikdy na Vás nebude pohlížet jako na blázna. Nikdy. Je na řešení problémů zvyklý. A co na to okolí? To je další otázka. Když jsem tam měla jít poprvé, pociťovala jsem stud a taky jsem se považovala za slabší. No a nedej bože, kdyby se to dozvěděl někdo z mého okolí. To jsem nemohla dopustit. Teď můžu říct, že je to jeden z nejprospěšnějších kroků v mém životě. Já to beru jako osobnostní rozvíjení sama sebe. Poznávám se a psycholog mi pomáhá. Není to nic, za co byste se měli stydět. Nikdo se Vám nemůže za tohle smát. Samozřejmě, že se najdou i tací, ale to podle mě jsou lidé, kteří by ho měli taky navštívit, protože si svůj problém vylívají na Vás. Takže je mi jich spíše líto. Víte, kolik lidí si tam chodí pro pomoc? Většinou ti, do kterých byste to neřekli. Možná Vám můj problém připadá stupidní a že tím prochází každý. Jenže já se rozhodla něco s tím dělat a pracovat na sobě, což dneska jsou někteří líní na sobě máknout. Pokud máte nějaký diskrétní dotaz nebo problém, napište mi e-mail na nela.kadlecikova@seznam.cz s předmětem Chci pomoct. Ráda Vám zodpovím na Vaše dotazy a pokusím se Vám pomoct. Milujte svůj život a zaměřte se na dobro a šiřte ho dál. Svět to potřebuje...