Leden 2016

Recenze: Dermacol - make-up, tvářenka, pudr

27. ledna 2016 v 11:45 | Nelly Cadlenson |  Recenze


V poslední době jsem si oblíbila produkty od Dermacolu. Řekla bych, že tahle dekorativní kosmetika mi nejvíc sedla. Vždycky jsem vychvalovala make-upy od Rimmelu, ale ty nebyly pro mě to pravé. Měla jsem všude šupinky a make-up dlouho nevydržel. Teď jsem vyzkoušela make-up od Dermacolu Truffle, který je hydratující a z lanýže. Můžu řict, že makeup se krásně vpije do pokožky a doopravdy hydratuje. Necítím žádné pnutí ani stahování pleti. Nanáším si ho navlhčeným beautyblenderem. V létě jsem používala odstín číslo 2 a teď na zimu číslo 1. Krásně splyne s pletí a chrání pokožku. Na obličeji mi vydrží klidně celý den, pokud ho zapudruji pudrem také od Dermacolu. Designově se mi zamlouvá, hlavně že je štíhlý a hravě se všude vleze. Všem doporučuji!



Tvářenku jsem začala používat asi od června, protože jsem ji dostala na narozeniny. Od té doby mám již druhou a chválím! Navíc je to DUO tvářenka s růžovou a oranžovou barvou. Růžovou barvu používám vždy na tváře a oranžovou jako kontury kolem čela a pod lícní kosti. Výdržnost je docela dobrá. Ráno kolem 5. hodiny si ji nanesu a ve škole kolem 14. hodiny ji už musím znovu nanést. Pudr od Dermacolu je super. Mám nejsvětlejší odstín a zafixuje makeup doopravdy na celý den. Můžu si to jen vynachválit.


10 kroků k sebelásce

21. ledna 2016 v 7:00 | Nelly Cadlenson

Nevěříš si? Připadí ti, že vše, co děláš, je zbytečné? Nic neumíš? Nemáš žádný talent? Připadáš si tlustě? Tvůj vzhled stojí za nic? Odpověděl/a sis několikrát ano? Tak myslím, že tenhle článek je právě pro tebe. Připadá mi, že žijeme ve světě, kde člověk nemůže ukázat, co umí. Všichni nám předhazují, jak jsme neschopní. Co se nám povede, se nemusí cenit, ale co nám nejde, to se prostě musíme naučit. Nemůžeme se radovat. Nemůžeme se pochválit, protože nás ostatní budou brát za nafouknce, arogantní namyšlence. Raději se shazujeme, abychom zapadli mezi ostatní. Pak nás totiž ostatní přijmou a zapadáme do koloběhu. Sepsala jsem pro Vás pár bodů, které by Vám mělo pomoct k sebelásce, protože si myslím, že je v našich životech nesmírně nutná. Většina lidí je nespokojená sama se sebou a svým životem. Když milujeme sami sebe, v životě se nám budou dít zázraky. Vím, že začít se milovat je hodně těžké.


1) Uvědomit si svoji cenu


Každý jsme jiný a každému se nezavděčíme. To je prostě dané. Když se budete chtít neustále někomu zavděčit, budete trpět. Nikdy nenajdete sami sebe. Neustále budete takoví, jací Vás budou chtít ostatní. Nebojte se říct svůj názor. Nic se Vám stát nemůže. Nedělejte ani to, co chtějí druzí. Nikdy se nesnažte být nikým jiným, nejste kopie, jste originál.


2) Buď sám/a sebou


V dnešní době je sám sebou málokdo. Má strach, že nezapadne do společnosti, která jde jedním proudem a tím se každý řídí. Cítíte se občas odlišně nebo máte jiný názor než ten druhý? Řekněte mu, co si o tom myslíte. Ukažte se. Dělejte to, co Vás naplňuje a co Vás dělá šťastným, i když Vás nikdo nevidí. Neohlížejte se na okolí. Není to jejich život. Je to jen a jen Váš život. Vše záleží jen na Vás, jak s ním naložíte. Každému to může být ukradené. A pokud Vás řeší a pomlouvají? Pravděpodobně jim ležíte hodně hluboko v žaludku, máte něco, co oni nemají a ani mít nebudou. Tenle typ lidí je slabý a oni o tom sami vědí. Kašlete na ostatní. Pokud Vás za něco odsuzují, odstraňte je ze svého seznamu přátel.

3) Zrcadlo, zrcadlo....


Myslím, že to slyšel každý. Stoupni si před zrcadlo a říkej jsi, jak se máš rád/a, jak jsi krásný/á. Je to doopravdy těžké. Ze začátku hodně těžké. Musíte to aspoň zkusit a hlavně těm slovům věřit. Vždycky to, co chceme, mají druzí. To je zákon přírody. Najděte na sobě něco, co se Vám skutečně líbí. Nestyďte se. Za každý úkol, který se Vám povede, se pochvalte. Kupte si každý měsíc drobnou radost nebo si zajděte do kavárny na výborný dort s kamarádkou.


4) Překonávat strach a zkoušet nové věci

Abychom se pohnuli z bodu A do bodu B, musíme neustále něco dělat. Jaké příležitosti se Vám naskytne, berte ji, i když bude špatná. Pro Vás to bude furt přínos. Nic neztratíte, spíš získáte zkušenosti a větší nadhled nad ostaní věci. Nazatěžujte se slovy: ,,Co by, kdyby..." To je jen falešná tvář strachu, Když budete stát furt v koutě a čekat, nikam se nebudete hnout. Musíte to chtít sami a vše dělat s radostí a chutí. Pořád si opakujte, že nemáte co ztratit, ba naopak jen a jen získáváte.


5) Mít kolem sebe pozitivní lidi


Společnost nás hodně utváří, dokonce i naše myšlení se utváří v její prospěch. Proč ztrácíte čas s lidmi, kteří z Vás vysávají energii, vidí vše negativně a řeší jen své problémy? Vaše problémy jsou jí/jemu ukradené. Zavolají Vám jen tehdy, kdy nikoho nemají. Myslím, že takových lidí byste se měli co nejdříve zbavit. Zbavte se i lidí, kteří neustále někoho pomlouvají. Vyměňte je za úspěšné a pozitivní lidi. Určitě Vám pomůžou cítit se lépe a vyslechnou Vás.

6) Rozvíjet své silné stránky

Každý máme silné a slabé stránky. Zaměřme se jenom na ty dobré a rozvíjejte je. Umíš cizí jazyky, tak je studuj a navštěvuj nové země, baví tě malovat, tak jdi dělat výtvarnou školu. Nebudeme marnit svými talenty. Hodně lidí by bylo schopné mnoha věcem, ale raději to vzdá a zase padá do koloběhu dnešní společnosti. Protože když jsi svůj, tak pak jsi pro společnost nebezpečný.

7) Milý deníčku ....

Každý večer před spaním si napiště 5 věcí, které Vám za den udělali radost nebo co Vás potěšilo. Doopravdy každý den pravidelně aspoň 5 věcí. Když si budete připadat zase méněcenný, přečtěte si svůj deník. Rozhodně Vám to spraví náladu a pomůže Vám to se podívat na to z jiné strany. Všechno je totiž jenom o našem myšlení.


8) Pečovat o sebe

Důležité je i pečovat o své tělo. Pokud se sami dobře necítíte se svým tělem, ostatní to poznají. Nebudete je přitahovat. Dneska každému vyrazí dech osoba, která se směje, je pozitivní za každé situace a věří sama sobě. Jde z ní cítit láska k sobě samé. A to je to, co dneska většina lidí chce a co obdivuje. Proto milujte své tělo, jakékoliv je. Sportujte, protože pak všechno budete snášet lépe. Myslete na sebe a dopřejte si kadeřníka nebo kosmetické služby. Nezáleží na tom, jestli jsi malý, tlustý, velký, hubený, tvrdohlavý nebo líný, důležité je, abys sám sebe přijmul takového, jaký jsi. Bude to výhra pro tebe a ostatní ti budou zobat z ruky.


9) Dělat druhým radost

Je hodně důležité, myslet i na lidi, kteří nás obklopují láskou. Musíme také pro ně něco udělat. Jednou za čas koupit kamarádce čokoládu jenom tak, je nádherný pocit. Uvidíte, že bude překvapená a Vy se budete cítít líp. No a třeba tohle si můžete zapsat do deníčku mezi svých 5 pozitivních věcí dne. To zní jako další pozitivum, že?


10) Nesrovnávat se s druhými

Tohle je asi největší problém, se kterým se potýká každý. Srovnáváme se s druhými, protože pokud vidíme, že ostatní mají někde míň jak my, tak máme radost. Takhle si my zvyšujeme sebevědomí. Bohužel si ho ale zvýšíme na chvíli, protože stejně vždycky přijde někdo, kdo bude krásnější, chytřejší, milejší, úspěšnější a hodnější jak my. Takže takové zvyšování je úplně zbytečné.


A na závěr bych chtěla říct, že to není tak těžké a přeji příjemnou cestu k sebelásce. Je to nádherná a někdy i trnitá cesta. Každopádně si ji užijte. Budu Vám držte palce.


Točení s PIMPS, YouTube a blogerka, která stojí za hřích

18. ledna 2016 v 20:17 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj, zdravím Vás. Už dlouho jsem se Vám ani neřekla, jak to u mě je. Leden začal docela dobře. Jsem zatím zdravá a pravidelně cvičím, což o Vánocích nešlo. Ve škole je to teď velký boj, na kterém se ani moc nepodílím. Letos to nebude žádná hitparáda. S novým rokem přišlo i strašně moc nových nápadů, snů a cílů, kterých bych chtěla dosáhnout. Čím dál víc lidí mi řeklo, že bych měla zkusit natáčet na YouTube. Můžu říct, že tuhle myšlenku mám pořád v hlavě. Stále si nejsem ale jistá, zda jít do toho. Měla bych malou představu o čem bych chtěla točit, co říct ostatním. Vím, že bych do toho musela investovat zase více času. Protože už vím, že to není žádná sranda. Stříhání, točení, hodiny strávené s počítačem. Každopádně mi na začátku roku přišlo pozvání na natáčení 7 second challange s youtubery z kanálu Pimps. Byla jsem ráda, protože jsem kluky chtěla potkat a hlavně jsou jediní youtubeři, které sleduji. Byla jsem ráda, že jsem za něma přijela, protože jsou moc fajn. Můžete se podívat i na jejich YouTube kanál Pimps a video naší 7 second challenge.



Doufám, že se Vám bude líbit. Kluci jsou profíci v natáčení, jak jsem si všimla, zatímco já vůbec nevěděla, co říkat nebo jak se tvářit. Prostě sranda.
Dále bych pak chtěla zmínit jeden článek, který mi poslal můj čtenář a blogger LAMIČ. Tenhle článe nese název ,,Které blogerky by podle Lamiče stály za hřích?" (pokud si chcete názor na mě přečíst, klikněte) Docela jsem kulila očima, když jsem viděla, že mě zařadil mezi tyhle blogerky. Každopádně mě článek moc a moc potěšil a docela mě i rozesmál. Takže tě, Lamiči zdravím a děkuju za zpříjemnění dne.
Dala jsem si jeden cíl, který prostě musím dodržovat a to je, že budu číst. Všimla jsem si totiž, že mi čas doslova proklouzává mezi prsty. Vím, že to je tím, že většinu volna, jsem na sociálních sítí. Můžu se pak divit, že nic nestíhám. Ve škole neslyším nic jiného než slovo maturita, a to mě strašně děsí. Vím, že toho bude strašně moc. Navíc v té době budou i přijímačky na vysokou školu. Chtěla bych na obor, který je úplně odlišný od Cestovního ruchu a šance na přijetí je malinká, i přesto to prostě zkusím. Nehodlám si pak vyčítat, že jsem to nezkusila a navíc kdyby mi to nevyšlo mám plán B, který je lákavý - vycestovat do zahraničí jako au-pair. Začala jsem se učit španělsky. Chodím do kroužku, kde jsem jen já a kamarádka. Učitelka je moc fajn a španělština je rozhodně lehčí jazyk jak francouzština.
Dříve jsem školu strašně moc hrotila a musela jsem mít prostě jedničku, jinak bych neusla. Ale teď? Je mi to doopravdy fuk, protože teď si připadám, jako kdybych dělala konečně to, co mě baví. Píšu více článků, více fotím, víc píšu a zpívám pořád dokola. Dříve jsem vždy upřednostňovala školu před svými koníčky. Jenže teď vím, že to musí být vyvážené, abyste mohli lépe fungovat. Cítím na sobě, že se i víc bavím, chodím do společnosti a celkově se cítím rozhodně líp. Třeba v pátek jsme měli sraz se základkou, a sama jsem si říkala, že půjdu brzo domů. Haha, Nelo. Zůstala jsem tam mezi posledními. Někdy si říkám, že mi vlastně nic nemůže chybět. Mám rodinu, jsem zdravá, mám kamarádku, které věřím a jsem za ni strašně moc ráda, mám zatím kde bydlet, cestuju po světě, studuji a prožívám nejkrásnější léta svého života. Věřím, že většina je na tom stejně jako já. Takže hledejme na svém životě jen to nejlepší a zaměřme se na to, co nás doopravdy činí šťastnými.


Nejlevnější pomocníci pro dokonalý vzhled

10. ledna 2016 v 12:00 | Nelly Cadlenson |  Recenze

Ahoj. Dneska jsem si pro Vás připravila článek o nejlevnějších pomocníků pro dokonalý vzhled. O čem budu psát, tak pravidelně používám nebo když mám nějaký problém. Produkty jsou skutečně levné a v obchodech seženete za pár korun. Čekejte spíše produkty, které doma v kuchyni určitě najdete.


Co na suché popraskané rty?


Je zima a každého určite z nás trápí popraskané a suché rty. Samozejmě bychom na rty plácali všemožné drahé lesky na rty, ale já doporučuji MED, který rty nádherně vyživí. Když si ho necháte na rtech aspoň 5 minut, tak budete mít krásně hebké rty. Prosím Vás hlavně si rty neolizujte, když budete mít med na rtech, pak to nebude mít žádný výsledek. Jestli jste na med alergičtí, tak bych to raději neriskovala.



Vše v jednom ? KOKOSOVÝ OLEJ


Bez tohoto bych nedala asi ani ránu. Používám ho jak na vaření, tak na moje vlasy a pleť. Můžete ho dát na suché rty místo medu a taky na suché, lámavé a roztřepené vlasy. Myslím si, že nejlepší je kokosový olej s vůní.

Zdravá a fit celou zimu?


Vím, že to pořád zdůrazňuji pořád dokola. Jenže zelený čaj je skutečně poklad. Když je zima, tak si do něj přidám i med, protože pak nemoci nemají žádnou šanci. Vím, že zima je taková, že máme všichni tendenci více mlsat a víc si jídlo užívat. Zelený čaj se postará o to, abychom si udrželi ploché břicho.


Co se suchou a citlivou pletí?


Jediná domácí maska, kterou používám, protože je určená přímo na suchou pleť. Zima nám doopravdy se vzhledem udělá neplechu. Stačí když si dáte 2 -3 lžičky tvarohu a hrstku ovesných vloček do misky. Poté přidejte trochu teplé vody a naneste na obličej. Nechejte si ji na pleti do té doby, dokud Vás tvář nezačne pnout. Odstraňte masku teplou vodou a slibuji, že Vaše pleť bude jako dětská prdýlka.

Je libo bělejších zubů?


Budete se divit, ale tihle super pomocníci Vám krásně vybělí zuby. Mám docela výhodu, že u nás v rodině máme všichni bílé zuby, ale někdy si je vyčistím kurkumou nebo kypřicím práškem. Není to sice moc dobré, ale za pokus to stojí a změny jsou vidět už do týdne. Zkuste sami.


Další pomocníci....

Meduňkový čaj - na lepší spaní
Levandulový olej - na uklidnění duše
Zmrzlé pytlíky černého čaje - na kruhy pod očima
Heřmánek - na zesvětlení vlasů pro blonďaté vlasy
Olivový olej - na zdravé vlasy
Banán/ čokoláda - na zlepšení nálady (volte radši banán :D)
Čaj z ostropestřece - na vyčistění jater
Kávový lógr - na celulitidu


To by bylo asi vše. Všechno, co jsem uvedla, mám vyzkoušené. Myslím, že je dobré důvěřovat i přírodním produktům, které na nás nenechají vedlejší účinky.


Je to opravdová láska?

6. ledna 2016 v 22:23 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Zamilovanost je krásná. Užíváte si spolu každý moment, chodíte na procházky a na večeře, navštěvujete kina a plesy. Jenže i zamilovanost pomalu odpadá a pak by měla přijít ta pravá láska, kde si jsou partneři rovnocenní, tolerují se, podporují se, dělají kompromisy, nechávájí si prostor sami pro sebe, svoboda toho druhého je brána jako samozřejmost,VĚRNOST je jako jejich mantra, plánují budoucnost, milují se, NEŽÁRLÍ (protože pokud žárlí, tak nemilují, ale poslouchají svoje ego), VĚŘÍ si a jsou UPŘÍMNÍ. No není to romantické? Takhle si já představuju lásku. A teď mě napadá další otázka. Je tomu takhle ve Vašem vztahu?
Je to nádherné do té doby, než zjistíte, že jste závislí. Začínáte si uvědomovat, že byste se bez svého protějšku nemohli obejít. Začínáte se omezovat a JEHO/JEJÍ jméno zmiňujete snad při každé konverzaci s Vašimi přáteli nebo rodinou. Vzdáváte se svého snu jenom kvůli NĚMU/NÍ, protože nemůžete přece věnovat tolik času něčemu jinému. Řekla bych, že touhle ,,závislostí" trpí spíše ženy. Dokáží být takové, jaké je jejich partneři chtějí. Dělají věci, které normálně nedělají, chválí ho do nebes jenom, aby je muži ještě více zbožňovali. On má rád fotbal a válení u televize. Ona to miluje taky. Vyhovuje jí to, protože to vyhovuje jemu. Jakože seriously? Proč to děláme? Protože nejsme dost dobré. Už odmala byly ženy vychovávány jako ty, které musí dělat všechno správně a tak, jak se má. Měli se vdát a mít děti. O ostatní se přece postará manžel.
Vždyť od mala jim takhle naznačovali, že jsou nuly. Ani posměchy a přezdívky na naši osobnost nám nepomohli.
,,Nelo, ty až budeš s někým žít, tak ti brzo uteče, když neumíš uvařit ani puding podle návodu!" Vidíte. Bylo to vždy řečeno dobře, se smíchem a legrací. Jenže tohle si s sebou neseme dál. Nejsme schopni sebelásce, a to je asi největší problém. Nejen že jsme slyšeli, že jsme občas nemožné, ale o naše komplexy se krásně postrala i reklama, která naše komplexy používá ke svému prospěchu. Začátek reklamy: ,,Máte celulitidu?" Jste pořád nespokojená a chcete ji odstranit? Myslím, že obě otázky byly zodpovězeny jako ANO. Kdyby mi ta debilní reklama, neříkala, že se mám podívat na zadek, jestli mám celulitidu, tak by mě snad nenapadlo sledovat zblízka svůj zadek. Dále pak časopisy. Na titulních stranách se objevují samé krásné vyretušované tváře. Bum! Další strana. Krásné dlouhé hubené nohy, úzký vosí pas a souměrná postava. Jo, věříme, že je to skutečné a chceme se podobat holkám z časopisu. Proč ale chceme vypadat jako ony? Myslíme si totiž, že pak se budeme milovat, budeme krásné, žádané a pro všechny dost dobré.Zkrátka dokonalost sama. Pokud máte prázdnotu duši a snažíte se ji všemohoucně zapatlat tunou make-upu, umělými řasy, gelovými nehty a vším, co si vzpomenete, neucítíte lásku k sobě samé. Ucítíte maximálně další nespokojenost.
Všichni nám vlastně cpou, že nejsme dost dobré.
Teď ruku na srdce. Věřím, že každá, která to čte, někdy udělala něco, co chtěl její partner ale ona ne. Holky, chyba!Nejpřitažlivější je to, když budete svá a budete mít svůj vlastní názor. Prokážete, že jste nezávislá a nikdo Vám linkovat život nebude. Když budete dělat to, co sami nechcete nebo se Vám příčí, ale děláte to jenom kvůli svému klukovi, nedělejte to. On si teoreticky řekne, že Vám stačí málo. Nemusí se snažit. Dala jste mu jasně najevo, že se ho budete držet jako klíště. Vaše hodnota u něho klesá níž a níž... Takže Vás nevezme na nový film Padesát odstínů šedi 2, protože si za to můžete sama!
Říkáte si, jak tohle asi můžu vědět? Já, nezkušená sedmnáctiletá holka, která o mužích a vztazích neví nic. Bingo, nevím. Máte pravdu. Jenže já se zkouším vžít do kůže mužů. Vás by snad přitahoval kluk, který by pro vás udělal první poslední a přitom na všechno, co byste řekly, vždy souhlasil? Myslím, že byste tohoto chlapce odstranila ze svého seznamu. Kdyby Vám Váš přítel chystal každý večer teplé jídlo, a vy to brali jako samozřejmost. Už byste to neoceňovali. Jo, začínáte se pěkně nudit, že? Pochopte, že i on je Vaším přístupem a ,,oddaností" k němu znuděn. Jste jenom jako přítěž. Podlě me chcě kluk zajímavou holku. Krásná holka je všude, ale zajímavá se hůře hledá.
Myslím, že by nastal stejný proces i u Vás. Jeho hodnota by u vás klesala. Každý chceme vedle sebe sebevědomého člověka, který od nás nepožaduje, abychom byli dokonalí. Nemění nás ke svému vkusu. Hlavně člověka, který dokáže bez NÁS žít, i když jsme tisíce mil daleko. Miluje nás takové, jaké jsme. Buďte sví, milujte sami sebe, druhé a budete milováni.
Chtěla bych na závěr říct, že je to jen čistě můj názor a jak to vidím já. Takže Váš názor může být úplně opačný, a já budu ráda, když mi napíšete, co si o tomhle tématu myslíte Vy.


Můj rok 2015

2. ledna 2016 v 22:35 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj. Přeji Vám všem šťastný nový rok a hlavně hodně zdraví. Dneska bych chtěla shrnout svůj rok 2015, který byl doopravdy náročný a hlavně přínosný. Tenhle rok byl pro mě pokrok ke zlepšení mého života. Začnu tedy od začátku.
V lednu jsem poprvé cítila, co to je být ve stresu. Všechno se na mě chrlilo, protože jsem musela zvládat školu a projekt, se kterým jsem posléze v únoru odjela do Španělska. Zažila jsem první let letadlem a poprvé jsem musela spoléhat na své jazykové a komunikační schopnosti, jelikož jsem bydlela ve španělské rodině. Bylo to pro mě něco nového. Jako kdybych si uvědomovala, kolik možností mám. Šíleně moc jsem si leden a únor užila. Většinu času jsem byla s kamarádkou Míšou, která se projektu taky účastnila. Chodili jsme do naší oblíbené kavárny La Familia, kterou jsem pomocí Míši objevila v lednu. Byla jsem šťastná. Po příletu ze Španělska s novými zkušenostmi jsem šla poprvé na ples.

Další měsíce jsem začala pociťovat, že jsem poblázněná láskou. V té době jsem často jezdila na kole, udržovala se fit a cvičila v posilovně. V dubnu jsem si začala uvědomovat, že chci něco víc. Cítila jsem, že je něco špatně a že nemám něco dořešené, co bych měla vyřešit. Vím, že co jsem v minulosti zažila, se se mnou táhlo jako kamení a přítěž. Začala jsem tedy číst články týkající se psychiky a psychosomatických nemocí. Když jsem ty knížky četla, snažila jsem se odhalit svůj problém. Jenže začalo jaro a jako vždy se u mě vyskytne alergie a s ním i ekzém. Tento rok mě to postihlo doopravdy šíleně moc. Nevěděla jsem, co mám dělat. Byla jsem ze sebe otrávená a nenáviděla jsem se. Neustále jsem o tom je mluvila a nic pro to nedělala. V té době mi byl přidělen další projekt, se kterým jsem protentokrát vycestovala do Slovinska. Museli jsme plnit různé povinnosti, cvičit prezentace, natáčet videa a organizovat výlet pro stážisty ze zahraničí. Byla jsem docela pod tlakem. Řekla jsem si dost! Nechtěla jsem se cpát kortikoidy, které Vám stejně nepomůžou. Zatlačují Váš problém zpět do těla.


Jednoho dne jsem zavolala jedné paní, která se zabývala akupunkturou. Měla jsem šílený strach, o čem se s ní budu bavit, co mám čekat. Ještě teď jsem té paní moc a moc vděčná, protože mě dokázala otevřít. Pomohla mi mluvit o svých pocitech a projevovat city ven. Vše, co mě celá léta trápila, jsem jí řekla a byla mi oporou. Snažila se pomoct s každým mým problémem a pomohla mi uvědomit si mou hodnotu. Považovala jsem se za člověka, který je jiný a svět mu nikdy patřit nebude. Jenže ne! Patří mi. Vždycky mi napíchla různé body, aby mi pomohla s ekzémem a s alergiemi. Můžu říct, že jsem jaro přežila.

Poté přišlo Slovinsko a s ním setkání se slovinskou rodinou. Neuvěřitelné, jak se rodina podobala té české. Katarina, u které jsem bydlela, byla úplně stejná osoba jak já. Strašně moc jsem si s ní rozuměla. Opět jsem získala jazykové zkušenosti. Během poznávání nových zemí, jsem zjistila, že cestování je to, co mě naplňuje. Možná to zní divně, ale připadám si volná a nikým vázaná. Překvapuji sama sebe, že v zahraničí jsem jiný člověk. Uvolněnější, víc svá. Nejlepší byl ale stejně výlet do Anglie, protože odjakživa to byl můj sen. To prostředí, lidé a všechno okolo mě ještě víc motivovalo, abych cestovala ještě víc. Celý rok jsem se snažila uspořádat svoji osobnost. Nemůžu na sto procent říct, jestli jsem toho docílila. Určitě ne, stále jsem na té cestě poznávání a moc mě to baví. S tímhle mi pomáhá nejen má kamarádka, ale vyhledala jsem i odbornější pomoc, a jsem za to nesmírně vděčná! Zkrátka osobnostně na sobě pracuji. Za tenhle rok se moje sebevědomí z nuly dostalo na takových 40 procent.
Jsem za to nesmírně vděčná, že jsem byla předhozena složitým úkolům a situacím. Začátkem prázdnin jsem měla poprvé brigádu na celé 2 měsíce. Nesmírně jsem tam byla spokojená a letos tam půjdu znovu. Poznala jsem nové lidi. Sice jsem si prázdniny neužila podle svého gusta, ale můžu říct, že jsem si je užila se správnými lidmi.
Červen byl náročný, protože jsme také rekonstruovali barák, a můžu říct, že to bylo děs!


Začátkem třetího ročníku mi bylo oznámeno, že budu mít praxi na Vranovském zámku, a to mě nejvíc děsí do budoucnosti. Tohle bude jediné, co si přeji, abych to zvládla. Držte palce. Zbytek podzimu jsem měla celkem poklidný. Dodělávala jsem si svůj pokoj a z ničeho jsem si hlavu nelámala a doslova si užívala klidu. V prosinci jsem veškerý čas trávila se svou rodinou a Vánoce strávila také v rodinném kruhu. Jsem celkem překvapená, jak to rychle uteklo. Úplně teď si pamatuji momenty před tím, než jsem odlétala do Španělska, jak jsem poprvé obsluhovala, jak jsem dostala první pusu, jak jsem byla poprvé na diskotéce s kamarádkou, jak jsem si užívala své 17. narozeniny na praxi, jak jsem chodila každý měsíc do La Familia s Míšou na babychino. Nejlepší pro mě byl stejně leden, únor a konec tohoto roku. Nejvíc jsem si ale užila poslední den roku 2015, protože poprvé přišlo něco neplánovaně. Už nic neplánuji.
Přeji Vám mnoho zdraví, lásky a úspěchů do nového roku 2016. Doufám, že bude ještě lepší jak tento, a že dodržím své novoroční předsevzetí.