ENGLAND 2015

6. prosince 2015 v 19:41 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj. Jsem doma z Anglie a mám doopravdy smíšené pocity. Moje vzpomínky jsou tak živé, že kdybych zavřela oči, jsem znovu ve svém milovaném Worthingu. Můžu říct, že jsem byla napjatá, jaké to tam bude. Poslouchala jsem řeči ostatních o Angličanech, že jsou odtažití, citově chladní a jejich humor je suchý, dále že mají doma bordel a neuklízí. Je sice pravda, že jejich domy nejsou tak precizně uklizené jako u nás v Česku, za to oni si dokáží svůj život užít. Bary, kavárny a restaurace jsou pořád plné lidí. V domě, ve kterém jsem bydlela, byl postarší a uklizený. Nebyl tam nikde prach ani bordel na zemi. Oni prostě mají jen moc věcí náskladané třebe v knihovnách nebo v obýváku na stěnách. To je vše, takže to může působit kýčovitě. A co se týče jejich povahy... Lidé by měli nejdřív s Angličany mluvit, než se přiklánět k názoru druhých, že jsou Angličani chladní. Podle mě to není pravda.


Když zavzpomínám na svého učitele Davida, tak si představím showmana, který dokáže své vyučování zpestřit na tolik, že ho studenti poslouchají. Celou dobu vykládal a nutil nás taky mluvit. Jenže ona ta konverzace přišla vždy sama. Hráli jsme s ním různé hry, při kterých jsme museli mluvit. Naše každá hodina se nikdy neobešla bez smíchu. Uměl nás pobavit a zároveň nás zbavit nervozity. Stejně tak kdy jsem čekala před obchodem zvaný Poundland, kde všechno bylo za jednu libru (ale o něm později), jsem čekala s plnýma taškama na kamarádku. Jeden pán si ke mě sedl a podal mi bonbony, které mi z tašky vypadly. V Anglii je nutné, abyste za všechno děkovali a také prosili. Ten pan, který žil ve Worthingu, si se mnou vykládal dobrou půl hodinu. Šlo vidět, že se hodně zajímá. Chopila jsem se šance a začala jsem se taky zajímat a vyptávat. Můžu Vám říct, že takhle když si s někým povídáte a je z jiné země, tak pro mě je to ten nejkrásnějí a nejnaplnitější pocit, co mi život může dát. Furt tápám, kdo jsem a co mě baví a co chci. Když si například koupím kabelku, kterou moc chci, tak mě to naplní na chvíli, jenže tohle je mnohem vzácnější než nějaké hmotné věci. Pomalinku si uvědomuji, že tohle je vlastně to, co chci. Můžu z celého srdce říct, že na tento moment myslím fakt každý den a přehrávám si ho dokola, protože tehdy jsem se cítila užitečná a šťastná. Měla bych přestat psát takové citové výlevy a popsat Vám, jak to tam probíhalo.


Jeli jsme ze Znojma až do Calais, kde jsem viděla uprchlický tábor. Bylo to něco neskutečného. Tolik lidí a bydlí jenom v modrých tenkých stanech. Všude okolo byl samý nepořádek a na každém rohu stáli policajti. Když jsme najeli na trajekt, tak jsem se pomalu tešila, až spatřím anglickou pevninu. Jenže cesta trajektem nebyla vůbec skvělá. V půli cesty mi začalo být špatně. Celou cestu jsem byla na záchodě a zvracela. Jo bylo to strašně fajn, protože byly nehorázně velké vlny, takže se naše cesta prodloužila nejméně o hodinu déle. Po příjezdu do Doveru jsme jeli do historického městečka Hastings, kde jsme byli u moře a prohlídli si město. Bylo to neuvěřitelné, protože skoro na každém rohu byl krásný kluk. Prostě přesně můj typ. Poté jsme jeli do rodin do Worthingu. Bydlela jsem v rodině, kde host mummy nebyla Angličanka ale Thajka. Občas jsme ji nerozuměli, protože některé písmenka měnila, což bylo občas směsný. Byli ale hrozně moc přívětiví. Co se týče jídla tak to byl fakt cheat week se vším všudy. Kdybych tu bydlela a stravovala se tu, tak jsem do měsíce stokilová. Jenže naše host mummy nám vařila takové lehké večeře. Třeba první den nám udělala bulgur s hráškem, mrkví a sýrem. Další den jsme měli boloňské špagety a poslední den jsme měli nudle. Nemůžu si vůbec stěžovat, protože jídla v rodině byla suprová. Snídaně byly stále stejné - musli s mlíkem, toast, arašidové máslo a marmeláda. Poslední dny jsme měli večeři jako pizza a fish&chips, což je tradiční anglické jídlo. Co mi akorát scházelo byl teplý oběd, protože místo toho jsme dostávali balíček, ve kterém byl toast, sladkost, brambůrky, ovoce a voda.

Co se týče školy, tak jsme se učili 3 dny a měli jsme 2 hodinové lekce. Každé ráno cestou do školy jsem obdivovala uniformy žáků. Je to něco prestižního. Všichni tu byli příjemní a furt se nás ptali, jak se máme. Není to o tom, že by je to zajímalo, ale je to jejich projev zdvořilosti a slušnosti. První tři dny strávené na jihu byly nejlepší ze všech. Chodili jsme k moři a na mola. Nakupovali jsme a to ve velkém. Jeli jsme do Brightonu, kde jsem nakoupila spoustu věcí v Primarku a New Looku. Utratila jsem nejmíň 80 liber. Brighton se mi moc líbil, protože nebyl tak přeplněný. Všude jsem zkoumala každé místo, co bych mohla vyfotit. Jenže furt nebyl čas. Nakonec to dopadlo tak, že celá naše skupina musela čekat na mě a na kamarádku. Další den jsme byli v Portsmouth, kde byli jen samé lodě a pak přišlo opět nakupování. Poslední den na jihu jsme strávili ve Worthingu, kde nás vzali do Poundlandu, jak jsem se již zmiňovala. Vše tam bylo prostě za jednu libru. Takže jsem nakoupila šampony, deníčky, různé vánoční dekorace, diář na rok 2016, bonbony, čokolády, čaje a pronto, protože u nás stojí 100 Kč. Už mě bolely ruce, jak jsem měla ten košík těžký. Ano, tady jsem utratila dalších 25 liber. Co mě ale překvapilo, tak to bylo KFC, protože to nebylo jako u nás. Když jsem řekla obsluze, že chci Twister menu, koukal na mě jak na idiota. Mají to tam tak, že si koupíte normálního Twistera s hranolkama a k tomu musíte dokoupit nápoj. Vůbec nechutnal tak jako v Česku.


Pak přišel na scénu Londýn, který je neuvěřitelný. Je přeplněný a všechno je tu strašně ve spěchu, lidé tak doprava. Památky má nádherné a vůbec jsem si nepředstavovala, že jsou všechny tak blízko u sebe. Viděli jsme Tower Bridge, Big Ben, London eye, Katerdrálu sv. Pavla a mnoho dalších. V Londýně probíhalo také mnoho stávek reagující na to, co se děje ve světě. Večer bylo všechno osvícené francouzskou trikolorou. A vánoční osvětlení je tam jako z pohádky. Mrzí mě, že nemám pořádné fotky, protože jsme večerní Londýn viděli z autobusu. Je nádherné, jak se všude svítilo a červené autobusy tomu dodávaly šmrnc. Mrzelo mě, že jsme němeli tolik času. Furt jsme pospíchali a neměli čas někde se zastavit. Z čeho jsem měla šílenou radost, byla návštěva muzea Madame Tussaud's (nebo jak se to píše), kde byly samé známé celebrity. Hlavně jsem se setkala s One Direction a se Zoellou a Alfiem. To jsem měla šílenou radost a užívala si to. Ty figuríny byly doopravdy jak živé. No a zjistila jsem, že Einstein byl doopravdy malý.


Poslední den byl zároveň asi nejlepším dnem, protože jsme prošli celým Londýnem a procházeli ulicemi, kde se nacházeli fakt luxusní nádherní chlapci. Jeden mi utkvěl v paměti, protože mi připomínal Harryho. Zakončili jsme náš výlet na London Eye a plavbou po Temži. Vše bylo nasvícené a vánoční nálada mě pohlcovala. Nechtěla jsem z tama ještě odjet, ale zároveň mě táhla domů rodina. Musím uznat, že tento rok byl doopravdy těžký a stále jsem čekala na odměnu, a právě tenhle výlet byl pro mě tím nejkrásnějším dárkem, co mi mohl někdo kdy dát. Konečně můžu odškrtnout svoji první položku na seznamu z mých snů.
Mějte se zatím krásně. Čeká Vás tu moc moc fotek z Anglie ale i mnoho jiných.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natali Natali | Web | 6. prosince 2015 v 20:59 | Reagovat

Úžasný článek a skvělá kvalita fotek, mohla bych se zeptat, čím fotíš? :-)

2 Elly Elly | Web | 6. prosince 2015 v 21:38 | Reagovat

Já byla v Anglii v září. Na trajektu jsem měla smíšené pocity. Ne z toho, že by mi loď dělala špatně, ale tam i zpátky jsme jeli v noci a lidé divně koukali. :D V rodině to bylo taky super, byli  moc příjemní a pokecala jsem s nimi. V Primarku jsem taky nakoupila dost. :D KFC v Anglii a KFC u nás se nedá vůbec srovnávat a u té budky, co máš na poslední fotce, mám fotku :-D

3 Míša Míša | Web | 7. prosince 2015 v 9:31 | Reagovat

Krasny clanek, cetla jsem ho cely a sama se vracela do mist a zazitku, ktere mam z Anglie :)

4 S-hejvi S-hejvi | Web | 7. prosince 2015 v 13:03 | Reagovat

Anglie jako taková mě nikdy jako země moc nelákala, táhne mě to spíš do jiných zemí, ale někdy bych se tam taky klidně podívala :) Fotky jsou krásné a je super, že sis to užila! :)

5 Lamič Lamič | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 20:39 | Reagovat

Hezký článek. Osobně s tebou souhlasím, že bavit se s cizincem v cizí řeči je hrozně fajn pocit. Já si takhle povídal ve vlaku s tureckým inženýrem a dodneška si pamatuji, že to pro mě bylo skoro jako se bavit s marťanem. Prostě něco jiného, neotřelého :) Hodně mě tohle inspirovalo a možná si tam výhledově i výlet udělám.

6 VeronicaM VeronicaM | Web | 8. prosince 2015 v 10:40 | Reagovat

páni,krásné fotky. jde vidět,že sis to tam pořádně užila =)

7 Nikie Nikie | Web | 12. prosince 2015 v 13:44 | Reagovat

Byli jsme v Anglii úplně ve stejné škole! :) A máš naprostou pravdu. Moc hezký článek! :) Také si nemyslím, že by Angličané byli chladní :-)

www.nikiexx.blogspot.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama