Klíč ke šťastnému životu - zdravé sebevědomí

16. listopadu 2015 v 19:21 | Nelly Cadlenson |  Ostatní


Všimli jste si, že když se Vás někdo zeptá, jaký je Váš talent, tak šíleně tápete a nevíte co odpovědět? Připadáte si občas zbyteční, a že nic neumíte? Kdyby Vám dal někdo otázku, jaké jsou Vaše záporné vlastnosti a v čem jste špatní, věděli byste okamžitě odpověď? Odpověděli jste na všechny otázky ano? V tom případě máte nízké sebevědomí, které vlastní dneska většina lidí, do kterých byste to ani neřekli.

Už jako malí jsme byli determinováni společností. Dělali jsme to, co se od nás požadovalo. Čistili jsme si zuby, chodili spát v danou hodinu, dělali jsme si poslušně úkoly, chodili do zájmových kroužků, a to jen proto, aby se nám dostalo pochvaly od rodičů, rodiny a okolí. Pro dítě je pochvala jako pohlazení na duši. Jenže podle mě nás málo chválili. Spíše nám vkládali, jak jsme nemožní, že jsme správně neumyli nádobí nebo že jsme se měli více snažit, abychom dostali jedničku. Slova, která nám začalo říkat okolí, nebyla bolestivá, ale spíše se pak začala prolínat s naším myšlením a děním v našem životě. No posuďte sami. Když jste chtěli něco moc zkusit, ale brzdil Vás strach, že nejste dost dobří? Líbil/a se Vám nějaký/á kluk/holka, ale vy jste si říkali, že na něho/ji nikdy mít nebudete? Říkali jste si, že stejně nikdy nebudete mít šanci toho dosáhnout, nebo že to nemá smysl s Vaším talentem, protože to podle Vás umí každý? Jenže oni to tak nemysleli. Neuvědomovali či neuvědomují si váhu svých slov a tyhle slova říkali či říkají jen proto, aby se zbavili svého vzteku. Bohužel nám to do dospělosti nepřinese moc dobrého.

Lidé s nízkým sebevědomím se spokojí s průměrem. Vybírají partnera, kterým se jim naskytne a bojí se si vybírat. Jsou s někým jenom proto, aby nebyli sami. Dělají, co se od nich požaduje, ale nezkouší nové věci, jelikož mají strach z kritiky. Nesnesou kritiku a neumějí se s ní vyrovnat. Bolí je to a nechtějí zažít znovu pocit bezcennosti. Dále pak přirovnání se s někým jiným. ,,Podívej se na ni - ta má samé jedničky a neřeší takové problémy jako ty" nebo ,, Kdyby ses snažila jako Veronika, tak bys taky mohla nosit takové oblečení a mít se dobře." Rodiče by nikdy neměli přirovnávat své dítě k jinému dítěti. Akorát na něm vyvinou tlak a dítě se začne ostatním vyrovnávat, ale nikdy nebude pro sebe dost dobré.
Připadá mi, že dneska v české společnosti se trestá za to, v čem jste dobří, a prokázat svůj talent. Nikdo nemůže veřejně prohlásit, že je dobrý ve sportu, zpěvu, hře na hudební nástroj nebo v žonglování, jelikož dneska se to bere za gesto namyšlenosti.
Ti, co si nevěří, nejsou spokojení se svým vzhledem. Proč většina dívek nosí make-up? Aby se líbila chlapcům. Ovšem. Jenže má to i jiný důvod. Patlají na sebe vrstvy make-upu, pudru a tvářenky, aby zakryly svou prázdnotu v duši. Snaží se být něčím lepším, než ve skutečnosti jsou. Své fotky hází na Instagram v různých efektech, aby to vypadalo lépe a přesvědčilo lidi o jejich kráse. Pózují jen tak, aby zakryly jejich nedostatky. Točí se z boku, aby nešlo vidět bříško, dále i obličej, aby vypadal hubenější a byly výrazné lícní kosti. Dokáží strávit v koupelně i před zrcadlem hodiny a neustále se kontrolují, jestli vypadají dobře. Když jim někdo třeba řekne, že jim rudá barva rtěnky nesluší, tak ji přestane nosit a ihned si ji odmaluje.
Nechápu tento trend, ale hodně mladých lidí, je závislá na hodnocení svého okolí na sociálních sítí. Radují se za každý lajk, který od svých přátel (ať mi nikdo netvrdí opak) dostanou na svojí novou fotku a cítí se tak sebevědomější. Když nemají dostatečně lajků či srdíček, jejich sebevědomí klesá dolů. Nikdy se nikomu nezavděčíte. Navíc tyhle lajky z Vás lepšího člověka neudělají. Usvědčí Vás to jen o tom, abyste svůj vzhled stále zdokonalovali. Znám to z vlastní zkušenosti a budu upřímná. Když mi začali psát kluci na FB, bylo to pro mě něco nového. Tohle jsem prostě nikdy nezažila, a tak jsem si s nimi psala. Samozřejmě že Vám psali, jak jste krásná, úžasná a že Vám to sluší a každou Vaši fotku ohodnotili jako - To se mi líbí. Vaše sebevědomí roste. Jenže takhle vypadáte na fotkách, jinak ve skutečnosti. Já sama můžu přiznat, že lépe vypadám na fotkách jak ve skutečnosti. Vždy mi lidé říkali, že jsem fotogenická a vypadám starší. Ve skutečnosti si nepřipadám tak atraktivní jako na fotkách. Začala jsem o svůj vzhled ještě více pečovat, což mi vůbec psychicky neprospělo.


Jelikož trpím atopickým ekzémem zejména na jaře, styděla jsem se dokonce chodit i ven. Měla jsem strach, že už nebudu ta, za kterou mě měli. Často jsem pobývala doma, jelikož jsem bývala oteklá na tváři a moje oční víčka připomínaly paviání prdel. Řešila jsem to různými způsoby. Chodila ke kožnímu. Doma neustále poslouchali, jak jsem hnusná, jak mě svědí obličej, jak s tím nemůžu do školy. Můžu říct, že mám doopravdy trpělivé rodiče a divím se, že jsem nedostala žádný trest za mé neustále kňourání.
Nikdo si toho nějak ve škole nevšiml a to bylo jen moje podvědomí, že si toho každý všiml. Moje chyba byla ta, že jsem se ptala vždy spolužaček, jestli nemám něco na obličeji. Když mi třeba řekli, že to mám na tvářích červené, v duši jsem bláznila. Necítila jsem se vůbec dobře. Postupem času jsem si uvědomila, že jsem pěkná, ale ne krásná. Krásná je holka, která je vzhledově pěkná ale navíc je o své vnější i vnitřní kráse přesvědčená a ví o tom. Já si o tom vědoma nebyla, proto jsem pěkná. Také jsem si uvědomila, že ti kluci, kteří mi psali, skládali mi komplimenty, které by normálně ve skutečnosti nevyslovovali, psali jen proto, aby si sebevědomí sami zvýšili tím, že jsem na to odpovídala. Občas lituji toho, že jsem si nechala utíkat zážitky před očima a psala si raději s kluky, kteří by na veřejnosti na mě ani nepromluvili a přehlíželi mě. Zvýšili mi mé sebevědomí tím, že mi psali bludy o tom, jak jsem ,,krásná", i když jsem sama nebyla o tom přesvědčená? Možná v daný moment ano, ale není to dočasné. Stejně spadnete ke starému známému tajnému programu - ,,Nejsem dost dobrý/á". Jen když si představím. Kdybych byla s osobou, pro kterou jsem dobrá, tak přesvědčím i sebe, že jsem dost dobrá? Otázka je, budu stále dost dobrá, když mě ta osoba opustí? Nízké sebevědomí se vyznačuje i žárlivostí. Žárlí ten, kdo sám sobě nevěří.. O tomhle tématu jsem již psala v minulém článku. Nemáme strach, že ztratíme osobu, kterou milujeme. Strachuje se naše ego. Jak bude vypadat v očích ostatních?
Moc ráda bych teda chtěla, abyste do komentářů napsali, v čem jste doopravdy dobří, co na sobě zbožňujete a co byste na sobě nechtěli změnit, i když Vám to občas způsobuje komplexy. Nebojte se to sem napsat. Nikdo to neodsoudí. Všichni jsme lidé, kteří mají dobré a špatné vlastnosti. Zapomeňte na ty špatné a řekněte mi, proč zrovna Vy jste dokonalý a dobrý člověk. Vzpomeňte si na situaci, kdy jste někomu pomohli (možná Vám to připadne triviální). Nebojím se a řeknu Vám, proč jsem zrovna já pro sebe dokonalá.
Mám fotografickou paměť a dokážu si zapamatovat věci, když je vidím napsané. Pamatuji si, jakou barvou mám napsané nadpisy v sešitě. Jsem citlivá, empatická a dokážu lidem pomoct s problémem. Držím si odstup od lidí a jsem tajemná. Umím být asertivní a udržet se v klidu. Líbí se mi moje krásně tvarovaná ústa, které mám po babičce a pronikavé zeleno-hnědé oči, které jsem zdědila po mamce. Neměnila bych na sobě svůj úzký pas se širokými boky, i když si připadám jak Věstonická Venuše. Moji rodiče jsou nádherní lidé a já jsem po nich. Tak a teď může někdo začít s tím, že jsem namyšlená osoba zahleděná do sebe. Prosím jen do toho, já ti to dovoluji. Jenže ty jsi v tom případě člověk, který je na tom hůř než já. To jsem já a taková zůstanu. Nebudu se trápit kvůli okolí, že nejsem podle tvých představ.
Tohle je podle mě důležité si uvědomit, a jakmile člověk najde lásku k sobě samému, je šťastný. Je šťastný se svou rodinou i bez, je šťastný s partnerem i bez, je šťastný s přáteli i bez. Zkrátka není na nikom závislý. Vždy tu je jedna bytost, která bude při něm stát a milovat ho - a to je on sám.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elly Elly | Web | 16. listopadu 2015 v 20:04 | Reagovat

To je tak krásný článek, Nelinko! Všechno, co bylo napsané nad fotkou, je pravda. Mám strašně nízké sebevědomí. Vím, že ta to hodně můžou mí rodiče. Vždycky mi vštěpovali, že jsem hnusná, blbá a nic nedokážu. A já jim věřila. Ale dokázala jsem jim opak. Udělala jsem přijímačky na střední, na výzo měla jednu trojku z matiky a mám i přítele. Naši jsou strašně negativní lidé a na všem hledají to špatné. Kdybych měla psát mé špatné vlastnosti, tak tu jsem ještě zítra, protože, jak jsi psala - těch má člověk s nízkým sebevědomím hodně. A v čem jsem dobrá? Nenechám si s*át na hlavu a řeknu člověku do očí svůj názor - i když to je místy spíše nevhodné a člověka to naštve, protože to nedokáže překousnout. Dále jsem optimista a na všem zlém hledám něco dobrého. Snažím se žít přítomností a nic neplánovat, protože nic není nikdy tak, jak si přejeme, a pak jsme akorát plní zklamání. :) Za tyto věci si fandím a mám se za ně ráda... :-)

2 Lamič Lamič | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 6:59 | Reagovat

Pěkný motivační článek, zejména poslední odstavec má hlubokou myšlenku. Jen na některé z věcí mám malinko odlišný názor. Minimálně u té průměrnosti, kterou zmiňuješ, to není dané jen otázkou sebevědomí. Ačkoliv má svůj významný vliv. Hraje tam roli i určitý psychologický faktor, kdy si lidé přirozeně vybírají toho, kdo k nim nějak pasuje. Ať už charakterově, nebo psychicky. Navíc je vůbec otázka, kdo je vůbec ten „průměr“? Osobně tohle škatulkování moc nemusím, protože si myslím, že každý z nás jsme svým způsobem unikát. Hlavně vy ženy :)

A v čem jsem dobrý? Nerad chodím s davem a jako správný rebel sem narozdíl od ostatních nic nenapíši :-p

3 Míša Míša | Web | 17. listopadu 2015 v 9:18 | Reagovat

Hezky jsi to napsala. Mozna nesouhlasim s kazdou vetou, ale jinak verim, ze jsi par slecen motivovala, aby se nad sebou vic zamyslely :)
A ty jsi krasna a jsem rada, ze uz to vis :)

4 MrNobody MrNobody | 17. listopadu 2015 v 21:34 | Reagovat

To asi nepotřebuje nějaký zdlouhavý komentář je to zkrátka super stejně jako všechny ostatní tvé články do kterých dáváš svou duší srdce a své myšlenky.
Jsem přesně ten typ co má hodně nízké sebevědomí, nedokážu ti napsat v čem jsem dobrý. Dokážu ti napsat mnoho případů, kdy jsem si řekl "Na to nemám" ... Jedna věc ve které si myslím, že sem dobrý je soucit, empatie, sebeovládání a nepřekonaelná potřeba neustále někomu pomáhat ať je to známý, cizí, přítel nebo dokonce i nepřítel ... v každém se snažím hledat něco dobrého i když je navenek špatnej protože každej v sobě má tu dobrou stránku a každej kterej ukazuje tu špatnou pro to má nějaký důvod, něco ho k tomu dohnalo a já se v každým snažím najít tu dobrou. Proto taky vycházím s každým proto nikoho neodsuzuji a proto mám pro každého pochopení. Dokážu dát lásku i tomu, kdo ke mě cítí jen nenávist protože ten který je plný nenávisti tu lásku potřebuje nejvíc. Jsem strašně citlivej člověk se srdcem pro každého a ano jsem na to hrdý i když mi to způsobuje komplexy jak jsi psala ve článku ... doplatil sem na to nespočetkrát tolikrát toho někdo jen využil tolikrát mě někdo zradil a zklamal. Byl jsem strašnej optimista, sangvinik říznutej s flegmatikem ... teď se to obrací spíš v melancholika ... deprese mi už nejsou tak cizí. Ale stejně pořád vím že mi to stojí za to. Nedůvěřuju tolik lidem ale přesto se jim snažím pomáhat .. nepoustím si je tolik k sobě ale i přesto jsem tu pro ně ... jediná dobrá věc na mě, kterou dokážu popsat.

5 Ann Ann | 17. listopadu 2015 v 22:00 | Reagovat

Popsala jsi to dokonale. Strašně moc ti děkuji, otevřela jsi mi oči. Přesně jak píšeš o tom hodnocení od ostatních lidí, pamatuji si, že byli doby, kdy jsem na tom byla doslova závislá a vždy se lidí (kamarádů) ptala, jak vypadám, jak mi to sluší a co mi nesluší, jestli není vidět ten pupínek, který se mi najednou zničehonic udělal na nose atp. Jednou jsem si do školy vzala takový bílý dlouhý svetr, který se mi moc líbil. Jedna spolužačka mi ale řekla, že v něm vypadám jak sněhulák. Byla jsem z toho sice smutná, ale svetr jsem nosit nepřestala. Překvapila jsem sama sebe, že jsem ten svetr nepřestala nosit a dost mile jsem se překvapila. Pak už jsem ani nebyla smutná, bylo mi to fuk. Mně se to líbí a nemusí se to líbit ostatním, takhle bych to řekla.
Máš pravdu, někdy máme opravdu nějaké nedostatky, které vidíme jenom my a kdybychom na to okolí neupozornili, nikdo si toho nevšimne. Ve většině (no.. vlastně ve všem) s tebou musím opravdu souhlasit. Líp bych to nenapsala. Opravdu úžasně napsaný článek !

6 Nelly Cadlenson Nelly Cadlenson | Web | 17. listopadu 2015 v 22:17 | Reagovat

[1]: Elly, rodiče podle mě chtějí z tebe něco víc než jsou tví vrstevníci, možná tě tím chtějí popohnat za lepšími cíli. Jinak je fajn, že jsi pozitivní narozdíl od rodičů :) Přeji ti hodně úspěchů

[2]: Ano souhlasím s tebou. Průměr se nedá stanovit. Podle mě to člověk cítí.

[3]: Děkuji. Stále na tom pracuji.

[4]: Děkuji moc. Být dneska citlivý v dnešní době je něco jako zázrak. Jenže jak jsi napsal, doplatil jsi na to. Byla jsem sangvinik jako ty, ale teď jsem melancholik.

[5]: Moc ti děkuji. Ano mám tohle to samé jako ty. A jsem moc ráda, že jsi ten svetr nepřestala nosit! :) Ono postupem času zjistíš, že ten člověk, který tě odsuzuje, ti nic nedá. Absolutně nic. Projeví jen svůj názor a ty ho buď přijmeš nebo ne. Pokud přijmeš, hodíš to za hlavu. :)

7 Calistka Calistka | Web | 18. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

Moc ti to sluší :)

Mě přijde, že talent v sobě člověk může objevit třeba i v pokročilejším věku a je proměnlivý. Kdysi jsem měla nadání na jiné věci třeba které mi už nejdou. :)

8 Elis Elis | Web | 18. listopadu 2015 v 17:51 | Reagovat

Na fotkách vypadáš fantasticky... s tím sebevědomím máš pravdu, musíme znát své kvality a být si sebou jistí a nebrat ohledy, co o nás říkají jiní... :-)

9 Petra petrulinka ♥ Petra petrulinka ♥ | E-mail | 22. listopadu 2015 v 23:27 | Reagovat

Téééda slečno, slečno, na to že Ti je 17 let, klobouk dolů. :)
Umíš velmi dobře psát, to jistě sama víš a taky jistě víš, jak moc se odlišuješ od ostatních blogerek. Skvělá práce.
Doufám, že si půjdeš za svým a tu psychologii opravdu zkusíš. Jen jdi do toho, je lepší vědomí toho, že to nevyšlo, než to, že jsi to vůbec ani nezkusila. ;-)
Dle toho co píšeš, jsi mi strašně sympatická, máš krásnou duši ... a nebojím se ani říci, že toho máme hodně společného, hlavně ten způsob myšlení.
Často to nedělám, ale tvůj blog si dávám do oblíbených, doufám, že si tvoje myšlenky budu číst často. ;-)

10 Lore Lore | Web | 25. listopadu 2015 v 18:07 | Reagovat

Občas přemýšlím, co mí rodiče udělali špatně, protože jsem stydlivá, nesebevědomá a nekomunikativní. Přitom mně se nezdá, že by mě rodiče nějak sráželi nebo srovnávali..
Nechci aby mé děti byly stejné jako já, snad se mi to podaří je vychovat ke zdravému sebevědomí. Vždyť každý člověk si to zaslouží, jak už jsem jednou říkala, nikdo není škaredý.
..Jinak moc ti sluší ty bílé džíny:)

11 S-hejvi S-hejvi | Web | 7. prosince 2015 v 19:33 | Reagovat

Skvěle jsi to vystihla a moc ti to sluší na fotkách :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama