Listopad 2015

Podzim, Anglie 2015 & zájmy [13. 11. 2015]

13. listopadu 2015 v 16:29 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj. Dlouho jsem se neozvala. Chtěla jsem jenom říct, že naše rekonstruce domu je skoro u konce. Jenže jsou okolo furt toho šílené problémy. Třeba včera nám přivezli jinou sedačku, než jsme chtěli. Umyvadlo nám dovezli prasklé a vinylových podlah bylo málo. A o řemeslnících ani nemluvím. Myslím si, že dneska je řemeslo doopravdy důležité v dnešním světě. Každý chce maturitu a nepracovat rukama, jenže tahle práce bude čím dál cennější. Neustále slyším, že nemají čas a mají toho hodně. Je to šílené. Každopádně jak se vlastně mám. Můžu říct, že je to jak na houpačce. Někdy je to fajn a někdy zase na dvě slova, což ale všichni známe. Brigáda mi skončila a já teď hledám něco nového. Nejradši bych šla pracovat na Freeport do nějakého obchodu. Bohužel všude berou až od osmnácti. Mimochodem na začátku října jsem se dozvěděla, že pojedu se školou do Anglie. Nehorázně se těším a hlavně konečně uvidím Londýn. Pojedu na začátu prosince, tudíž uvidím vánoční Londýn. Dále jsem si pak dávala přihlášku na stáž do Portugalska. Byla bych ráda, kdybych se i tam dostala, protože by to byla opět skvělá zkušenost procvičit se v jazyce a pracovat zde ve svém oboru. Školu zatíím zvládám, jen mě trápí praxe, kterou budu vykonávat celý červen. Budu celý červen provázet na zámku ve Vranově nad Dyjí a navíc průvodcovský text je na 15 A4 stránek. Mám strach, že se to nenaučím. Pomalu se učím Sál předků, ale je to strašně náročné. Přemýšlím, že bych se přihlásila i do školního pěveckého sboru, protože nemám žádnou aktivitu, které bych se věnovala. Ano mám blog, cvičím a píšu, jenže tady to záleží na mě, kdy si na to udělám čas. Zpívat mě baví a vím, že je na čase začít s mým hlasem něco dělat. Je třeba ho cvičit. Momentálně si vybavuji pokoj a vyrábím různé dekorace. Jo a musím do Ikeii koupit si židlu, svíčky a kožešinku. Ani si nedovete představit, jak se těším na Vánoce. Podzim miluju a to hlavně kvůli stromům, jak jsou barevné. Nejradši mám když večer zalezu do postele s čajem a koukám na filmy. Už ani nevím, na co se mám dívat. Měla bych se podívat na nějaké filmy, které jsou inspirovány knihami, které musím přečíst na maturitu. Budu se dívat na Želary, Smrt krásných srnců a Sophiininu volbu. Máte ještě nějaké návrhy?


Je mi celkem na nic z toho, že jsem ve 3. ročníku a ještě rok. Nechci uvěřit, že už budu dospělá a nejsem na to připravená. Hlavně nevím co dál. Jít na vysokou, jít pracovat nebo odjet? Chtěla bych zkusit vysokou, ale nechci cestovní ruch. Chtěla bych zkusit psychologii. Vím, že je to těžké se tam dostat, jenže když někomu pomáhám, cítím se být užitečná. Cítím se být potřebná. Jednu dobu jsem strašně chtěla být modelka ( i když vím, že bych na to nikdy neměla), viděla jsem pouze to, jak chodím po mole, jak cestuji, jak mě všichni obdivují. Jenže o tom to není. Sama v hloubi duše vím, že by mě to nebavilo. Chtěla jsem to jenom kvůli obdivu. Hodně věcí jsem chtěla kvůli obdivu. Jenže vy uslyšíte pochvalu na vaši osobu a jejich víc. Samozřejmě že to lichotí, ale Vám je v daný moment skvěle, ale stejně Vás to pak nenaplní. Upřímně jsem i poslední dobou unavená dnešním životem (tenhle článek jde trochu jinačím směrem). Jak Vás někdo soudí podle Vašich fotek a co píšete na sociálních sítích. A také to když Vás dotyčná pomlouvá a vy jste jen kousek od ní. Nechápu to a asi nikdy nepochopím. Copak to té dotyčné osobě dává, že na Vás kydá špínu? Podle mě se ta osoba šíleně nudí a potřebuje mě znemožnit před druhými, aby zazářila na úkor mě. Jak dětské!
Nelíbí se mi jakým jazykem dnešní lidé mluví. Občas jak kdyby ztratili vlastní hrdost a soudnost. Nejsem typ člověka, co by rád chodil do společnosti mladých lidí. Já vím, že je to divné. Já se prostě v dnešní společnosti necítím a nedokážu být svá. Když slyším hlouček kluků, jak se baví, kterou holku dneska přehnou, chce se mi brečet a utéct někam daleko. Nechci narážet takhle na kluky. I holky takhle blbě mluví. Když je slyším, myslím, že si samy sebe neváží a celkově dělají jenom to, aby od kluků získaly pozornost. Musí ji ale získat fakt tak odporným způsobem, že se mu přimo před očima nabízí? Nevím. Raději dám přednost klidnému večeru s knížkou a teplým čajem nebo si zajdu s kamarádkou na večeři. Jsem doopravdy ráda, že mám kamarádku, která je stejně naladěná jako já. Můžu Vám říct, že se teď v sama sobě vyznat. Nevím, co je správné a co špatné. Chci se vydat tou správnou cestou a neudělat chybu. Cítím se, jak kdybych něco stále dokola skrývala.




PLACE TO GO: Kavárna La Familia, Znojmo

5. listopadu 2015 v 21:15 | Nelly Cadlenson |  Recenze
Zdravím. Již delší dobu spamuji svůj instagram různými sladkostmi, koláčky a různými teplými nápoji. Mluvím snad o mém nejlepší místě, kde se cítím dobře. A to je kavárna La Familia ve Znojmě, která je kousek od mojí školy. Do téhle kavárny jsem poprvé zavítala v lednu 2015 s mojí kamarádkou Michalkou. Když jsem tam vstoupila, tak mě pohltilo příjemné teplo u srdce (ten název má něco do sebe). Prostor byl útulný a vonělo to tam cukrovím. Pamatuji si to jako dnes. Dala jsem si palačinky s nutellou a banánem. Od té doby chodím jenom tam. Každý den dokáží překvapit různými dortíky a o obsluze ani nemluvím. Prostě dokonalost sama. Z téhle kavárny by si měla konkurence brát respekt a inspiraci. Myslím, že Znojmo potřebovalo takové oživení pro kavárenské povaleče jako jsem já. Mezi mé oblíbence patří samozřejmě capuccino, apple pie latté, babychino pink, oreo milch, palačinky a brusinkové taštičky. Nedokážu spočítat kolikrát jsem tam byla za celý rok. Už na začátku ledna tohoto roku byly moje návštěvy časté. Vždy když si chci jít popovídat s kamarádkou nebo odpočinout, jdu vždy sem. Když k nám do školy přijížděly stážisti z cizích zemí, tak jsme je brávali právě sem. Můžu říct, že i oni byli okouzleni zdejší atmosférou. Pro ty, kteří bydlí na Znojemsku a mají rádi kávu, sladkosti a skvělou atmosféru, rozhodně zavítejte do La Familia ve Znojmě.











Před pár dny jsem sem vzala mého bráchu Boriska, který slavil 11 let. Rozhodla jsem se, že ho dovedu do téhle kavárny. Nebyl zrovna nadšený, že půjdeme někam. Jenže když jsme přišli, byl celý bez sebe. Moc se mu to líbilo a objednal si toho kvantu. Dal si marshmallow čaj, oreo mlíčko, hranolky (jak jinak když není Twister z KFC) a makronky. Oslavili jsme spolu jeho narozeniny a jako třešničkou na dortu jsem s ním navštívila kino, kde jsme se dívali na Hotel Transylvania 2. Můžu říct, že jsme si ten den užili.