Červen 2015

Jak to se mnou bylo tenhle půlrok ?

28. června 2015 v 15:26 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj. Některým z Vás přeji pěkné prázdniny plné aktivního odpočinku, někteří se budou muset ještě 2 dny smažit ve škole. Ale teď k věci. Jak jsem již zmiňovala, tak probíhá rekonstrukce našeho domu a říkám, že to není žádná procházka rozkvetlou zahradou. Je to doopravdy šílený, a abych pravdu řekla, docela se těším už na září, protože vše bude už hotové (mělo by). Tudíž ani žádné články během prázdnin nečekejte (třeba přijde múza sama a bude hodně článků), protože nemám ani kde psát a nemám na to klid.
V pátek nám rozdali vysvědčení a já jsem spokojená. Dopadlo to tak, že jsem měla 5 dvojek a ještě pochvalu od ředitele za studijní výsledky a reprezentaci školy. Zakončila jsem to se svou kamarádkou Míšou na dortíčku z La Familia. Musím říct, že tenhle školní rok byl doopravdy jeden z nejlepších a nejhorších vůbec. Tenhle rok jsem měla možnost vycestovat 2x do zahraničí. Potkala jsem mnoho nových lidí. Hlavně jsem ráda za jednu věc. Když porovnám prvák, kdy jsem se krčila v rohu, aby na mě nikdo neviděl, tak druhák byl právě opak. Chodila jsem na všemožné akce, které škola pořádala. Štvalo mě to, že jsem prostě na některé akce byla donucena, ale zase mi hodně daly. Ve třeťáku mám v plánu tempo trochu zpomalit a věnovat se i jiným věcem. Vzhledem k tomu, že škola byla pro mě vždy prioritou číslo jedna, tak se snažím najít sama sebe. Nikdy jsem nevěděla, co vlastně chci ani co mám ráda. Byla jsem tak zaslepená, když se budu učit a mít dobré známky, že budu mít dobrou práci, která bude dobře finančně zajištěná. Nikdy jsem nedělala věci jenom tak. Vždy jsem požadovala odměnu. Přesně jak je tomu ve škole. Za vzorné chování a dobré studijní výsledky dostanete ústní pochvalu. Komu by se to nelíbilo že?


Stalo se hodně věcí, které nevíte a vím je jen já. Můžu Vám ale říct, že většinu času jsem se snažila být s každým za dobře, a tak jsem sama sebe zapírala. Neřekla jsem nic lidem, když mě štvali. Nenadala jsem nikomu, když mě přímo vytáčel. Neprojevila jsem city, protože jsem měla strach, že to není opětované. Zajímala jsem se o věci, které mě ani nezajímaly, ale zajímaly druhé. A hlavně jsem neřekla svůj názor, protože jsem se bála, že když nebude druhý se mnou souhlasit, nebude mě mít rád. Právě tohle mě v poslední době moc trápilo. Když jsem přijela ze Slovinska, myslela jsem si, že ty nervy ze školy asi už přejdou a zase to bude, jak má být. Ale nebylo.
Moje problémy s ekzémem se začaly zhoršovat a už mě nebavilo na sebe patlat kortikoidy a brát všemožné léky jenom proto, aby to na pár dní zmizelo, ale stejně se to za týden vrátí. Nejhorší bylo, když se mi ekzém objevil za krkem a na místech, kde se mi nikdy neobjevoval. Byla jsem furt unavená a nic mě nebavilo. Nebavilo mě ani psát ani hrát na kytaru. Dokonce jsem přestala i na kole jezdit. Byla jsem tak zlenivělá a protivná na všechny. Všechny jsem otravovala mými problémy okolo ekzému a mé postavě. Na kolo jsem se vždy donutila, když jsem se podívala do zrcadla, protože všechen tenhle nával mi způsobil to, že jsem z ničeho nic začala jíst hodně jídla. Můžu Vám říct, že jsem se občas cítila, jako před rokem kdy jsem zažívala to samé. Furt jsem měla v hlavě tu myšlenku, že když se zase přejím, tak své problémy nevyřeším, ale že si zadělávám na další problém.
Rozhodla jsem se, že to vezmu do svých rukou a vyzkouším vše ale přírodní cestou. Zašla jsem tedy za paní, která dělá akupunkturu. Prvního sezení jsem se docela bála, protože jsem trošku věděla, do čeho jdu. Paní byla velice příjemná a ptala se mě na věci, které by mě ani nenapadly, že by se mohla ptát. Řekla jsem ji úplně všechno o škole, mě a o mé rodině. Jak mám problém s dýcháním, tak jsem nevěděla, že ledviny s plícemi souvisí. V minulosti jsem měla problém s ledvinami a stále chodím na kontroly. Napíchla mi jehličky na záda, na rukách i na břichu. Můžu Vám říct, že k té paní jsem přišla s alergickou rýmou, s nachladlým hlasem a zarudlýma očima. Po návštěvě jsem se zbavila rýmy a můj hlas se zlepšil.
Doslova jsem hleděla na ten rozdíl. Na prvním sezení mi hodně otevřela oči a donutila mě se koukat na svět trochu jinačíma očima. Většina lidí si myslí, jak si já můžu na něco stěžovat. Ze všech stran slyším, že hubená a šikovná jsem. Já tomu ale prostě nevěřím. Připadá mi, že většina lidí se semnou nebavila kvůli vzhledu a mé povaze, ale najednou když jsem se změnila, list se zázrakem otočil. Nedokážu se zbavit toho pocitu, že mě mají rádi jenom pro mou odvahu. Hodně si na tohle dávám pozor a snažím se lidi rozeznávat, kteří to se mnou myslí dobře a kteří nejsou falešní. Jsem strašně ráda za své 2 kamarádky Adélku a Karin. Myslím, že ony dvě mě dokážou nejlépe pochopit. Nevím před nimi se nebojím něco říct, protože vím, že nebudou na mě koukat zvláštním pohledem. Jsem za ně moc vděčná, jelikož já jsem tu pro ně a vím, že i ony pro mě. Já věřím, že konečně najdu to souznění, které hledám a věřím, že se mi to podaří.
Proto bych všem, kteří mají stejný problém, aby přestali dělat věci, které chtějí druzí. Přestaňte zapírat své špatné vlastnosti. Nesnažte se být dokonalými. Stejně jimi nikdy nebudete. Ze života nebudete mít nic. Neprožijete svůj život, ale prožijete život druhých.
A teď k mým plánům na prázdniny. Celé prázdniny budu pracovat v kavárně, kde už jsem párkrát byla. Můžu se přiznat, že první den jsem chtěla jít domů, protože jsem nevěděla absolutně nic. Zato druhý den byl rozhodně lepší. Pracuju vlastně jako servírka a ještě k tomu chystám dezerty a kávu. Nejhorší pro mě ale bylo to, jak se má připravit espresso, jak zase latté a jak frapé. Stále s tím bojuji, ale snad se to už zlepší. Doufám.
Jinak bych se s Vámi chtěla podělit o mou zkušenost na vernisáži svatebních šatů, kde jsme předváděly šaty z dnešní doby a také retro šaty. Abych pravdu řekla, já vždycky dostanu to nejlepší. V prvních šatech jsem musela jít bez podprsenky a z druhých šat mi lezlo spodní prádlo, protože ty šaty měly strašně vysoký rozparek, což mě velice potěšilo, protože naše paní učitelka tohle řešila pak ve třídě. Byla to celkem super zkušenost. S čím jsem si ale nevěděla rady, tak to byl výraz obličeje. Mám se smát nebo se mám tvářit jako profesionál? Nakonec jsem tomu nechala volný průběh a dopadlo to dobře, kdyby Nelča, jak jinak, nešlápla Verči na závoj, tak že chudák zavrávorala, ale vzala to dobře. Cítila jsem se, jak naprostý blbec, protože to se může stát zase jenom mě.
No jo a Nelča má 17 let (juhuu). No můžu Vám zaručit, že jsem narozeniny přímo nádherně oslavila. Mám v plánu si koupit nové kolo. Konečně jsem dostala místo čokolády müsli. To mě strašně moc potěšilo. Samozřejmě nesměla chybět ani kosmetika.Většina mého narozeninového dnu byla strávena na záchodě. Byla jsem zrovna na praxi a strašně mě začalo bolet břicho. Celé dopoledne jsem jenom seděla a čekala, kdy to přestane. Ale ono nepřestalo, když jsem se rozhodla jít z praxe domů, tak jsem hodila šavli přímo u nějakého podchodu s keramikou. Nádhera. Na své 17. narozeniny vzpomínám velice ráda. Ty dny, které jsem byla doma, si musím nahradit. Co už.

Užijte si prázdniny.

HAUL: Primark, Manhattan

5. června 2015 v 9:00 | Nelly Cadlenson |  Móda

Když jsem byla ve Slovinsku, tak jsme místo koupání jeli do Primarku do Vídně, což jsme všichni ocenili. Bylo to tam šílené. Všude samé slevy a hodně moc lidí. Je to nepřehledný obchod a nesnáším hodně moc lidí v obchodě. Nakoupila jsem ale za dobré peníze. Utratila jsem 2 tisíce a mám hodně kousků do šatníků. Musím přiznat, že z oblečení jsem nadchnutá nebyla tak, jako z doplňků, spodního prádla, pyžama, kabelek a bot. Mají to strašně nepřehledně očíslované. Musím ale uznat, že mám ohromnou radost.


Kabelka mě stála 10 euro, stejně tak jako plášť (prostě ta věc, kterou na sebe přehodíte, když jste v plavkách) a náramky za 2 eura. V jednom obchodě ve Slovinsku jsem našla značku Manhattan, která se snad k nám už nevozí, což mě mrzí, protože je to dost dobrá značka. Pořídila jsem si tmavě modré krémové oční stíny, protože se mi budou hodit k šatům.



Zbytek oblečení tvoří pyžámka, spodní prádlo, tepláky a další blbůstky. Konečně jsem si koupila pořádnou podložku na jogu. Nemohla jsem tam nechat ležet světýlka s růžemi. Připadalo mi to strašně cute a jenom za 3 eura. To jsem musela koupit. Těším se, až si je vystavím ve svém novém pokoji.






Máte rádi Primark?