TAG: Draw my life aneb Moje dětství až do dneška.

27. února 2015 v 13:51 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Všechno začalo jednoho nevinného červnového odpoledne, kdy se narodila malá holčička, která dostala jméno Nela. Psalo se 17.6. 1998. Narodila se zrovna v tak skvělou dobu (13:00), když doktoři měli oběd, a proto bych se chtěla omluvit doktorům, že jsem Vám ho narušila. Kdybych byla kluk, jmenovala bych se Michal. Jako malá jsem byla hrozné dítě. Neustále jsem někdě kramařila, roztahovala věci a hlavně jsem byla lakomá. Nikomu jsem nic nechtěla půjčovat. Mezi mé největší vášně byly panenky Barbie, se kterýma jsem si dokázala celý den hrát. Bavilo mě je neustále převlíkat. Pamatuji si, že jsem od rodičů vždy dostala jednu panenku za to, že jsem podstoupila lékářská vyšetření, které nebyla zrovna příjemná, protože už od mala jsem měla problém s ledvinami a přibyl mi k tomu atopický ekzém, astma a alergie. Byla jsem strašný optimista (snad na každé fotce se křením) a přátelská. Ve školce jsem si našla skvělého kamaráda Domču, se kterým jsem u nás často hrávala Playstation. Měla jsem nejlepší kamarádku Janču, se kterou jsme vymýšlely strašné kraviny. V první třídě jsme se praly s holkama a dělaly všem zle. Nikdy jsme se nenudily. Ve škole jsme si často připravily divadlo pro naše spolužáky a hrávaly jsme pro ně v naší třídě. Jo, byla jsem šílená aktivistka a ráda jsem se předváděla. Nehorázně jsem rozkazovala ostatním, co mají dělat. Vyrůstala jsem se svými sestřenkami Ninou a Nikolou. Vždy když jsme se všechny sešly u babičky, nikdy to nedopadlo dobře. Dělaly jsme bordel a vždy se jedné něco stalo.

Nástup do základní školy mě nějak nevykolejil. Škola mi nevadila, ale nebavilo mě učení. Navštěvovala jsem snad každý kroužek, který na škole byl. Chodila jsem do matematického, perníkového, anglického a dramatického kroužku a ještě jsem chodila hrát na flétnu. Nejraději jsem měla dramatický kroužek, protože tam chodila polovina holek z mojí třídy. Jednou jsem hrála trpaslíka (ano já) a kamarádka Sněhurku, která byla o hlavu menší. Také jsem se zúčastnila pěvecké soutěže, která nedopadla zrovna nejlíp. Zapomněla jsem text písničky a od té doby mám strach vystupovat před lidmi.
Taky jsem se věnovala volejbalu, který mě moc bavil. Jezdívala jsem se sportovním klubem na soustředění. Bohužel s nástupem na střední školu jsem neměla čas se mu věnovat.


Když jsem byla na druhém stupni, začala jsem hrát na kytaru. Strašně ráda jsem chodila do lidušky. Na druhém stupni nebyl skoro žádný čas, a tak jsem navštěvovala jenom chemický kroužek. Nevím, co se se mnou stalo, ale doslova jsem si zamilovala učení. Často jsem byla označována za šprta, protože jsem skoro vše věděla a měla vždy úkoly. Přestala jsem chodit ven a veškerý svůj volný čas věnovala studiu. V té době jsem moc přemýšlela nad budoucností a byla přesvědčená, co chci. Nejtěžší byl pro mě výběr střední školy. Věděla jsem, že chci pryč z České republiky a být psychologem nebo nutričním terapeutem. Vybrala jsem si nakonec cestovní ruch kvůli cizím jazykům, ke kterým prahnu. Nejhorší období pro mě byl rok 2010 a 2011, kdy se setkalo moc špatných udalostí. Později jsem svůj život zasvětila One Direction. Byla jsem do nich šílenec. Měla jsem každé CD, DVD, plakát a knížku. S kamarádkou Hankou jsme o nich vždy dokázaly debatovat celé hodiny. Já se snad tenkrát poprvé zamilovala a měla platonickou lásku Harryho.


Snad největší zápřah mi dal přestup na střední školu. Šla jsem společně s mojí spolužačkou Hankou, se kterou jsme to nesly fakt blbě. Ze začátku jsme absolutně nezapadaly do kolektivu. Ze stresu jsem hodně jedla a příbírala kila. Učení se dalo. Neměla jsem žádný problém až na matematiku, která nebyla nikdy mou silnou parketou a nikdy nebude. Po pár týdnech jsem si pomalu zvykala a začala jsem se bavit s další Hankou a byla z nás parta a la svatá trojice. Nejlepší prvák jsem prožila s něma.




A jak je to dneska? Momentálně bych si neměla na nic stěžovat. Mám milující rodinu a přátelé. I když jsou rodiče rozvedení, udržuju se všemi kontakt. Mám ty nejlepší sourozence Boriska a Natálku, kteří mě dokáží naštvat, ale i potěšit. Snažím si známky ve škole udržet a věnovat se i ostatním věcem. Někdy je všechno těžké zvládat, ale už nejsem dítě a musím si zvykat. Zjistila jsem, že mě určité situace doslova změnily. Dříve bych se nebála lidem věřit, ale dneska si dávám pozor na všechno, co komu řeknu. Dnes už rozeznám lidi, kteří mě doopravdy mají rádi a lidi, kteří se se mnou baví jenom proto, že jsem se změnila.
Absolutně nemám páru, co v životě chci, a to jsem od mala byla už rozhodnutá. Jedno ale vím dost dobře - odjedu z Česka. Chci poznávat nové země a hodně cestovat. Kdo ví, kam mě osud zavane...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elly Elly | Web | 27. února 2015 v 18:47 | Reagovat

Uzasny clanek! :) Je fajn, ze uz se mas dobrre a jsi spokojena :) Btw. V matice ted taky tapu :D

2 Phoebe Davis Phoebe Davis | E-mail | Web | 27. února 2015 v 20:10 | Reagovat

Krásny článok :) Keď si bola maličká bolá si strašne ňu ♥ a vyrástla si do krásy :3

3 blom blom | Web | 28. února 2015 v 5:53 | Reagovat

Naprosto perfektní článek! Klobouk dolů Nely.. <3 Je to vážně úžasně sepsané, hrozně si vážím toho, že jsi nás zasvětila v podstatě do celého svého života..:) Moc si tě vážím! Jsi skvělá :)...

4 Anette Anette | Web | 28. února 2015 v 13:39 | Reagovat

krásný článek :)
taky jsem v dětství milovala barbie, dokázala jsem si s nimi hrát hrozně dlouho, pořád jsem je převlíkala :D
jinak vyrostla z tebe opravdu krásná slečna a je super, že máš milující rodinu a přátele, a jsi celkově spokojená :)
taky chci cestovat, proto ti přeji hodně štěstí do budoucna :)

5 Michaela Michaela | Web | 2. března 2015 v 8:39 | Reagovat

Ty, taková princezna se schazuješ ? :O Jsi hrozně krásná, takže nemáš nejmenší důvody. Jéé, panenky barbie já si snima hrála snad do 6. třídy :D To bylo tak super, my aspon nějaké dětsví ještě měli, dnešní děti mají opravdu velký prd. Krásný článek :)

6 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 2. března 2015 v 12:47 | Reagovat

Ahoj promiň že to píšeme sem, nemohli jsme najít reklamy... Dala by jsi nám prosím hlas tu http://monster-highcz.blog.cz/1502/our-freaky-moments-hlasujte-za-najkrajsiu-fotku#komentare ? :) Rádi oplatíme. ;-)

7 Pauline Sparrow Pauline Sparrow | E-mail | Web | 2. března 2015 v 16:51 | Reagovat

To je něco neuvěřitelného, jak se člověk mění:O Etapou podobnou 1D jsem si taky prošla, takže vím jak to s tou platonickou láskou je:D:) Tohle je úžasný článek:)

8 Kája Kája | Web | 2. března 2015 v 18:11 | Reagovat

Článek je povedený! Moc se mi líbí to originální zpracování, kterým se možná inspiruji, protože do budoucnosti tento TAG taky chystám. :) Byla jsi strašně roztomilá v dětství. Líbí se mi fotky, které jsi vybrala! Zase jsem se o tobě něco dozvěděla a jsem moc ráda, že jsem Tě opět mohla poznat o něco více. :)

9 Elsa Elsa | Web | 2. března 2015 v 19:09 | Reagovat

Byla jsi, koukám, podobný dítě jako já, včetně toho zlobení, ledvin a volejbalu :-D

10 *Shock *Shock | Web | 3. března 2015 v 19:14 | Reagovat

Jeziis, ty si byla roztomiloučká! O:)

Barbie jsem jen níčila, nikdy nehrála :D

11 Nicole Nicole | E-mail | Web | 3. března 2015 v 21:21 | Reagovat

Já jsem měla být Honza :D Všichni chtěli z otcovy strany kluka, včetně jeho, ale mamka věděla, že to budu JÁ! :D
Joo, matika taky není moje silná stránka. Ještě, že už ji nemám a nikdy mít nebudu! :D
Hezky napsané :)

12 stihlejsi stihlejsi | Web | 7. března 2015 v 9:30 | Reagovat

Promiň, ale ten článek je plný filmových klišé... "Život jsem zasvětila" - haha, pár měsíců jsi poslouchala nějakou kapelu... super, "Dnes už rozeznám lidi" další silácké tvrzení a větu "Jedno vím dost dobře, odjedu z Čech" ani nekomentuju... článek jse, začala číst, protože jsi působila sympaticky, ale ... ty "dospělácký obraty" jak ze seriálu působí fakt hrozně, promiň :-?

13 Nelly Cadlenson Nelly Cadlenson | Web | 8. března 2015 v 9:09 | Reagovat

[12]:: Možná to tak zní, jelikož si ráda hraju se slovy. A nebylo to pár měsíců - trvalo to 3 roky. Ano říkám pravdu s tím, že je rozeznám, protože vím, jak se ke mně chovali dříve a jak teď. A že odjedu z Čech je ve hvězdách, ale je to moje přání a svá přání,pokud jsou reálná, si plním a podle mě je tohle reálné. :-)
Děkuji za názor. Moc si toho vážím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama