Únor 2015

HAUL: Victoria Secret

20. února 2015 v 20:00 | Nelly Cadlenson |  Móda

Když jsem byla ve Španělsku, neměla jsem moc času na nákupy. Ve Španělsku jsem si koupila několikery naušnice z obchodu CHIK. Měli tam nádherné naušnice a za dobré ceny, dále jsem si koupila světle hnědý pásek, který si myslím, že se mi na jaře bude hodit. Více času jsme měli na letišti, kde jsem hbitě zavítala do Victoria Secret, kde jsem utratila všechno svoje kapesné za únor. Koupila jsem si růžové máslo na rty, pouzdro do školy a kalhotky. Ze všech věcí jsem měla nehoráznou radost. Docela mě mrzí, že jsem si nekoupila ještě peněženku. Když jsme byli v tomhle obchodě, tak prodavačka po mně chtěla něco. Já jsem jí za nic nerozuměla. Nakonec jsem pochopila, co požadovala. Pokud nakupujete na letišti, musíte prodávajícím předložit Vaše letenky. Byla jsem trošku zaskočená.







COMEBACK HOME FROM SPAIN [1.2. - 6.2.2015] - experience from Spain

9. února 2015 v 20:48 | Nelly Cadlenson |  Deník

Ahoj. Jsem zase doma v Česku. Popravdě se chci vrátit zpátky. Je toho tolik, co říct. Ti, co nevědí, zúčastnila jsem se projektu ERASMUS+, kde studenti z 6 zemí ( Španělsko, Itálie, Finsko, Bulharsko, Slovinsko a Česká republika) museli předvést jejich firmu, kterou se imaginárně snaží založit. My jsme měli téma KADEŘNICKÝ A KOSMETICKÝ SALON. Z naší školy jeli 4 studenti (já,Miška,Lukáš a Jindra). Během vánočních prázdnin a celý leden jsme na tom doopravdy tvrdě pracovali a věnovali tomu veškerý svůj čas. Začnu tedy od začátku. Ráno jsem vstávala ve 4 hodiny a moje nervozita neustále stoupala. Když jsme přijeli před školu, jeli jsme autem na letiště do Vídně, kde jsme čekali na letadlo. Byli jsme všichni docela nervozní, protože jsme všichni letěli poprvé. Pamatuji si, jak jsme se s Míšou držely za ruce při vzletu. Popravdě jsem čekala, že to bude horší. Každý mi totiž navykládal, že mi budou křupat uši, což byla pravda, ale nebylo to zase tak nepříjemné. Ze začátku se mi docela motala hlava. Čas v letadle docela plynul, protože jsme si s Míšou a Jindrou povídali. Měli jsme mezipřistání v Bruselu, kde jsme strávili krátký čas a pak konečně směr Malága, Španělsko. Když jsme přiletěli na zem, měla jsem trochu obavy z rodiny a co mi šlo na mysl byly otázky typu: ,, Co jim mám říct, až je uvidím?", ,,Co když se jim nebudu líbit?". Na letišti jsme čekali nějakou tu hodinu na autobus, který nás měl odvézt do Priega. Cesta z Malágy do Priega trvala skoro 2 hodiny. Při mém štěstí jsme seděli vedle Italek, které neustále hlasitě mluvily. Docela mě začala z nich bolet hlava, ale nakonec jsem cestu přežila ve zdraví.
Když jsme přijeli do našeho cíle, seznámila jsem se rodinou. Nervozita najednou ze mě opadla a já se úplně v klidu začala bavit. Měla jsem strach, že se nerozmluvím. Problém byl v tom, že rodiče, mé hostující kamarádky Ester, nemluvili anglicky pouze španělsky. Ester uměla anglicky dobře, ale taky se mi hodněkrát stalo, že mi nerozuměla, protože jsem mluvila rychle. Na večeři mi udělali vajíčka s rozmixovaným žloutkem a tuňákem, kuřecí prsa a zeleninový salát. Jejich kuchyni jsem si oblíbila. Maminka byla přívětivá a furt měla tendenci mě něčím cpát. Taky teď po tomto výletu vážím trochu více. Tatínka jsem skoro neviděla, protože pracoval ve firmě s olivami. Co se týče španělské kuchyně, tak jsem byla velice překvapena.


1. den
Hned první den ráno mi nachystali BÍLOU HOUSKU (chápete to?) s marmeládou. Aby toho nebylo málo, seznámili mě s jejich tradicí a moji housku mi polili olivovým olejem. Byla jsem zděšená, ale chuť byla velice dobrá. Dále jsme měli různé kynuté buchty, bábovky a sušenky. Měli tam také cereálie, které oni nejedí jako já v misce zalitým mlékem, ale pojídají je jako brambůrky. Každé ráno a každý večer jsme měli kakao. Po snídani jsme se vydali do školy, kde jsme prezentovali naši zemi, město a školu. Řekla bych, že jsme měli prezentaci snad nejlepší, protože jsme to jediní uměli zpaměti. První den byl takový poznávací. Prohlédli jsme si město a šli do kavárny, kde jsme se seznámili s naším super kámošem Herkkem z Finska. A večer mě čekal snad ten nejtěžší úkol - uvařit typické jídlo české kuchyně. Rozhodla jsem se pro bramborové šišky s mákem. První jsem měla vybranou česnekovou polívku, ale vzhledem k tomu, že by se nedala dobře přenést do školy, kde jsme pochutiny, co studenti uvařili, měli na večeři, jsem zvolila šišky. Každý student měl připravit typické jídlo jejich země. Byla jsem ráda, když mi Ester a i její maminka pomáhaly. Práci jsem si docela ulehčila tím, že jsem si koupila již připravené bramborové těsto. Já vím. Nejsem zrovna zdatná kuchařka, ale snaha byla a jídlo ve škole jim moc chutnalo.


2. den
Na druhý den byl na programu výlet do Granady a do Alhambry. Docela jsem se těšila. Když jsme přijeli do místa, tak jsme navštívili muzeum a kostel. Docela jsem se nezajímala o kulturní krásu těcho pamětihodností. Spíše jsme se bavila se studenty z Finska. Byla jsem naštvaná, protože jsme na nákupy měli jenom hodinu. V Granadě byla dlouhá ulice plných obchodů typu Zara, H&M, Pull&Bear, MAC, ROLEX, Sephora a další. Bohužel jsem stihla navštívit jenom 3 obchody. Po rozchodu jsme zamířili k Alhambře, která je doopravdy nádherná. Museli jsme čekat hodinu na průvodce. Čas jsme strávili nakupováním dárků a suvenýrů. V Granadě jsem utratila snad nejvíc peněz hlavně za dárky. Prohlídka byla zajímavá, ale nějak se nám podařilo ztratit naši skupinu. Zato jsme se ocitli ve skupině asijských návštěvníků, kteří neustále fotili vše, co Alhambra nabízela. Nosili zvláštní držáky na telefony, aby mohly udělat kvalitní selfie. Prostě šílený. Když jsem to viděla, tak jsem se prostě musela smát. Čtyři studenti z České republiky marně bloudili po paláci, ale vůbec jim to nevadilo, zato si prohlídku užívali plnými doušky. Nakonec jsme se ocitli zpátky na začátku prohlídky a naivně jsme si mysleli, že pro nás učitelky přijdou. Omyl! Po hodině mi volala naše paní učitelka, která byla zděšená, kde jsme. Nakonec na nás autobus musel hodinu čekat.


3. den
Začal s mírnou nervozitou, protože nás čekala další prezentace o naší firmě. Ještě před prezentací jsme navštívili třídu našich host kamarádek, kde jsme měli povědět něco o České republice. Zděsila jsem se, když jsem slyšela hluk ozývající se ze třídy. Učitelka ve třídě neměla vůbec žádný respekt. Děcka mluvila hlasitěji a hlasitěji. Takže se vlastně stal rozhovor mezi námi, studenty z Čech, a učitelkou. Když přišel ale řeč na fotbal, to byli všichni najednou připraveni s námi komunikovat. Věřím, že kdybyste řekli, že máte rádi jinačí tým než né španělský asi by Vás vystrnadili z jejich třídy.
Prezentace proběhla úplně v klidu. Sklidili jsme velký úspěch. Byly jsme zase jediné, co to říkaly zpaměti. Ostatní jejich prezentace četli a jak nazval Lukáš asi se snažili o kurz rychločtení. Italkám jsem absolutně nerozuměla. Po prezentacích jsme šli ve 12 hodin ( ano ve 12 hodin) na typickou španělskou snídani - CHURRO, což bylo něco na způsob langoše ve tvaru válce. Tuhle kalorickou bombu jste si měli namáčet do horké čokolády. Samozřejmě když jsme viděli čokoládu, tak jsme ji do sebe hned klopili. Dívali se na nás fakt divně. Odpoledne jsme pak strávili všichni studenti v Priegu, kde jsme měli připravený program.



4. den
Na programu byl další výlet. Tentokrát jsme zamířili do malebného městečka Zuheros, kde jsme měli asi dvouhodinou túru po horách. Já jsem si samozřejmě mohla vzít ty nejpohodlnější boty vůbec. Hory tam mají fakt strmé a cesta byla dlouhá. Aktivisti z Česka si samozřejmě nemohli ujít žádný detail, a tak vše zachycovali fotoaparátem. Optimismus nám fakt nechyběl. Navštívili jsme také továrnu na olivové brambůrky. Doopravdy mě už hlava jde pryč z toho oleje. Všude samý olej,bílé pečivo a vepřové kýty. Tohle byl vlastně poslední den, kdy jsme měli hromadnou aktivitu. Večer ale přišel fakt šok. Všichni jsme čekali nějakou pořádnou večeři. Večeře byla, ale jídla bylo málo. Nachystali nám nachos s bylinkovým dipem a šunkou. Večeře byla zajímavá v tom, že jsme neseděli normálně u stolu, ale leželi jsme na břichu,a tak jsme jedli. Najednou se přiřítila banda Španělů převlečených za antické hrdiny a začala se po sobě plazit. Ze začátku se mi chtělo strašně smát, jak chodili kolem nás a dívali se nám do obličeje. Pak jeden Španěl vybral holku z Itálie, kterou odhodil na postel a začal se po ní plazit a všude ji oblizovat. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, že se tohle děje. Jeden kluk se přihlásil dobrovolně a toho polili olejem a taky ho začali oblizovat. Všichni jsme byli docela v šoku. Když skupina antických hrdinů odešla, pak už jsem si mohla oddychnout. Všichni účastníci projektu ERASMU+ získali hrníček,certifikát a samozřejmě jak jinak než OLIVOVÝ OLEJ. Dokonce i od mé rodiny jsme dostala 2 litry olivového oleje.


5.den
Ráno pro nás přijel autobus, který nás zavezl na letiště. Všichni studenti se loučili se slzami v očích. Musím přiznat že i já, protože jsem to místo doopravdy nechtěla opustit. Strašně moc jsem si zamilovala způsob toho, jak se k ostatním chovají. Nezajímá je, kdo jste nebo jak vypadáte. Mají vás doopravdy rádi takoví, jací jste.
Na letišti jsme navštívili STARBUCKS a VICTORIA SECRET, kde jsem si nemohla nic nekoupit. Pak nás čekala cesta zpátky do naší země.
Tento týden mi dal strašně moc zkušeností a nevím komu všemu bych mohla poděkovat, protože tohle byl jeden z mých nejlepších zážitků v mém životě. Zjistila jsem, jak se žije v jiné zemi s jinými mravy a jídlem ( sice po návratu jsem přibrala 3 kila). Nelituju ničeho. Bude mi chybět i to, když jsme na našem projektu pracovali. Sice to byly občas pořádné nervy skloubit vše se školou, ale když se chce, jde všechno.
Mějte se prozatím krásně. Já musím dopisovat sešity, učit se a chystat články. Nebojte se. ADIOS!




VÍCE FOTEK V PŘÍŠTÍM V ČLÁNKU...