CORFU 2016

23. září 2016 v 20:12 | Nelly Cadlenson |  Deník

Zdravím Vás všechny. Během celých prázdnin jsem se vůbec neozvala. Neměla jsem čas ani náladu v horkých dnech přidávat fotky a něco tvořit. Největší příčnou bylo to, že jsem většinu prázdnin strávila ve stresu z práce. Můžu říct, že jsem si prázdniny moc neužila. Předčasné starosti a stres mě dohnal k tomu, abych od všeho ,,vypla" a jela někam na rekreaci. Věděla jsem, že když pojedu s někým, že si neodpočinu. Stejně jsem většinu času nejradši sama. Už delší dobu před tím než chodím spát, sním o životě, který bych chtěla žít. Jednou jsem snila o tom, že bych jela na dovolenou s mým jedenáctiletým bratrem. Tak jsem podle toho začala jednat. Hledala jsem různé zájezdy, ale nic se mi nezamlouvalo. Nechtěla jsem do Chorvatska ani do Itálie. Chtěla jsem jet někam dál. Nakonec se mi objevil krásný zájezd na Korfu. Bylo to i za dobré peníze, a tak jsem na nic nečekala a šla ten zájezd koupit. Tajila jsem to před bratrem a řekla mu to asi 2 týdny před odjezdem. Byl doslova nadšený. Neustále o tom každému říkal a chlubil se. Objevili se tu i takoví lidé, kteří nás od mého plánu odlákávali. ,,To nemáš strach jet s ním sama?" ,,Myslíš, že ho uhlídáš? Babička se málem rozbrečela, když jsem s tím přišla. Všichni mě začali zrazovat, ale já si stála za svým, protože jsem věděla, že dělám dobře pro nás pro oba. Nejlepší věci nevychází z komfortní zóny.


V den odjezdu byl Borisek nervózní, protože letěl poprvé letadlem. Taky mi v půlce dne řekl, že nikam nechce a bude doma. Myslím, že by toho do konce života litoval. Cestu jsme zvládali levou zadní a já si vůbec neuvědomovala, že někam spolu doopravdy letíme a to, co jsem plánovala, se právě děje. Na hotel jsme přijeli těsně po půlnoci a jako první, kdo mě uvítal, tak to byla hnusná průhledná ještěrka. Začala jsem hledat po celém pokoji, jestli ji někde nemáme. U hotelu jsme měli krásný velký bazén, kam jsme ale chodili málo, protože jsme sem jeli hlavně kvůli moři. Každé ráno jsme chodili k moři a pokaždé jsme navštívili jinou restauraci. Nejšílenější bylo nakupovat jídlo. Bylo mi doslova do breku, když jsem si kupovala zelený čaj za 70 Kč. Jednou jsme šli do jedné restaurace, kterou nám doporučil jeden Čech. Pracoval tam číšník, který uměl česky. Mluvili jsme s Boriskem spolu před ním česky, ale on s námi mluvil anglicky. Na druhý den za námi přišel a zeptal se, že jsem řekla něco, čemu rozumí. Spustila jsem na něj česky a on se hned chytl. Bylo strašné hezké vidět Řeky, jak umí krásně mluvit česky. Potkali jsme tu hodně lidí, kteří se s námi bavili. Nejvíc se kamarádičkoval Boris. Vždycky za ním někdo přišel. Jednou přišla Angličanka, která byla šíleně živá a věšela se na něj. Chudák Boris to už psychicky nedával a česky ji nadával. Druhý den si našel kamaráda Homera, se kterým chytal ryby. Občas mi přišlo směšné, že když jsme šli do restaurace, tak číšníci Vám k účtu postrkávali své Facebooky nebo Instagramy. Taky si mysleli, že brácha je můj syn.


Pro mě asi nejlepší zážitek byl ten, když jsme přijeli do Sivoty, kde jsme měli rozchod. Jenže jsme přišli pozdě a loď už byla asi 300 metrů od břehu. Musela jsem na ně křičet, ale nechtěli se vrátit. Chtělo se mi brečet a pak zase smát. Nakonec se pro nás vrátili. Všichni lidé nám tleskali a neodpustili si větu: ,,Welcome on board". Bylo mi tak trapně, ale i to se stává. Můžu říct, že během našeho pobytu jsme tu potkali slovenský pár. Trávili jsme s něma volný čas. Byli strašně příjemní a ochotní. Divila jsem se, ale brácha mě doopravdy poslouchal a všechno šlo hladce. Teda až na letiště v Kerkyře, kde jsem myslela, že se ani domů nedostaneme. Je to tam tak složité a navíc tu bylo lidí jako na hlavu. Málem jsme nestihli boarding. Musela jsem předbíhat, ale nic jiného mi nezbylo. Když jsem seděla v letadle, cítila jsem, že jsem to zvládla. Překvapila jsem sama sebe. Můžu říct, že jsem zažila doopravdy nejkrásnější dovolenou. Jakmile jsem přijela domů, tak na mě zase vše padlo. Okamžitě bych se hned vrátila a užívala si slunných dnů. Mějte se hezky a zase někdy.


 

Recenze: Pixers.cz - tip na nezapomenutelný dárek

18. září 2016 v 12:43 | Nelly Cadlenson |  Recenze
Výsledek obrázku pro pixers.cz
Zdravím. V poslední době přemýšlíme nad tím, že koupíme bráchovi tapetu do pokoje. Má rád takový ten ,,street style"takže ve stylu grafitti a společně s mamkou vybíráme tapetu. Nedávno jsem narazila na stránku pixers.cz, která nabízí široký výběr fototapet, obrazů, plakátů a nálepek, dokonce je zde možné navrhnout si vlastní design. Líbí se mi, že si můžete nahrát vlastní fotografii a vytvořit si vlastní projekt - obraz na míru, nálepky, plakáty, koláže, puzzle a dokonce i nábytek. Podle mě je to parádní tip na dárek někomu blízkému nebo koho znáte delší dobu a chcete, aby měl na Vás vzpomínku. Mně by se osobně líbila fototapeta nebo obraz.
Nejsem ten typ člověka, co má rád extravaganci v domě. Nejradši mám jednoduchost, ale je to doopravdy jiné a nezvyklé, když máte přes celou zeď fototapetu s nějakým motivem. Tahle stránka mě oslovila z jednoho důvodu. Je přehledná a člověk se v ní rychle zorientuje. To si myslím, že je nejdůležitější, když člověk něco hledá. Nejlepší je hledat příjemně a pohodlně. Rubriky jsou pěkně rozčleněné podle umístění a témat. Je to snadnější, když víte, do jakého interiéru chcete tapetu dát. Dále témata urychlují a pomůžou s výběrem té správné tapety. Samozřejmě pokud jste nenašli tu, která by Vás oslovila, je na Vás jakou fotku nebo motiv si nahrajete.
Zkusila jsem si udělat vlastní fototapetu s mou fotkou. Podívejte, jak tenhle editor pracuje. Nejdříve si zadáte rozměr a poté nahrajete fotku (můžete použít i filtry, které pixers.cz nabízí), vyberete druh materiálu + si můžete dokoupit potřebné pomůcky k tapetování.

Dalším plusem těchto fototapet je to, že jsou ekologické, takže se můžete cítit spokojeně, protože jste udělali něco pro naši planetu. Při tisku fototapet je možno si vybrat ze tří druhu materiálu: vinylová, vinyl premium a PIXERStick. Nejvhodnější pro začátečníky, kteří nemají s tapetováním zkušenost, je vinylová fototapeta nebo Vinyl Premium, protože se jedná o kvalitní, matný materiál na vlizelinovaném podkladu, který se dá jednoduše nalepit. Vinyl Premium je od obyčejné vinylové tapety lepší tím, že je pokrytá laminátovou vrstvou, která chrání před poškozením fototapety a také chrání před vlhkostí a nečistotami. Tahle tapeta je vhodná pro rodiče s dětmi.


Fototapeta PIXERSTICK se může několikrát znovu přelepovat během chvíle. Dá se použít na jakýkoliv plochý povrch a je odolný vůči natržení nebo ohýbání. Skvělé na téhle tapetě je to, že ji můžeme kdykoliv odlepit a použít ji někdy jindy. Dá se přelepit až 100x. Stačí dát fototapetu pouze do papíru, který jste obdrželi při koupi, a můžete lepit kolikrát chcete.Tuhle fototapetu bych doporučila těm, kteří často rádi mění svůj interiér nebo se nemůžou rozhodnout, jaký motiv si na zeď chtějí dát. Doporučuji všem, kteří chtějí něco originálního a rádi pečují o svůj interiér. Celkově bych tuhle stránku zhodnotila jako přehlednou, originální a kreativní.

Škola není vše

1. září 2016 v 10:46 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Vzdělávat by se člověk měl celý život. Podle mého názoru vzdělávání člověku rozšiřuje obzory, posiluje zvědavost a bádání. Můžu říct, že během prázdnin, kdy se vůbec neučím a nedozvídám se nové informace, jako kdybych ,,zblbla" a připadám si strašně ošizená a ,,chudá". Jakmile se dostanu do koloběhu školy, začínám se ponořovat do učení. Zrovna jsem na dovolené a přemýšlím nad tím, jak tenhle rok zvládnu. Jsem teď v maturitním ročníku a vím, že to nebude lehké. Právě proto jsem se rozhodla jet na dovolenou a odpočinout si od všeho. Prázdniny jsem totiž žádné neměla, protože jsem byla v práci. Můžu říct, že jsem je měla šíleně hektické. Z jedné strany jsem byla na stáži, kde jsem si teoreticky ,,odpočinula", ale zase na mě čekala brigáda. Řekla jsem si, že potřebuji pořádný relax, tak jsem popadla bráchu a jeli jsme. Když jsme na pláži, tak se snažím dokopat k maturitní četbě, protože to všechno uteče. Jsem ten typ, co si rád kupuje nové ,,school supplies" do školy a má vše v batohu poskládané (hlavně musí být vše sladěné do barvy). Vždycky jsem si myslela, že se ve škole naučím, co budu potřebovat v normálním životě. Jenže škola nás na život nepřipraví, proto potřebujeme něco víc - praxi, zkušenosti, kurzy a neustále rozvíjet sami sebe. Připadá mi, že hodně lidí na tohle zapomnělo a jsou zahalení ve své denní rutině. Nerozvíjí svou osobnost a jsou vlastně spokojení ve své komfortní zóně. V dnešní době máme rozhodně jednodušší získávat potřebné informace. Dneska si teoreticky všechno najdeme na internetu, a dokonce i tady se můžeme vzdělávat!
Nedávno jsem se dozvěděla o stránce vimvic.cz, kde jsem se hned zaregistrovala, protože se cítím líp, když vím víc. Ihned po prvním přihlášení získáte 100 kreditů, které můžete použít na kurzy, které se Vám zamlouvají. Někteří z Vás určitě o téhle stránce slyšeli a někteří možná ne. Jedná se o web, který nabízí několik kurzů z různých oblastí - osobní rozvoj, marketing, práce s PC a mnohem více. Na stránce se mi líbí, že je přehledná a hlavně kurzy jsou rozdělené do rubrik, takže se v tom dá krásně orientovat. Některé kurzy jsou zdarma a některé jsou za poplatek. Řekla bych, že každý si zde najde, o čem by se chtěl dozvědět něco víc. Mě tedy zaujaly kurzy především z oblasti osobního rozvoj a o webu. O tyhle oblasti se už delší dobu zajímám, a tak mi kurzy z téhle sekce pomohly se zdokonalit v něčem, co mám ráda a co mě zajímá. Můžu říct, že kurz Tajemství sebevědomé ženy mi otevřel oči. Jsem na sebe příliš tvrdá a mohla bych vyjmenovat seznam věcí, co na sobě nesnáším. Na lektorovi šlo vidět, že ví, o čem mluví a proč my, ženy nemáme správné sebevědomí. Zároveň se snaží o tom, abychom se měly více rády a důvody, proč bychom se měly mít rády! Jde vidět, že z lektorů mluví hlavně zkušenosti a praxe.
Dále bych chtěla zkusit kurz Jak na copywriting. Konečně bych pochopila, jak tohle všechno funguje. Pohybuji se v blogovém světě už 8. rokem a zjišťuji, že vlastně nic nevím. Celou dobu jsem si myslela, že vím o blogování naprosto vše. Kdepak! Mám v plánu se dál vzdělávat v tomhle oboru, protože mi připadá, že jsem ,,zamrzla" a je třeba se dozvědět více, když mám možnost. Myslím, že netřeba dále popisovat a každý by si měl udělat vlastní názor. Za mě určitě velký přínos!
 



Komplex z velkých prsou?

10. srpna 2016 v 23:43 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Je to možné, že to může existovat? Někteří z Vás můžou být vyděšení! Buď ráda, že máš velké prsa! Co já bych za to dala. Docela nechápu, jak to může někdo vyslovit. Možná neví, co všechno za tím stojí. Dobře, tohle je věnované všem, které velké prsa nemají, neustále nejsou spokojené se svým menším poprsím.
Prvním důvodem proč mám komplex z velkých prsou je to, že Vám na ně každý čumí. Debilní narážky, uslintané pohledy nadržených chlapů, závistivé pohledy dívek. Ano, chápu muže, že se musí podívat, protože máme něco, co oni nemají a chápu i ženy, které velké prsa nemají, a tak tiše závidí. Tohle ale není ten nejhlavnější důvod. Největší důvod je omezování sama sebe. Jak je to možné? Omezovat se kvůli prsům?
Nikdy ale nikdy neseženete krásnou barvu podprsenky. Máte na výběr jenom ze dvou barev - černá a bílá. Vždycky když jdu po obchodě a vidím krásnou neonově růžovou podprsenku, tak bych si je nejradši uřízla! Bohužel, pokud chceme takovou krásnou barvu, tak si musíme sakramentsky hodně připlatit (PRIMARK v Portugalsku mě ale překvapil). Pokud by Vás třeba zajímalo, kolik jsem platila za vršek plavek, tak cena se vyšplhala na 2500 Kč. Furt chcete velké prsa? Pokud ano, tak já pokračuji.
Všichni už moc dobře víme, že důležitější je naše pozadí než naše prsa. Nejlepší cviky jsou dřepy (fajn dobrý) a běh. Běh je něco neskutečně bolestivého (mimochodem koupit sportovní podprsenku taky není easy). Nerada běhám a ani nesnáším, když někam pospíchám a musím běžet. Nechci si přece vyrazit zuby! Je mi trapné držet si prsa a utíkat. Není to vůbec příjemné, proto nejraději chodím všude včas, aby mi ,,něco" neskákalo a netřepalo se při chůzi. Často na diskotéce tancuji tak, abych neskákala jako všichni ostatní, protože je to bolest. Nemůžete ani rozhodovat o tom, jaký sport chcete dělat. Nemůžete hrát ani týmové sporty bez toho, aby Vás někdo neočumoval. Napadá Vás, proč vlastně miluji jízdu na kole?
Pocení! Jo zní to odpudivě, ale je to tak. Zpocené záda jsou ještě fajn, ale zpocené prsa jsou pro majitelku velice nepříjemné a velká přítěž. Slyšela jsem, že nejlepší prsa jsou akorát ty do ruky. To znamená, že my s velkými prsy musíme hledat muže s obrovskýma rukama, jinak si můžeme připadat nedokonalé. Oblečení je dalším důvodem, proč jít na zmenšení prsou. Jdete po obchodě s oblečením a padnou Vám do očí jedny krásné šaty s hlubokým výstřihem vzadu. Můžete si je koupit? Ano, pokud máte peníze. Jenže jít bez podprsenky? Podpůrná podprsenka malé prsa udrží, ale myslíte že i ty velké? To těžko. Můžu proto zapomenout na šaty nebo top, kde budu mít odhalená záda. Zbožňujete volánky a třásně? Strašně se mi líbí plavky, které mají třásně. Můžu si je dovolit? Ne, protože nemají široká ramínka a jsou přes krk. Navíc volánky poprsí ještě víc rozšiřují. Opět se musíme spokojit s jednoduchostí. To nemluvím o dalších kouscích, které nemůžeme nosit. Košile také nejsou nejlepším oblečením. Všechno Vám krásně sedí - v pase, rukávech. Bohužel prsa se tlačí ven a nemůžete dýchat. To doopravdy citově zabolí. Další věc, která mě irituje, jsou bolavá záda. Šíleně to zatěžuje páteř a když nesedím rovně a jsem shrbená, tak se mi to vrátí s bolestí. Raději je vyprsit než je schovávat pod rameny.
Dalším problémem je hubnutí. Pokud chcete hubnout, tak první zhubnete své velké prsa, což je pro některé fajn, ale na druhou stranu, se objeví strie a prsa nejsou tolik pevná. To je docela průser. Teď ta nejhorší věc je, že až budeme starší, tak se samozřejmě z pevných prsou stanou ehm.. ,,blatníky" ? Děda si ze mě vždy dělá legraci, že budu jak indiánská stařena. Docela se toho obávám a raději nechci děti.
Tak co stále si budete stěžovat na své menší prsa? Teď bych si ráda přečetla článek, který vyzdvihne to, proč jsou velká prsa dobrá. Určitě mi napište do komentářů, jak to máte Vy a Váš názor. Děkuji moc a mějte se hezky.

RECEPT: Domácí levandulová limonáda

31. července 2016 v 20:08 | Nelly Cadlenson |  Lifestyle, recipes, lose weight




Budeš potřebovat na limonádu:

hrstku levandule
3 lžíce třtinového cukru
2-3 citróny
voda


POSTUP:

V rendlíku povaříme 2-3 minuty hrstku levandule (lepší je ji obrat, protože zelené stonky způsobují zazelenání limonády), vodu a třtinový cukr. Do džbánu nalijeme 300 ml vody a poté vývar z rendlíku slijeme do džbánu. Zamícháme a vymačkáváme citróny podle chutí. Vůbec se nebojte chutnat. V horkých dnech přidejte i led a můžete nalívat do skleniček. Je to vynikající limonáda, která má zajímavou chuť. Dopočuji všem, kteří nemůžou usnout, protože levandule je zklidňující.




Přeji dobrou chuť!

Bom Dia namoradas!

8. července 2016 v 17:32 | Nelly Cadlenson |  Deník

Zdravím Vás. Přemýšlím vůbec, jestli mám článek psát nebo ne. Ale jo trochu Vás poinformuji. Mám šíleně moc fotek, které bych s Vámi ráda sdílela, ale musím to rozvrhnout na části, jelikož je jejich fakt moc. Můžu říct, že za 1 den dokážu udělat přes 600 fotek. Je to šílené. Já vím. Nejhorší co se mi tu stalo, je to, že se mi tu prostě nejdou stříhat videa! Poprvé když jsem stříhala, tak nebylo dostupné, protože jsem tam dala hudbu. Autorské práva no! Když jsem stříhala nové z výletů, kde jsme byli, tak skoro na konci se mi zasekl program a celý počítač se restartoval. Vždycky mi naskočí, že to můžu obnovit, ale teď jako na potvoru se to nepodařilo. Byla jsem na recepci, kde se mi stříhá nejlépe, protože je tam zima a klid. Rozbrečela jsem se jako děcko, kterému seberou hračku. Říkala jsem si, jestli to vůbec má smysl. Jestli má smysl stříhat a tvořit na YouTube, když mi to přináší akorát nervy. Měla jsem v plánu vymazat všechny videa a zabalit to. Poprvé když mi to nešlo, tak jsem nespala celou noc. Čekala jsem, až se mi to nahraje, abych se ujistila, jestli mi to půjde. Tenhle poslední zážitek se stříháním mě stahoval k tomu, abych s tím fakt skončila. Jenže pak jsem se uklidnila a jeden známý mi řekl, že je to překážka, která mě vždy potká. Je na mně, jestli se jí otočím zády, zabalím to a bude konec nebo jestli půjdu proti ní a překonám ji. Právě tahle překážka mě dělá silnějším a jedině takhle budu úspěšná, když se ji postavím vpřed. Můžu říct, že jsem se trochu uklidnila a přišla jsem na to, proč se mi tohle děje. Tlačím moc na řeku, která teče sama. Co to znamená? Chci všechno hned a jsem netrpělivá, tím ,,stříháním" ho popoháním, aby bylo rychle hotové a já měla jednu věc hotovou, kterou chci. Rozhodla jsem se tedy jinak. Stříhám ho denně každou půl hodinu. Je to lepší. Nemám pak pocit, že jsem čas promrhala. A to neplatí jenom pro stříhání videa, ale i celkově v životě. Každým dnem udělat něco malého a tím efektivněji získáte úspěch.




Teď dost kecání o mých starostech. V Portugalsku je to něco neskutečného. Všude se tu pohybují samí přátelští lidé a krásní kluci. Neviděla jsem snad větší šampony jako tady. Tady skoro všichni kluci voní a mají načesané vlasy. Potkala jsem tu tolik známých lidí - mého bývalého spolužáka a dvojčata, co se mnou jezdí ve vlaku. Skoro jako kdyby si vypadli z oka.
Každý den chodíme na oběd do pastelarie Braga Parque, kde si nás tak dobře pamatují, že ví, co mají přesně pro nás přinést. Nevím, jestli mám štěstí, ale pokaždé když jdu do restaurace, obchodu, kavárny, kamkoliv, tak nikdo nemluví anglicky, takže musím lovit slovíčka ze španělštiny nebo francouzštiny. Naučila jsem se tu i nová slovíčka. Na naší praxi je to suprové. Máme tu fajn kolektiv a jsou tu i další studentky z Bulharska, které nám furt nosí jídlo a něco nabízí. Každé ráno nás Delfim vozí dodávkou do práce, protože to máme docela daleko. Jezdívali jsme se studenti z Polska, teď jezdíme s automechanikama z Itálie. Koordinátor Filip, co nás vozil první týden, byl až moc komunikativní. Pokaždé když jsem mu něco řekla, jeho otázka byla: ,,Proč?". Připadám si někdy s ním jako na předpřípravě u maturitu. Je ale fajn a docela very crazy. Teď nás vozí Delfim, který si rád zpívá v autě a řekla bych, že na chlapa má doopravdy dobrý vkus na hudbu. Někdy nám pustí lovesong od Savage garden, někdy klasiku Nothing else matters a někdy přijde tak s pořádným rockem, že mě bolí z toho uši. Momentálně nám to do práce trvá vždy půl hodiny, protože zajíždíme až za Bragu. Nevadí mi to, ale někdy jsem z toho vedra na větvi.


První týden když jsme přijeli, tak se v Braze konal festival San Joao. Užily jsme si ho moc. Tradice, kdy mlátí všichni sebe plastovým kladivem, byla fakt super. Společně s holkama jsme si to užívaly a mlátily jsme každého na potkání. Vím, že je to divné, ale poprvé jsem se cítila tak naplněná, uvolněná a byla jsem to já. Nefalšovaná Nela bez masek a přetvářek.
Co se týče výletů, tak každý víkend máme naplánované, kam pojedeme. První týden jsme měli prohlídku po Braze, která je doopravdy nádherná a krásně propojená. Nikdy se tu nemůžete ztratit. Náš guide Leandro nás vzal na nejkrásnější místo v Braze - Bom Jesus a Sameiro. Bylo to něco neuvěřitelného. Tohle místo je stvořené pro romantické procházky a líbánky. Kdybych měla kluka, tak můj výběr dovolené je jasný. Můžu říct, že se mi tu líbí víc jak ve Španělsku. Nevím, čím to je, ale asi tím, že lidé jsou tu klidnější a neřvou jak jejich sousedé, Španělé. Pro co jsou doslova vášniví, tak to je fotbal. To mi jediné leze krkem, když se v autě hádají, kdo je lepší hráč jestli Italové nebo Portugalci. Ale odbíhám od tématu. Sameiro je neskutečné místo. Je tu velký chrám, odkud je krásný pohled na celou Bragu a zároveň na vzdálený oceán. Tohle město a celkově Portugalsko mi připadá svobodné (možná proto že je obklopeno oceánem?). První víkend jsme jeli do Porta, které je také neuvěřitelné. Připadala jsem si jako v jižním Londýně. Všude tu mají doubledeckery, červené telefonní budky a červené poštovní schránky. Co má Porto víc jak Londýn? Je tu krásně a neustále tu svítí slunce. Nemohla jsem uvěřit očím, že lidé skáčou do oceánu z mostu, který je asi 10 metrů vysoký. Tady to je doopravdy samé vzrušení a adrenalin. Každou neděli jsme se byli koupat v oceánu. Poprvé jsme byli ve Vigu, což se nachází v severním Španělsku, kde byl oceán šíleně studený, ale vlezla jsem tam na pohodu.



S Jančou jsme se fotily a natáčely. Lidé se na nás koukali jak na blázny. Co už. To je prostě náš YouTube life. Tuto neděli jsme byli ve Viana de Castello. Tahle pláž mě okouzlila. Na pláži byly obrovské kameny a pláž měla malé ostrůvky, kde vedl most. Divila jsem se, že může i taková pláž existovat. Škoda že opět byla voda studená. Navštívili jsme i menší historická města, kde jsme se šly hlavně najíst. Šíleně jsem si zamilovala jejich siesty, kdy si člověk může v klidu odpočinout a v klidu se najíst. Ne jako v Česku, kde z nás chtějí vydřít si naši duši. Holky mi tu doslova přirostly k srdci. Nedovedu si představit, že za pár dní tohle všechno opustím. Nechci na to ani pomyslet. Popravdě, jsem měla strach, že se mi bude stýskat po domově, ale zatím se nic nedostavuje. Chybí mi jenom rodina. Nakoupila jsem tu moc oblečení. Mají to lepší výběr a lepší ceny jako my. V Zaře, H&M, Bershce a Stradivariusu mají víc oblečení než u nás. Po dlouhém hledání v Česku jsem tady v Braze si koupila dlouhý overal a riflovou košili! Neuvěřitelné. Tady jsem ji sehnala hned, co jsem vešla do obchodu.
Momentálně mám jenom pár minut, protože pro nás přijede Delfim. Mějte se moc krásně a užívejte si prázdniny. Mám Vás ráda! Ahoj ♥


Kam dál