9 vět, co by rodiče nikdy neměli říct svým dětem

8. ledna 2017 v 15:47 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Být rodičem není vždy jednoduché a podle mě se nikdy nedozvíme jak být správným rodičem. Nedozvíme se to ani v knížkách, ale všechno nás naučí sám život. Sama nejsem rodičem a věřím, že to musí být hodně náročné. Hodně lidí si v dnešní době nevěří, pochybují o sobě, neplní si své sny, jelikož je jejich život naplněn strachem. Strach, že selžou, nejsou dost dobří, nejsou vybaveni vlastnostmi, které zaručí úspěch, že si nic nezaslouží a mohla bych pokračovat až do rána.
Tyhle tajné bloky nám neumožňují dělat, co nás baví, milovat a být šťastný. Jsou zákeřné a vždy vyhrávají. Všechny naše pochybnosti utvořilo naše dětství. Velkou roli v našem životě hrají rodiče. Jsou to lidé, ke kterým máme nejblíže a víme, že na ně se můžeme spolehnout. Někdy nám občas říkali věci, které nebrali tak vážně, ale nás to nevědomky zraňovalo. Vždy jsme to, co nám řekli, hodili za hlavu a šli dál. Aniž bychom si uvědomovali některé věty, které nám rodiče řekli, nás dneska dusí a vyvolávají strach z běžných situací.
Jenže když jsme byli postaveni před nějaký těžký úkol, do naší hlavy se začaly ozývat pochybnosti typu: ,,Nejsem dost dobrý/á, abych to zvládla, ,, Určitě o mě nemá zájem!", ,, Nejsem dost krásný/á a hubený/á, aby mě měli ostatní rádi", ,, Nemám na to, abych se mohl/a živit fotbalem, malováním obrazů a další," Vsadím se, že každý z nás měl tyhle věty v hlavě, které nás pak brzdily k tomu, abychom byli šťastní. Sepsala jsem pár vět, které mi připadají, že řekl snad každý rodič svému dítěti. Tenhle článek rozhodně neberte jako kritiku. Rodičové jsou taky lidé a mají právo na svůj volný čas a své nálady.


1) Co jsem to porodila?
Typická věta rozzlobené maminky, která je naštvaná na své dítě, které se nechovalo podle jejích představ. Většinou je všechno řečeno v ,,afektu" a rodiče potřebují odventilovat svoji duši, a tak hřeší slovem. Neuvědomují si, že svému dítěti by měli spíš všechno lépe vysvětlit a přijmout to, jaké dítě je. Touhle větou potvrzujeme svému dítěti, že je vlastně neschopné, a tím jeho sebevědomí klesá na bod mrazu. V dětství to možná nepocítí, ale až bude starší, projeví se to.

2) Když budeš hodný/á, tak dostaneš ....
Tady se dostáváme ke dvěma problémům. Slovo Když je pro dítě docela stresující. Když budeš hodný, tak dostaneš nový Xbox nebo panenku Barbie. Jak si slovo hodný představují? Že budeme vše dělat podle jejich očekávání, plnit si své povinnosti nebo nosit co nejlepší výsledky ze školy? Dítě se usilovně snaží. Jenže podle mě až bude starší, bude po každém usilujícím úkolu, očekávat ocenění a pochvalu. Nic nebude dělat pro svůj dobrý pocit ale pro pochvalu, což podle mě není dlouhodobá motivace a ani to člověka neposouvá dál. Spíše ho to posouvá k perfekcionismu a později k syndromu vyhoření.


3) Podívej se na ni/něho. Proč nemůžeš být víc jak on/a?
Srovnávání je jedna z nejhorších věcí, co rodiče můžou svému dítěti dělat. Tohle jako omluvu neberu. Každý jsme originál a nebudeme svou osobnost utvářet k představám druhého. Rodiče tím chtějí říct, že si práci s dítětem chtějí spíše ulehčit a myslí si, že dítě budou motivovat k tomu, aby se zlepšilo a zdokonalovalo se. Občas mi připadá, že tohle srovnávání je moderní mezi dospělými. Dospělí se rádi chlubí svýma dětmi: ,, Náš Honza umí hrát na housle a teď jede na stáž do Ameriky" a druhý na to: ,, No náš Pavel zase jede na výtvarnou soutěž až do Rakouska" a takhle to pokračuje dále.
Neznamená že když něčí dítě má samé jedničky, chodí na hodiny klavíru a dělá gymnastiku, že Vaše dítě bude dělat totéž. U dítěte je nutno si všímat, jaké má kvality a ne hledat jeho nedokonalosti. Vaše dítě umí třeba nádherně zpívat. Tak ho v tom podporujte.


4) Máš radši maminku nebo tatínka?
Dalším bodem je citové vydírání. Přebírání si dítěte na svou stranu nedává dítěti žádnou svobodu, ale spíše mu přivodí stres. Cítí se, jako kdyby jeho láska přestala být bezpodmínečná.

5) Udělám si to radši sám/sama
Zadají nám úkol, ale stejně nás furt sledují, jak úkol vykonáváme (to je přesně typický příklad u nás doma :D :D). Neustále nám říkají, jak co máme dělat a nenechají nás dělat chyby. Podle mě je důležité dělat chyby a nechat dítě, ať ty chyby dělá. Musí to vše sám prozkoumat. Já vím, že když se na to dítě díváte a víte, že co dělá, je úplně špatně, tak byste si to nejradši udělali sami, ale nejlepší je ho nechat. Dopustí se chyby, ale bude se pokoušet se z ní ponaučit. Musí si to zkrátka prožít a prozkoumat sám.


6) Co to máš na sobě?
Neustálé kritizování toho, co nosíte, je šílené. Je to jako bodání nožem do zad. Nejvíce se chceme přece zavděčit rodičům a oni nám vše akorát zkritizují. Člověk má pak strach se rozhodovat podle sebe. Nedivím se, že se lidé dívají na druhé, co si o nich druzí myslí. Tenhle pocit u nás vypěstovali rodiče. Copak jste nikdy neslyšeli tu větu: ,,Copak si budou o tobě říkat ostatní?!".


7) Buď ticho a nech mě být!
Jsou dny, kdy i rodičům dojdou nervy a potřebují být o samotě. Jenže rodiče nemůžou jentak vypnout. Mít děti v dnešní době je hodně psychicky náročné. To nemluvím i o tom, že dnešní doba pokročila a jsou na všechno kladeny vyšší nároky. I rodič se může cítit být vystresovaný a hotový z celkového dění v jeho životě. Jeho podrážděnost ale k ničemu dobrému nepřidá. Citlivější děti se cítí být odstrkovány.


8) Čím víc se budeš učit, tím víc peněz budeš mít.
Oblíbená věta, která mě akorát stresuje. Jak nejlépe děti přimět k tomu, aby se učily? Vtloukat jim do hlavy, že pomocí učení budou bohatí a budou si užívat života. Blbost! Život se má užívat teď bez ohledu na to, kolik peněz mám. Důležité je dělat práci, která mě bude bavit. Poslední dobou tuhle otázku dlouho řeším. Co vlastně od života chci? Chci, aby mě má práce bavila. Je mi jedno, kolik budu vydělávat. Potřebuji jenom, aby mě to naplňovalo a nutilo mě to zvednout se ráno z postele. I když člověk vystuduje vysokou školu, nemusí najít dobře placenou práci. Podle mě je nejlepší na dítě netlačit a nechat ho, ať si o všem udělá obrázek sám, proto jsem nesmírně ráda, že do téhle věci mi rodiče nemluví a podporují mě v každém mém nápadu.

9) Tohle po mě nemáš!
To nejlepší, co máš, máš po mě a to nejhorší máš po matce/otci. Klasika. Nejlepší způsob jak si rodiče honí své ego, aby se cítili spokojeně. Místo toho, aby dítě přijali, jaké je ( i když má nedokonalosti), radši bude chránit své ego, po případně nechá své ego stoupat, když dítě září.



 

Veselé Vánoce + GIVEAWAY

24. prosince 2016 v 8:54 | Nelly Cadlenson |  Deník

Veselé Vánoce všem! Na tenhle čas jsme už všichni dlouho čekali. Já hlavně na to, že nebudu muset do školy. Je to fakt šílený. Mohli jste si sami všimnout, že jsem vůbec nenapsala nějaký smysluplný článek. Pokaždé jsem se snažila k tomu dokopat, jenže nikdy když jsem měla čas, tak mě jako naschvál nic nenapadalo. Asi to tak má být. Jsem obklopena učením, ale že bych se kdovíjak učila, to se říct nedá. Většinu času jen ležím a přemýšlím. Taky jste zažili absolutní prázdno v sobě? Jde o to, že bych si měla vybrat vysokou školu a stále nevím, kam bych chtěla směřovat. Celou dobu jsem chtěla do Anglie, ale jak jsem si postupně sundávala růžové brýle, zjistila jsem, že je to finančně náročné a musela bych umět angličtinu na hodně vysoké úrovni ( s takovým oborem, který bych chtěla studovat). Pak tu byla další možnost UCB V Birminghamu, která má hodně oborů. Zaměřila bych se na Cestovní ruch. Mluvila jsem přímo s učitelem téhle univerzity. Byl šíleně vtipný a šlo mu nádherně rozumět. Moc se mi líbilo, jak mluvil a jak nás přesvědčoval o tom, že máma zahodit strach. Jenže nejsem si jistá, jestli chci Cestovní ruch stále studovat. Můj svět se točí především kolem psaní, vytváření něčeho nového, zpěvu a svých sourozenců. Vidím to tak, že zkusím Žurnalistiku a média. I kdyby to nevyšlo, furt budu spokojená, protože bych měla záložní plán, který se mi upřímně víc líbí. Nechám to zatím být, protože čím víc nad tím přemýšlím, tím víc je mi špatně. Nebudu tady řešit školu, ale zaměřím se na Vánoce. Můžu říct, že mi advent rychle utekl. Začalo to tím, že jsem dostala astmatický záchvat na rozlučce s prací a za další týden jsem dostala chřipku. Nádhera! Týden jsem nic nedělala, jenom ležela a koukala do stropu. Záživné! Furt mi není dobře a kašlu. Hlavně jsem začala trpět asi chronickou únavou, protože každé odpoledne se mi zavírají oči a ani káva mi nepomůže. Teď už jsem v klidu. Dívám se na Grinche a těším se na Sám doma. To mě pořádně naladí na vánoční náladu. Chodím do ledničky na cukroví a piju vanilkovou kofolu. Myslím, že v lednu budu muset se sebou něco dělat. Chtěla bych Vám od srdce popřát nádherné Vánoce plné klidu a míru. Nebuďte tolik online a radši si užívejte volné chvilky s rodinou. Užijte si vánoční čas. Do nového roku přeji jen to nejlepší a i když se vyskytnou překážky, berte je jako dobro pro Vás, protože Vás to posílí.... Chtěla bych říct, že teď skoro žádné články nebudou, budu se věnovat hlavně studiu. ♥ Mějte se nádherně, pohádkově! Mám Vás všechny moc ráda.







+ GIVEAWAY o balíček kosmetiky ESSENCE, který obsahuje kajalovou tužku, oční stíny, 3x lesk na rty, make-up.
Do komentářů ve videu napište své jméno + e-mail. Lajkněte můj instagram a FB stránku.

Výherkyni budu vyhlašovat 15. 1. 2017




CHRISTMAS

22. prosince 2016 v 21:04 | Nelly Cadlenson |  Fotografie










 


CHRISTMAS ROOMTOUR - dekorace

13. prosince 2016 v 21:22 | Nelly Cadlenson |  Ostatní

Vánoce se opět blíží nečekanou rychlostí a já si úplně uvědomuji, že jsem v poslední době nic nenapsala. Štve mě to, ale vždy když mám volno, nedokážu o ničem srozumitelném psát. Myslím, že to tak má být. Nedávno jsem si nádherně vyzdobila pokoj. Mám růžový pokoj, takže jsem to musela pěkně sladit. Nejradši bych zvolila červeno-zlatou kombinaci, ale to by se mi do pokoje vůbec nehodilo. Nevadí. Já jsem i tak šíleně spokojená a v pokoji je mi krásně.








Jak máte vyzdobeno Vy?


Proč tloustneme a toužíme po sladkém?

28. listopadu 2016 v 18:16 | Nelly Cadlenson |  Lifestyle, recipes, lose weight


Zdravím. Vzhledem k tomu, že se nám blíží Vánoce, tak tu mám pro Vás motivační video :) Doufám, že se Vám bude líbit a příští týden vyjde další SPECIÁL o zdravém životním stylu.


Ples jako z pohádky? Ani omylem!

15. listopadu 2016 v 21:07 | Nelly Cadlenson |  Deník

Dne 12. 11. 2016 měl nastat můj velký den. Každý říká, že maturitní ples zažijeme jenom jednou za život a je třeba si ho pořádně užít. Ve filmech nás doslova fascinuje to, jak holka, outsiderka, spěchá na ples za králem školy. Samozřejmě to končí žhavým líbáním. Každá holka se nemůže dočkat toho, jak si bude vybírat své plesové šaty. Svoje šaty jsem řešila 2 týdny před plesem, kdy jsem neměla žádnou představu o tom, co chci. Věděla jsem, že bych chtěla světle pudrovou nebo meruňkovou barvu. Ale střih? To bylo peklo! Ještě že jsem měla skvělé poradkyně - maminku a Zdeňku. S šatama jsem nakonec byla nesmírně spokojená. Často jsem po nocích snila, jak bude probíhat můj maturitní ples. Představovala jsem si, jak půjdu po červeném koberci, všichni budou tleskat, rodiče budou plakat dojetím, jak bude jejich malá holčička nádherná a k sežrání a já sama si budu připadat jako princezna. Přála jsem si, abych ty stejné pocity, co jsem si vysnila po večerech, cítila ve skutečnosti. Jenže? Všechno bylo jinak, jak jsem si vysnila. Začnu teda popořadě.


Ráno jsem vstala velmi brzy a užívala si klidu. Pustila jsem si videa od Shawna Mendese a poslouchala písničky. Všechno vypadalo tak dokonale. O půl 12 přišla teta a udělala mi gelové nehty. Poté čas běžel a běžel, až jsem ho přestala vnímat. Ručičky na hodinkách ukazovaly 15:00. Tomu se mi nechtělo vůbec věřit. Začala na mě padat nervozita a vše jsem dělala pod stresem, protože času jsem neměla na rozdávání. Vlasy jsem měla mít natočené a objemné a na líčení jsem měla jít k jedné kosmetičce. Jenže všeho se ujala mamka. Malovala mě skoro celou hodinu a s výsledkem jsem byla hodně spokojená. To nejhorší mě čekalo později. Mamka začala tupírovat moje vlasy a vlnila mi je kulmou. Věděla jsem, že mě tíží čas a taťka nebyl ještě doma. Za půl hodiny jsme měli vyjet. A já neměla na hlavě dodělané ani lokny! Uklidňovala jsem se a volala kamarádce. Když jsem s ní volala, chodila jsem po baráku a zamířila k zrcadlu. Myslela jsem, že mě trefí šlak! Vlny, se kterýma jsem se fakt mydlila dobrou půl hodinu, byly doslova v čudu. Bylo 17:00 a za půl hodiny jsem měla být ve Znojmě. Samozřejmě ve mě vřela krev a nevěděla jsem co teď. Ještě že mám tak skvělou mamku, která mi během dalších 20 minut vykouzlila nějaký účes na hlavě. Nebylo to podle mých představ, ale nakonec jsem byla spokojená. Jakmile přijel taťka, tak jsem ho popoháněla a nervačila. Cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí, protože mi to vše došlo líto. Kdybych aspoň tolik, tak nesnila! Po půl 6 jsme vyjížděli a já věděla, že to prostě na čas, který tam mám být, nestihnu. S nervama v kýblu jsem všem vypisovala jak střelená. Nikdo se neozval. Zmateně jsem pobíhala po sálu a hledala šatnu. Potřebovala jsem někoho, aby mi pomohl nasoukat se do šatů. Na rychlo jsem se upravila a věci si nechala v šatně. Jenže jsem zjistila, že mám velké lodičky! Divné, protože jsem si je kupovala 2 dny před plesem a vše bylo OK. Už jsem se ničemu nedivila. Neustále jsem ale pobíhala mezi sálem a šatnou, protože pak se mi šifon lepil k druhé látce. Pak jsem si musela vycpávat lodičky kapesníkama. Vydržela jsem v tom celý večer! A pak to přišlo. Vynervovaná jak pes s práškem na uklidnění v žaludku jsem si kráčela k hlavnímu pódiu. Zvládli jsme to. Bála jsem se, že budu brečet a držela jsem se. Jenže když jsem viděla mého spolužáka, tak jsem to nezvládla a ukápla víc jak jedna slza. Moje nálada se najednou změnila a užila jsem si to. Nechtěla jsem se ani moc fotit, protože fotky ve fotokoutku byly otřesné. To už jsem radši neřešila a koupila si radši Frisco. Byla jsem tam s mými kamarády, kteří si udělali na mě čas a pořádně jsme si to užili. I když to nebylo takové, jaké jsem to měla vysněné, bylo to lepší, než jsem očekávala. Tancovala jsem s bolestí v nohou, ale to mi bylo jedno. Hlavně že jsem si zatancovala se spolužáky a s panem učitelem třídním. Nakonec jsem skončila s kamarádkou o půl 3 na benzínce, kde jsme se přejedli jak čuňata.
Moje ponaučení zní: ,,Nesnite tak často a nelpěte na detailech. Všechno je jenom o tom, být v ten správný moment v přítomnosti, což mě se myslím, podařilo".



















zdroj: Libor Duchoň, Nela Kadlečíková


OOTD: Krátké černé šaty | AMODIO.CZ

6. listopadu 2016 v 14:58 | Nelly Cadlenson |  Outfity


Podzim je v plném proudu a na dveře klepe plesová sezóna. Můžu říct, že jsem nesmírný milovník plesů. Baví mě se namalovat, nechat se načesat a sladit doplňky s outfitem. Nejdůležitější součástí je vybrat si také šaty. Nedávno jsem narazila na e-shop AMODIO.CZ, který nabízí širokou nabídku dámského oblečení. Můžete si zde vybrat od koktejlových šatů až po plavky. Doopravdy chválím za přehlednost stránky, protože to u mě hraje nesmírně velkou roli. Tyhle šaty jsem si vybrala na slavnostní příležitosi. Jsou pohodlné a materiál je příjemný, což je asi nejlepší kombinace, co může být. Vybrala jsem si černé, protože se dají krásně zkombinovat se zlatými i stříbrnými doplňky, broží, páskem nebo šátkem. Dlouho jsem se rozhodovala, které si mám vybrat, protože skoro každé mě něčím zaujaly. Podle mě je nejdůležítější heslo: V jednoduchosti je krása.







Kam dál